Mnohým z nás se to stalo. Po řadě let potkáme někoho, koho jsme kdysi milovaly. A cítíme to znovu. Stát se to může kdykoli. Jiřina o tom ví svoje...
Momentálně prožívám totální citový zmatek. Do mého života vstoupil muž, do kterého jsem byla kdysi hodně zamilovaná.
Seznámili jsme se na střední škole, oběma nám bylo tenkrát patnáct. Byl krásný a holky na něj letěly. Platonicky jsem ho milovala dva roky, jenže jsem byla příliš stydlivá na to, abych ho oslovila. Když ale pak dostal od jedné holky kopačky, rozhodla jsem se kout železo, dokud bylo žhavé.
Markéta Lukasová
23. září 2021
Koktala jsem, potily se mi ruce, v obličeji jsem byla rudá jako rak, ale Martin byl moc milý a přátelský. Na druhém rande už jsem byla celkem uvolněná a šlo to mnohem lépe. Normálně jsme se bavili, smáli a pak spolu začali chodit. Po maturitě jsme si dali sbohem. Já šla na vysokou do Prahy, Martin zůstal v Třeboni.
Po studiu jsem odjela do zahraničí a do Čech se vrátila až ve třiceti. To už byl Martin ženatý. Já se rok nato seznámila s Pavlem. Nemilovala jsem ho tak jako Martina, přesto jsme se po třech letech vzali a založili rodinu. Opravdu šťastná jsem ale po jeho boku nikdy nebyla. Kdyby nebylo dcerky, možná už bychom spolu nebyli.
Martina Šebestová
16. září 2021
Všechno se změnilo loni v létě, když se konalo setkání našeho maturitního ročníku po dvaceti letech. Původně jsem jet nechtěla, ale od známých jsem věděla, že se Martin rozvedl a odstěhoval z Třeboně pryč.
Když jsem ho uviděla, srdce mi začalo bít na poplach. Byl zrovna tak hezký a usměvavý jako kdysi.
Martina Šebestová
14. září 2021
A já jsem se podruhé zamilovala. Od té doby se pravidelně stýkáme, voláme si i píšeme. Ráda bych byla už jen s ním, ale je tu Pavel a hlavně naše dcerka. A já vím, že to takhle nemůže trvat věčně…