JIŘINA (49): Po nevydařených vztazích jsem nečekala, že potkám pravou lásku

31. 1. 2019
JIŘINA (49): Po nevydařených vztazích jsem nečekala, že potkám pravou lásku
Život paní Jiřiny byl plný změn, odvahy i nečekaných vztahů. Koho by napadlo, co samotná ženská může zvládnout? Jiřina se však se životem poprala statečně a byla odměněna.

Můj život byl plný kotrmelců. Vdávala jsem se v devatenácti letech, protože si to přála moje rodina. Čekala jsem s ním dítě, ale už když jsem před oltářem říkala své ano, věděla jsem, že ho vůbec nemám ráda. Přání rodičů, abych byla vdaná, jsem splnila, ale sotva oschnul oddací list, rozvedla jsem se.

Být svobodnou matkou bylo náročné, ale měla jsem úžasného syna, rodiče nablízku a spoustu energie. Zvládala jsem to, nic mi nechybělo, takže než se v mém životě objevil další muž, uběhlo několik let. Tentokrát mě nikdo nemusel přemlouvat, byl to totiž ten pravý. Cítila jsem to celým srdcem. Až do chvíle, kdy jsem zjistila, že můj „pravý“ se schází s mojí nejlepší kamarádkou, zatímco já jí hlídám děti.

Zhroutil se mi celý svět. Přes slzy jsem několik týdnů snad ani neviděla na cestu. Chtěla jsem ve svém životě něco změnit, takže jsem vzala za ruce svého syna i dceru, která se nám narodila, a odstěhovala se z města na vesnici.

Sama ženská a dům na spadnutí. Někdy ani sama nevím, kde se ve mně ta odvaha nebo nerozvážnost vzala. Několik let jsem ometala ze země popadanou omítku z vlhkých zdí, koupala se v lavoru a chodila přes zahradu do kadibudky.

Celý život byl pro mě boj o přežití. Ve skrytu duše jsem asi toužila po lásce a po chlapovi, ve kterém bych já i s dětmi našla parťáka. Vlastní nespokojenost a tlak rodiny, abych nezůstávala sama, mi asi zatemnily rozum, takže jsem se vydala na rande snad s prvním chlapem, který vypadal trochu k světu.

Byl to nejkratší vztah v mém životě. Trval necelý měsíc. Přesně tak dlouho jsem potřebovala na to, abych zjistila, že nechci mít v domě mužského za každou cenu, že než špatný partner, tak raději žádný, a vyhodila ho z domu, jenže… jenže to už jsem s ním byla těhotná.

Bylo mi už hodně přes třicet a moc dobře jsem věděla, jaké to je starat se sama o děti, spravovat dům a živit celu rodinu, přesto jsem nezaváhala ani na chvíli a těšila se na narození svého třetího dítěte. Těžko popsat, jak krásné a zároveň jak strašně těžké období to bylo. Radost z dětí, finanční těžkosti, samostatnost, osamění, štěstí a smutek. To všechno se mi míchalo dohromady.

Na chlapy jsem dlouhé roky neměla ani pomyšlení a vlastně jsem je ani nepotřebovala. Práce a děti mi braly veškerý čas a ty trošky, co mi zbývaly, jsem věnovala svým koníčkům. Muž mi nechyběl, kam bych ho asi vecpala? A hlavně jsem žádné pořádné ani nepotkávala.

Byla jsem si jistá, že normální chlapi dávno vyhynuli. Vlastně jsem byla přesvědčená, že už nikdy nikoho do svého života nepustím. Jenže nikdy neříkej nikdy. Nejdřív jsem HO prostě jen potkávala u nás ve vesnici, kam jezdil za maminkou. Občas jsme vyměnili pár slov a úsměvů. Čím dál víc jsem se těšila na náhodná setkání a snažila se náhodě trochu pomoct.

Za pár měsíců z toho byla láska jako trám. Konečně jsem našla správného chlapa. Byl jako hora, vzbuzoval respekt, byla s ním legrace, a hlavně, bylo mi s ním báječně. Lákala mě jeho živelnost kombinovaná se zodpovědností a já si po letech samoty přála nebýt sama. Tentokrát v mém ano před oltářem zněly všechny mé zkušenosti a poznání i odhodlání žít se svým mužem v dobrém i špatném až do konce.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Ani finále příjemného říjnového týdne nebude fiasko, ba právě naopak. Seznámíte se s milou osůbkou, která má smysl pro humor a dostane se vám pochvaly od šéfa. Nebuďte arogantní a dopřejte…

Nejčtenější články

Doporučujeme