Jitka (35): Kamarádka žije s alkoholikem a tyranem. Jak jí mám pomoci?

8 komentářů

j66
20. listopadu • 16:35

Já bych teda život spolužačku ze školy, která se mnou nechce ani mluvit a několik let jsme se neviděly "hlásit" na sociálku nešla. Asi by mi bylo líto, že takhle dopadla, ale předpokládám, že z návštěvy u rodičů 2-x do roka nebudu mít dost informací , abych takové závažné rozhodnutí o životě jiného člověka učinila. Ona ta kamarádka nebo její manžel nemají rodinu, sourozence nemají sousedy? Já myslím, že blízské okolí by situaci mohlo znát mnohem komplexnějí, nevím, já bych si to teda netroufla takhle zdálky řešit cizí život.

Sonya60
20. listopadu • 14:14

Myslím, že manžel té Elišky není pouze alkoholik a obyčejný tyran. Ona do něj byla zprvu jistě zamilovaná a dělala vše podle jeho přání. On zase dělal všechno pro to, aby si z ní vychoval oddanou a hlavně poslušnou ženu. Hlavně ji izoloval od ostatních, aby nad ní získal neomezenou moc a to se mu podařilo. Nejspíš si to jeho žena uvědomila až když už pro ni bylo pozdě. A aby o tom nemusela přemýšlet, tak se tlumila alkoholem . Myslím, že nyní už nemá sílu pro změnu a kdo ví co všechno jí namluvil manžel. Jediná cesta je nahlášení o zanedbání dětí na sociálku. Tím se pomůže nejen dětem ale i té Elišce. To by ji mohlo pomoci probrat z té letargie a hlavně získat sílu tím bojem o své děti pro nový začátek.

Rambíša
20. listopadu • 11:54

Tam to asi špatně dopadne: manžel se tak rozchlastá,až vše propije a bude z něj bezdomovec,děti odebere sociálka a paní buď bude taky bezďačka,nebo se na poslední chvíli vzpamatuje,začne znovu,půjde se léčit,najde si např. místo v azyláku,půjde pracovat,vrátí jí děti...Nebo možná zasáhne osud,pán ožralec přijde o život (klepne ho,přejede ho auto,spáchá sebevraždu...) a paní se včas vzpamatuje a začne s novým životem...Vnější pomoc asi nezajistí nic,musí sama udělat ten 1.krok a chtít něco změnit.

vladbor
19. listopadu • 22:59

V posledním odstavci je odpověď - musí chtít sama! Jen se divím, že jim zůstávají děti!?
vb

Dasa63
19. listopadu • 21:56

No tak to se taky obávám, že pokud si kamarádka nechce pomoci sama, tak už jí nic nepomůže. Na druhé straně kdyby někdo vlezl mě do bytu a snažil se mi tam uklízet, tak ho zabiju sama a nemusel by ani přijít manžel :-) Fakt je, že nejsem notor a nemám malé děti. Ale stejně mi připadá drsné cpát se někam, kam mě nikdo nezval. Taky jsem spíš pro to nahlášení na sociálku.

Syda1949
19. listopadu • 20:43

Souhlas, sociálka je sice kruté, ale někdy jediné řešení, protože teď je třeba myslet hlavně na děti.

Babaloo55
19. listopadu • 19:17

Babaloo55: Momochodem jsem v rodině alkoholiků vyrůstala a nepomohl nikdo. Jenže tehdy nebyly sociálky a podobně. Kamarádka je už ztracená, tam už cesta zpátky těžko povede, ale ať netrpí alespoň ty děti!!!

Babaloo55
19. listopadu • 19:16

No samozřejmě to nahlásit na sociálku. Jsou tam malé děti.

Doporučujeme

Články odjinud