Jiřina nečekala, že ještě někdy potká svoji první lásku, natož tak krátce po rozvodu. Když už si myslela, že dostala druhou šanci na šťastný život, přišla ledová sprcha...
Loni v létě jsem si s kamarádkou vyjela na dovolenou do Itálie. Já byla čerstvě rozvedená a snažila se na trable kolem rozvodu zapomenout. Na chlapa jsem v žádném případě neměla náladu. Koupání v moři, lenošení na pláži a výlety do okolí mě dostaly z reality běžného dne.
Jeden večer jsme si vyšly i do baru. Já se nejdřív zdráhala, ale nakonec jsem se nechala přemluvit. Vypily jsme pár koktejlů a já se začala cítit příjemně. Při tom jsem si všimla, že se na mě od vedlejšího stolu usmívá nějaký muž. Neustále mě sledoval, až mě úplně znervóznil.
Laura Poláková
11. července 2019
Když začala hrát hudba, požádal mě o tanec. Chtěla jsem ho rázně odmítnout, ale když jsem se mu podívala pozorně do tváře, zjistila jsem, že je mi nějaký povědomý. Ale odkud? A v tom řekl: „Jiřino, tys mě nepoznala?“
No jasně, vždyť je to Víťa, můj první kluk. Vykročili jsme na parket. Tančili jsme hned na několik písniček a vzpomínali na staré časy. Tenkrát jsme byli do sebe hrozně zamilovaní, ale jeho čekala vojna, no a jak to už tak v životě chodí, sejde z očí, sejde z mysli. Opušťák dostal málokdy, a naše láska tak pomalu „vyšuměla“.
Laura Poláková
9. července 2019
Teď jako by se vrátil čas. Při ploužáku jsme se k sobě přitulili, padla jedna pusa, jeho ruka sebejistě sjížděla níž… Nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Když jsme naťukli, jak žijeme teď, Víťa prohlásil, že se o nepříjemných věcech nechce bavit, že na dovolenou vyrazil s partou kamarádů. K ránu mě vyprovodil k našemu bungalovu, stáli jsme tam snad hodinu, tiskli se k sobě, líbali se, objímali. Rázem mě přešla veškerá averze vůči mužům…
Stačilo pár hodin a já se do Víti znovu zamilovala. Až mě samotnou šokovalo, s jakou to přišlo intenzitou. Naštěstí to vypadalo, že je na tom podobně. Od dalšího dne jsme spolu byli neustále, nedokázali jsme se od sebe odtrhnout. Kamarádky mi bylo líto, ale nemohla jsem si pomoct.
Laura Poláková
4. července 2019
Když jsem se Víťovi mezi řečí svěřila, že mám za sebou nepříjemný rozvod, řekl, že ani on neměl v lásce štěstí. Celý zbytek dovolené jsme spolu strávili na procházkách, plážích, kde jsme byli jen my dva, kde jsme se jeden druhého dotýkali, milovali, a to pořádně vášnivě a klidně i několikrát za den...
Prostě jsme v naší lásce pokračovali, jako by nebyla žádná letitá pauza. Co na tom, že nám bylo o více než dvacet let víc? Byla jsem hrozně šťastná. Čas rychle utíkal a přišel odjezd. Slíbili jsme si, že si budeme mailovat a scházet se dál. Jen jsme to celé museli ještě promyslet, přece jen naše bydliště od sebe byla vzdálená více než sto kilometrů.
Laura Poláková
2. července 2019
Každý den po návratu jsem nedočkavě otevírala notebook a těšila se na Víťovy zprávy. A téměř vždy jsem tam našla nějaké milé vyznání nebo pozvánku na Slapy ke kamarádovi na chatu či do penzionu v Železné Rudě. Léto uteklo jako voda a já toužila začít s ním žít. A tak jsem mu jednou napsala do mailu odvážnou větu: „Miláčku, musíme si promluvit a začít řešit naši budoucnost, přijedu za tebou.“
Nedočkavě jsem čekala na odpověď. Nepřicházela. Uvědomila jsem si, že vlastně ani neznám jeho přesnou adresu. Kdysi mi jen prozradil, že bydlí v Berouně. Marně jsem po něm pátrala. Přehoupl se podzim, Vánoce a já byla bezradná.
Laura Poláková
27. června 2019
A pak se do vedlejšího vchodu přistěhovala nová rodina. A byli náhodou z Berouna. S paní jsme jezdily každé ráno stejným autobusem do práce a já se jí jednou zeptala, zda čirou náhodou nezná mého spolužáka Viktora. „Ten svět je ale malý, s Viktorovou ženou jsem pracovala v jedné kanceláři. Mají tři děti, nejmladšímu jsou jen tři,“ odpověděla.
Málem mi do očí vhrkly slzy. Jak jsem mohla být tak naivní a naletět ženatému chlapovi? Tolik jsem mu věřila, že mě miluje, že jsme si souzení. Já naivka. Postupem času jsem však musela uznat, že moje letní vzplanutí k něčemu bylo. Viktor mi poskytl náruč, útěchu a náklonnost v době, kdy se mi toho všeho zoufale nedostávalo. Dnes jsem mu za to vděčná.