JIŘINA (65): Dala jsem přednost muži před dětmi, teď toho lituji

12. 4. 2018
JIŘINA (65): Dala jsem přednost muži před dětmi, teď toho lituji
Kdybych se dnes mohla rozhodnout znova, určitě bych to udělala. Když mi bylo pětačtyřicet, mým dvěma dětem bylo patnáct a dvanáct. Manžel mi zemřel a já s dětmi zůstala sama. Pak jsem jela jednou do lázní, kde jsem poznala muže o deset let staršího než já. Byl charismatický, vtipný a velmi zajímavý. Není divu, že se mi z něj zatočila hlava.

František byl také vdovec a měl dvě dospělé děti. Dceři bylo dvacet, synovi osmnáct. V lázních jsme si začali povídat, chodili jsme na procházky a večer na kafíčko a víno. Bylo mi s ním hezky, tehdy jsem si neuvědomovala, že mluví vlastně jen o sobě a svých dětech, mé děti ho moc nezajímaly.

Po návratu domů jsme si začali psát, jednou týdně telefonovat, jednou měsíčně jsme se scházeli. Většinou jsem jezdila já za ním, on byl u nás snad jen dvakrát. Takhle to šlo přes rok a pak mi František řekl, že by chtěl, abychom spolu začali žít. Samozřejmě u něj v jeho domě na malém městě.

Byla jsem zamilovaná, táhlo mi na padesát a popravdě jsem už nevěřila, že bych si někdy mohla najít nějakého dalšího partnera pro život. Děti byly hodné, ale to je něco jiného. Ženská potřebuje i laskavou mužskou náruč. Františkovi jsem řekla, že bych ráda, ale že nevím, jestli se bude chtít mým dětem stěhovat. Bylo to asi sto kilometrů a ony tam měly školu, babičku s dědou i kamarády.

Tehdy mi František ale jasně řekl, přestěhuješ se ke mně, ale bez dětí. „Však se o ně rádi postarají babička s dědou,“ říkal mi. Vůbec mi tenkrát nedocházelo, že je to z jeho strany vlastně velké sobectví. Mě chtěl, ale ne moje děti. Když jsem tehdy dětem řekla, že půjdu za hlasem svého srdce, ale bez nich, starší syn Martin se na mě jenom podíval a pak z místnosti odešel. Mladší Hanka začala plakat a utekla za bratrem.

Rvalo mi to srdce, ale nechtěla jsem přijít o Františka. Milovala jsem ho a toužila jsem mít vedle sebe muže. A tak jsem děti nechala s prarodiči a odstěhovala se za hlasem svého srdce. Život utíkal, děti za mnou odmítaly jezdit, já jsem za nimi jezdila zhruba jednou za tři měsíce. Když jsem jim volala, nechtěly se mnou mluvit nebo mi „darovaly“ jen pár vět. Vyrůstaly beze mě a já jsem se mezitím stala ženou, která se stará o dům, který není její a nikdy asi ani nebude. František si mě totiž odmítal vzít za manželku.

Čas utíkal jako splašený, stala jsem se babičkou od mladší dcery, ale vnoučata mi ani nepřijela ukázat. Ani syn se mnou nechtěl být v kontaktu. Mrzelo mě to, ale tam uvnitř jsem věděla, že to já jsem se rozhodla a že s tím už nemůžu nic dělat. Nejhorší okamžik mě čekal před pár lety, kdy jsem se dozvěděla, že syn skončil ve vězení. Tehdy jsem si musela přiznat, že možná za všechno můžu já a moje volba.

I když nejsem nespokojená s mužem, kterého jsem zvolila místo svých dětí, nejsem šťastná a cítím vinu. Už nikdy ji ale nemohu napravit a lituji toho. Myslím, že muž, který ženu skutečně miluje, jí nikdy nedá na výběr a bude ji chtít i s jejími dětmi. Pokud ne, pak to není skutečná láska a je to jen sobectví. Jenže už je asi pozdě s tím něco udělat.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Kritizovat okolí byste měli jen ve chvíli, kdy jste si jisti, že sami nemáte máslo na hlavě. Pokud máte o práci svého kolegy nebo partnera v podnikání pochybnosti, tak to řešte v klidu a…

Nejčtenější články