Je zajímavé, že vždycky označuje peníze za "společné" ten, kdo se o ně nijak nezasloužil. Dva lidé, kteří si na sebe dokáží vydělat sami, mohou mít bez problémů peníze každý své a tak to také zůstane i po rozvodu a bez hádek o prachy a soudů o "výživné" a "dělení majetku" se dohodnou a pak si dál vydělávají každý na sebe

Elynor: v tomto případě paní evidentně přehled má - ví, kolik bylo peněz na účtu, kolik manžel vydělal, věděla, na co si šetřili, ví, že peníze před rozvodem převedl na milenku. Účelové převedení peněz před rozvodovým vypořádáním majetku na kohokoliv je poměrně známá finta, právník by si s tím poradil snadno. Ona udělala spíš chybu, že to nechtěla řešit zavčasu a podepsala, co jí bylo předloženo.

Ono je potřeba především svá práva (i povinnosti) znát, a umět si je ohlídat už od začátku. V manželství samozřejmě také. Ono by se na tento případ dalo dívat i tak, že paní Jiřina si žila celých 28 let jako v bavlnce, nestarala se o to, kde se berou peníze, protože na to měla manžela, a využívala výhod vztahu s finančně dobře zabezpečeným mužem. Když vztah skončil, skončil i život v bavlnce, a ona na to nebyla vůbec připravená. Ostatně mnoho žen se právě kvůli tomu vdává, aby se nemusely starat a přehodily to na svého manžela. Podle toho si taky muže vybírají a záměrně se o finance nestarají a spoléhají se na to, že se dobře vdaly. Některým to vyjde, jiným ne. Pak se hrozně diví, jak se to mohlo stát, ale že se měly samy zajímat a mít přesný přehled o rodinných financích, a o tom, na co mají či nemají právo, to slyšet nechtějí, to je totiž nepohodlné. Na druhé straně je nemálo žen, které jsou na mužích zcela nezávislé, ačkoli žijí v manželství, tak se od muže nenechávají vysloveně živit, a ten přehled o financích mají, takže ono to jde, není to nic nemožného, a dá se to zařídit. Podnikání je poněkud jiná věc, a osobně bych do společného podnikání s manželem (ani jiným rodinným příslušníkem) nešla, a majetkové vztahy bych řešila ještě před založením firmy - nebo před vstupem do manželství, podle toho, co by bylo dřív. Jestliže to člověk neudělá a spoléhá na to, že ono to nějak dopadne a nezajímá se, má na výsledku taky svůj podíl. Tím spíš, když - jako paní Jiřina - nepřemýšlí a podepíše, co mu dají. Námitky, že to není spravedlivé, a že by si zasloužila něco víc, jsou potom bezpředmětné, vždyť se sama chovala, jako že je jí to vlastně jedno. Obecně vzato - jestliže ženy chtěly a dnes i mají rovnoprávnost, nemůžou současně chtít výhody. Když dva lidi spolu uzavřou dohodu typu "já pracuju a vydělávám, ty se staráš o domácnost a děláš zázemí" - fajn, proč ne. Ale když se rozvedou, a dosud funkční ekonomická jednotka se tím rozpadne, každá dohoda padá, a dál už musí každej sám a za svý, to snad je proboha logické. A od toho je to soudní vypořádání majetku. Jenže ten soud nemá křišťálovou kouli, aby věděl, co neví ta manželka. To ona musí mít ten přehled o majetku, doklady, nebo jich kopie, faktury, účty, smlouvy, výpisy z banky, a pak má ten soud s čím pracovat, o čem rozhodovat a co dělit. Jinak se dá dost těžko něco dělat.

j66: tak jednak je tak postaven zákon tak že vybrakovat tímto způsobem peníze byť byste je vydělala vy je nelegální a druhak zákon v tom má docela pravdu v tom, že mnoha případech, zvláště když jsou děti se jeden z partnerů vzdá kariéry a stará se o děti a tudíž vytváří podporu a zázemí bez které by druhý partner nemohl dělat kaiéru, protože by se o děti musel starat sám. Pokud jeden vydělává významně více než ten druhý už na začátku manželství často uzavírají manželskou smlouvu kde si tohle ošetří, poud takovu smlouvu nemáte pak prostě vašemu manželovi/manželce patří polovina společných penz a je jedno, kdo odpovídá za kolik procent co se týká výdělku. Stejně tak se podílíte na dluzích jen tak mimochodem.........je to taková finanční obdoba onoho "v dobrém i zlém"

j66: máte podobný názor jako Elynor, která píše, že paní přišla do manželství s kartáčkem na zuby a taky tak z manželství odešla. Nabízí se otázka, s čím přišel do svazku její manžel. Vždyť ani byt, ve kterém bydleli, není jeho. Víte, mohlo to být všelijak. Třeba se paní flákala a parazitovala, jak píšete, ale třeba vytvářela podnikajícímu manželovi doma zázemí, aby nemusel na nic sáhnout, a to i poté, co syn odrostl. To vše na úkor vlastní kariéry. V tom případě bych ty manželem vydělané peníze považovala za společné, ostatně tak praví i zákon až na výjimku se sro, která zde byla popsána.

Mata69: Já taky peníze z mého podnikání (teď sro a předtím osvč) nepovažuji za společné, přestože z nich všechno platím. A v případě rozvodu bych to udělala úplně stejně jak ten muž z článku, něco jiného je platit společné výdaje na domácnost a pod. a něco jiného vyplácet z peněz vydělaných podnikáním manžela/-lku, který se ničím o výdělek nepřičinil. A paní z článku má jednoho už dospělého a samostatného syna žijícího v zahraničí. Nic jí nebránilo sehnat si lepší práci za víc peněz, doplnit si kvalifikaci a pod. To, že to neuděla, nechala se živit , bydlela v bytě jeho rodičů a byla na něm finančně přisátá je jen její problém.

j66: protože jestli neměli rozdělené SJM (nebo neměl sročko), tak i peníze z podnikání jsou z poloviny její.

Já jsem dost dobře nepochopila o co ji manžel obral? Vždyť píše, že vlastně všechno platil on a i na tom "vytunelovaném" účtu byly peníze z jeho podnikání. Proč by jí z toho měl něco dávat?

Syda1949: píše se tam "Náš vztah byl vždy relativně spokojený, každý máme své koníčky, zajímavou práci a společné přátele. " Takže ona asi normálně žila - chodila do práce, starala se o syna, měla koníčky....

Mata69: aha, díky za info. Tak to je to teď mnohem lépe ošetřené.

Syda1949: ona paní píše, že se manžel před půl rokem zamiloval a už jsou rozvedení, a ačkoliv je v úvodu článku napsáno, že je jí padesát, sama na konci uvádí, že "nyní je mi přes padesát"...Takže chtít po zdejších článcích, aby to mělo hlavu a patu, je asi nereálný požadavek. No, co dělala ona celý život? To asi psát nechce, důležité je jen její sdělení, že manžel podnikal a měl účet a na něm velké úspory.

Sorry, ale poněkud mi nesedí časová osa a tápu v tom co ona dáma dělala celý život? On podnikal a ona co? No a v padesáti přece život nekončí.

Zebruška: pokud mají dispoziční právo oba k tomu účtu, může žijící disponent s účtem nakládat - nezablokuje se. Ale bere se zůstatek ke dni smrti a ona nesmí poškodit další dědice. Zablokuje ho banka jen v případě, že má dispoziční právo jen ten zemřelý.

Mata69: no nevím, jak je to teď, ale tak před deseti lety řešila problém s penězi mamka po taťkově úmrtí - protože měli společný účet (oba měli dispoziční právo) a po taťkově smrti ho zablokovali s tím, že má čekat, dokud neproběhne dědické řízení. To probíhalo přes rok, takže by byla pěkně namydlená, muselo se to řešit přes advokáta, aby jí vyřídil u soudu povolení, že může nakládat s částí peněz, aby měla z čeho žít. Bylo to tehdy docela o nervy a nebylo to vyřízené hned. Je to dneska už jinak, nevíte? Mně to tenkrát přišlo děsné, že jí takhle zablokovali přístup k penězům. Proto máme s manželem oddělené účty

Jiřino, hlavně se nelitovat a jít dál. Rozchodem dvou lidí se svět určitě nezhroutí. Bude se točit dál zítra i pozítří. My, co to máme za sebou, jsme si samozřejmě taky pobrečely, to jistě každá, no a pak se vzchopily a začaly se holt starat samy. Kalkulovat s úmrtím partnera nepovažuju za fér ani v případě, že je to on, kdo chce odejít. Jistě jste Jiřino čekala, že Vás politujeme, že Vám řekneme, není to správné, měl Vám všechno nechat a jít. Je diskutabilní, o co se měl ze svého podnikání rozdělit a vzhledem k tomu, že jste mu všechno podepsala, je to dneska už asi jedno. Koukejte se dopředu, nic jiného Vám nezbyde. V první řadě se postarejte, neboť máte před sebou ještě x let v pracovním procesu, abyste měla buďto vlastní bydlení, nebo takové, které bude vyhovující a trvalé. Nějaké ty křivdy v partnerském životě jsme každá zažila, neživte v sobě tu sebelítost. Bude Vás to jen srážet. Jste rozvedená, no a co. Mně bylo taky tolik, několik let jsem neznala volno, vyplatila ho a bylo. Nebylo to nic lehkého, ale je to za mnou. už budeme jen stárnout, v důchodu by bylo pozdě myslet na to, zda si koupíme či nekoupíme byt. A znáte tu o božích mlýnech? Nemusím být ani moc prorokem, abych Vám řekla, počkejte si deset patnáct let. Až ten Váš bývalý přestane podnikat, myslíte, že ta mladá, co Vám ho dneska přebrala, bude o něj, důchodce, láskyplně pečovat a vodit ho na procházky? Kdepak. Jako starý pán pro ni nebude atraktivní. Ten si na Vás ještě vzpomene! Hlavu vzhůru.

Takovýmu manželovi přeju,aby se na něj ta jeho mladá vybodla,až půjde do důchodu,obrala ho o všechno a vyrazila z kvartýru! Pak jako bezďák by si mohl v klidu pod mostem popřemýšlet,jakou udělat boudu na bývalou manželku! A do konce mrzkého života toho litovat!!!

zuzkasim: no proto je ale potřeba, aby s penězi mohli disponovat oba manželé, když mají dispoziční právo k účtu oba, nezablokují ho a paní má finance dostupné. Zůstatek se vezme ke dni úmrtí. To je právě ta chyba, o které píšu, že i když chlap dobře vydělává, není dobře, aby ženská na něm byla finančně závislá a neměla přístup ke společným financím nebo neměla rezervu na sebe.

mambule: diky za proškolení, ale nebylo to třeba finance jsou můj obor a tudíž mohu jen říci, je pravda co jsi napsala. Nepsala jsem o tom penzijním proto, že by ho teď měla vybírat ( i když by měla penzijní plán č. 1 nebo 2, tak ten by jí právě v 50ti končil)), ale že se nijak nezabezpečovala na pozdější dobu - když manžel vydělával, byla chyba, že všechno bylo jen na něj.

Hele, že začal přemýšlet něčím jiným než hlavou a "na starý kolena" se rozvedl, budiž, je to mužskej, to se stává, to se dá pochopit. Ale že manželku obral o peníze, to se pochopit (a odpustit) nedá. Takže tady bych to považovala za definitivní tlustou čáru a přestala řešit. Vlastně ji potkalo obrovský štěstí, zbavila se neskutečnýho křiváka a zloděje.. a to je vlastně víc než pár desítek tisíc na účtu. Takže vzhůru do druhé půlky života bez debila na krku.

Tak v podstatě jsou dvě možnosti. Buďbude bojovat o peníze a nebo svůj život odrazí od faktu že je jí 50 a nemá žádné úspory a začne prostě nějak žít. Lidem se stanou i horší věci třeba blbě investují a dostanou se do dluhů, ona sice nic nemá ale alespoň nemá dluhy. Jediné co doufám je že má nějakou formu důchodového spoření, protože v 50ti si v dnešní době vydělat na slušný důchod už nebude tak snadné pokud nic nemá........ale není to konec světa. Havně se neutopit v sebelítosti a nevzdat to 50 ješt zdaleka není konec života.

zuzkasim: to že si myslíte že by to tak mělo být že lid budou mít na účtu jen desítky tisíc a zbytek nějak investují nebo výhodně zůročí je fajn, ale to opravdu ještě neznamená, že tak fungují všichni. Hodně lidí má kromě bežného účtu ještě spořící a tam má většinu peněz........lidně i několik set tisíc

Do třetice - myslím, že by paní ještě šanci měla, i když dost záleží na tom, co tak neuváženě podepsala. Nicméně by mohla tvrdit, že to podepsala pod nátlakem, nebo ve stavu, kdy nebyla schopná jasného uvažování (tím sice ze sebe udělá blbce, ale to už záleží na tom, jestli by se jí to vyplatilo), a požádat o nové soudní vypořádání majetku. Advokáta by mohla dostat ex offo, jestli je nemajetná, má na to právo, nebo se obrátit na některou bezplatnou právní poradnu, je jich tucty. Ovšem muselo by být na čem stavět, mít v ruce nějaké doklady, dokumenty, výpisy z účtů, smlouvy... jestli nemá nic, a celých 28 let se nestarala, a všechno nechávala na manželovi, tak už asi nepořídí.

A ještě bych dodala, že dědická daň se neplatí vůbec, byla zrušena v roce 2014. To, co se platí notáři, není daň, ale poplatek za vypořádání dědictví, a za náklady s tím spojené (znalecké posudky, poštovné, kolky, čas notáře) a určuje se podle výše zděděného majetku. Jinak jsou příjmy z dědictví předmětem daně z příjmů, a v zákoně o dani z příjmů je přesně uvedeno, které dědictví po kom je od daně osvobozeno.

Pani se měla určitě poradit s právníkem a měla bojovat taky přece chodila do práce a přispívala na domácnost i když daleko méně.Je to pěkně sprostý od toho jejího bývalýho ale muži jsou bohužel takový není dobré být závislá na manželových financích.Ale peníze zase nejsou všechno třeba pani potká ještě někoho s kým ji bude fajn a nebude řešit peníze .

Tam je důležitá ta informace, že manžel podnikal - takže šlo pravděpodobně o účet podnikatelský, nebo firemní, podle toho, jakou formou podnikal. A tam už je to zase složitější, pokud to byl účet patřící například manželově s.r.o., tak rozhodně nespadal do společného jmění, ledaže by manželka byla také společníkem firmy. To asi nebyla, o dělení firmy není řeč, ani o tom, že by snad paní měla nějaký podíl na jeho podnikání. Mně to nepřipadá zas tak nespravedlivé - paní asi přišla do manželství s kartáčkem na zuby, no tak holt s kartáčkem zas odešla. Sama píše, že se šetřilo na chalupu z manželova podnikání, na dovolené se jezdilo z manželova podnikání... co dělala ona s penězi, které vydělávala, se nezmiňuje, zřejmě ji nenapadlo si jakýmkoli způsobem někde něco šetřit, ať už by šlo o pojištění, spoření či investice. Takže formulace, že jí manžel "všechno vzal" se pravděpodobně ani neblíží skutečnosti. Nebylo co vzít, nic neměla.

Mata69: s tím děděním a dědickou daní je to jak píšete. Ještě poznámka k penzijnímu a stavebnímu spoření: jak již bylo řečeno, tyty peníze jsou špatně dostupné resp. rychle dostupné jen za podmínek, které ruší výhodu spoření -
předčasné ukončení obou znamená ztrátu státního příspěvku ke spoření a tím pádem malý výnos (úrok). Dále, výše státního příspěvku je omezená, takže nemá smysl tam spořit velké částky (pokud střadatel neplánuje úvěr ze stavebka - ten smysl má, je levný). U stavebka je strop výhodnosti někde kolem 20 tis. za rok. Peníze na účtech penzijních fondů nejsou vůbec pojištěné na rozdíl od peněz uložených v bance, to se poměrně málo ví. Takže na velké peníze opravdu spořící účty u bank, pokud člověk nechce nebo neumí se zabývat realitami, starožitnostmi apod. Ještě k paní z článku - rozhodnutí postavit se na vlastní nohy chválím, sehnat obstojně placenou práci, vzít si hypotéku na garsonku - tu do důchodu splatí a bude mít svatej klid. Ještě by možná mohla dělat hlidací babičku, pokud má syn děti, ale to je taky cesta do nejistoty - jestli je po tátovi, mohla by až odrostou zůstat na ulici pro změnu v Kanadě

Mata69: Díky, to jsem netušila, takže když zdědím po bohaté tetičce, manžel z toho nebude mít nic, pokud mu to sama nedám Jo, určitě mohlo jít u kamarádčiné maminky o platbu notáři, bylo to nějaké procento z celého objemu "majetku". V době, kdy se čerstvá vdova vypořádává s náhlou smrtí muže, musí zařídit pohřeb, je jí ihned obstaven účet, aby z něj právě nemohla nic vyčerpat, i přes to, že tam chodí její důchod a platby včetně pohřbu musí zaplatit všas, musí čekat na vyřízení dědictví a pak ihned platit tedy tomu notáři, je to dost děsné. Nemít děti, tak to starší osoba vůbec nemusí zvládnout.

Obávám se, že teď už paní asi nic nezmůže. Opět článek ale velice dobře ukazuje, jak některé ženy jsou vysloveně závislé na manželovi, jak nemysli na svou budoucnost a nemusí jít zrovna o rozvod. Mít úspory na jediném účtě, navic na manželově (a je jedno jaký typ účtu to byl,disponoval s ním jen on), nemít nic na své jméno....to je hazard. To paní nemá ani své penzijní spoření, nic? Kdyby manžel třeba zemřel, aspoň by to zdědila, ale v případě, že manžel zblbne a odejde za mladším modelem, to je průser. Ale to už paní ví. Nezbývá ji nic jiného, než se prostě zvednout a postarat se sama o sebe. Nakonec uvidí, že to není tak špatné, jestli si on ještě pořídí malé dítě, možná ji bude tu svobodu i závidět.

zuzkasim: já tě opravím, i kdyby ti rodiče zemřeli za trvání manželství, byť by dědil jen manžel, nespadl by do společného jmění manželů. Do společného jmění manželů případnou věci nabyté za trvání manželství, ale zděděné věci jsou ve výlučném vlastnictví jen toho jednoho, co je zdědil. A to, co platila kamarádky maminka po úmrtí tatínka, to nebyla dědická daň, ale platba notáři, ta se opravdu odvíjí od hodnoty majetku.

Zebruška: Myslela jsem, že i kdyby manželovi rodiče už zemřeli a byt tedy zdědil manžel, pokud ho zdědil v době trvání sňatku, spadal by byt do bezpodílového spoluvastnictví manželů. Měla jsem proto za to, že manželovi rodiče ještě žijí a proto byt připadl manželovi.
Buracek: Kamarádce nedávno zemřel tatínek a maminka se divila, že dědickou daň musí platit i z peněz na účtu a z hodnoty společně vlastněného bytu. Je to informace stará rok, takže si myslím, že dědická daň se asi platí v každém případě, dost mě to tehdy překvapilo a připadalo mi to nefér.

JInak jestli na tom společném účtě byly nějaké opravdu větší finance, tak by pro právníka neměl být problém dokázat účelové převedení peněz na milenku, to bych asi jen tak nenechávala a nějakého právníka si našla, jestli by s tím něco neudělal. Toto byla od manžela vyčůranost - je jedna věc chtít se rozvést kvůli milence a jiná okrást přitom co nejvíc svou manželku, to se nedělá a už z principu by mě to štvalo a šla bych do toho

zuzkasim: v případě úmrtí manžela by vše zdědila (tedy se synem). Byt byl po manželových rodičích, kdyby manžel umřel, připadl by jí v dědickém řízení. Ono to tak bývá, že kdžy manželé žijí v bytě po rodičích jednoho z nich, tak ho tak nějak automaticky pokládají za jejich společný majetek a zapomenou, že v případě rozvodu o vše přijdou. Ale po pravdě, kdo z nás řekne po smrti manželových (manželčiných) rodičů: "Tak pojď za právníkem a převeď půlku bytu na mě, ať jsem zajištěná(ý)." To většinou tak nějak vyšumí a lidi to neřeší, takže já paní chápu, že ten byt neměla ani v 50 letech nějak právně ošetřený. No co už, pozdě bycha honit - možná je ale dobře, že se takové články píší, aby si lidi uvědomili, na co vše je třeba myslet, pokud jednou nechtějí skončit špatně. Jinak účet asi neměli běžný, spíš bych si tipla spořicí, píše se tam, že z něj platili dovolené a šetřili si tam na chalupu, takže jestli chtěli mít ty peníze kdykoliv k dispozici, tak chápu, že to nedávali do nějakých fondů, zlata apod. a ona si myslela, že to je v pohodě - ale opět dobré upozornění, že to takto nestačí.

zuzkasim: Dedicka dan se u manzelu a pribuznych v prvni a myslim i v druhe linii neplati. Problem stavebniho sporeni apod je v tom, ze nejsou dostupne, kdyz je nahodou potreba.

Nedovedu si představit, co za peníze by na účtu mělo být. Statisícové nebo dokonce vyšší částky se nenechávají na běžném účtu, protože tam ztrácejí svou hodnotu. Možná se tomu říká finanční gramotnost, ale pokud mám něco našetřeno, tak využívám stavební spoření, penzijní pojištění, termínované vklady (ano, výnos taky žádná hitparáda, ale netrácí to tolik jako běžný účet), investuju do fondů, akcií, nákupu zlata, umění, nemovitostí... V 50 letech bydlet v bytě manželových rodičů a mít jen běžný účet je prostě špatně. Pokud vydělávám, můžu přiměřeně utrácet, ale měla bych taky vždy myslet na nenadálé události. Kam šly všechny peníze za cca 30 let produktivního života? I kdyby nešlo o rozvod ale třeba o úmrtí muže, byla by na tom paní v podstatě stejně. Peněz na účtu tedy možná víc, ale musela by z nich platit dědickou daň, část by asi dostal syn. Bydlet by šla kam?

Výsledek nejistý, samozřejmě - jsem zapomněla napsat.

Se zaniklým manželstvím už nic nenaděláte, ale ty peníze účelově přelité na účet přítelkyně těsně před rozvodem by možná ještě ziskat šlo (resp. jejich část). Znamenalo by to ovšem sehnat šikovného a tím pádem drahého právníka, běhání po soudech, nervy jak špagáty. Asi bych se rozhodla podle toho, kolik těch peněz bylo - milióny bych si vyfouknout nenechala.