JITKA (38): Nejsem lesba, ale vztah se ženou je asi mé jediné východisko

Elynor to vystihla lépe a zformulovala přesněji.
Sestěhovat se s sebou nese rizika. Pokud ti dva, v našem případě ty dvě, by byly ve vyrovnaném poměru, to jest každá by měla svůj byt nedaleko pracoviště, jednou by se přespali tam, podruhé tam, pak by se dohodli, že tenhle být líp vyhovuje, ten druhý by se buď pronajal, nebo by se radši nechal, ono mezi námi, někomu by bylo pohodlné se nastěhovat jinam a svoje bydleníčko si pěkně zavřít a neopotřebovávat. Už jsem to viděla. Dům pána byl jako luxusní nedobytná pevnost, nenapadne a poznenáhlu se bydlelo u té paní, která ve svém bytě uvolnila nejprve skříň, a za pár měsíců zjistila, že si přidělala práci a přišla o veškerý volný čas a prostor. Ve všech koutech byly jeho věci, koukalo se na jim vybraný program a z původního tak když jsme se tedy potkali, tak to zkusíme,bylo oboustranné rozčarování. On nechápal, co jí vadi... už ji prostě vadilo všechno, ona marně trvala na tom, občasná kultura, občasná noc. Neměla soukromí, pohodlí, a nakonec byla ráda, když si po pár měsících ty svoje věci vzal. Okolí se divilo, ale ji to nevyhovovalo. Do všeho mluvil, všechno organizoval, zkrátka jakoby se denně přizpůsobovala návštěvě. Stejně jako naopak, zůstalo se bydlet u muže, domek partnerky veselé chátral, on si to pěkně pomalu rekonstruoval, no a potom se s ní rozešel, ona musela zpět do té své pár let nevytopené zanedbané haluzny.
V pozdějším věku je každé sestěhování risk.

Nabízí se mnoho otázek. Měla by Jitka v tom malém domečku svůj pokoj, jako má teď? Nebo jenom postel někde v koutě? Kuchyně a sociální zařízení by opět bylo sdílené, to by se nezlepšilo. Mohla by si pořídit tu andulku, nebo by jí bylo řečeno, že zvířat už je tam dost a na žádné další není místo? Jak přesně by se dělily o náklady na bydlení (včetně oprav, na domě je pořád něco, do čeho je třeba investovat) - nevyšlo by to nakonec dráž než současné bydlení? Jak přesně by si rozdělily domácí práce - nebyla by Jitka ve výsledku jen levná pracovní síla na práce všeho druhu kolem domu, zvířat a toho dítěte? Jaký má Jitka přístup k dětem - dokáže si představit každodenní soužití s poměrně malým cizím dítětem? Které ji navíc nezná a nedá se odhadnout, jak moc bude nadšené z nové spolubydlící? Nebyla by z tohoto soužití za pár týdnů "ponorka", protože dámy by se viděly 24 hodin denně, doma i v práci, a nebylo by úniku? No a v neposlední řadě - sex se ženou může být příjemný jako jednorázová zkušenost. Ale pokud to není její preference, jak dlouho to může vydržet, než se z toho stane otravná povinnost? Z vděčnosti za to, že tam Jitka může bydlet? Je opravdu tak moc zoufalá, že by tohle všechno riskla? Do toho bych teda nešla.

Byla by tím nastěhováním ve velmi nepříjemné a podřízené pozici. Kdyby si nerozuměly, nemá se kam vrátit. Navíc by ji stejně čekalo dojíždění do práce. Nepíše, že by domeček byl v Praze nebo okrajové části, nebo ano? Ona to vidí jako dobré řešení, měla by partnerku, měla by bydlení dle svých představ, ale když to nevyjde, co potom. Člověk musí být aspoň trochu soběstačný, mít zázemí. Ona nastěhováním ztratí i ten svůj pronajatý pokoj. Po všech životních zkušenostech dneska vím, že bych si za všech okolností budovala a ponechala svoje. Byť by to byla minimálně velká garsonka se složitým dojížděním.

Lesba není, kolegyně se jí vlastně nelíbí, ale protože nikdo jiný nemá zájem, tak to asi zkusí. Já bych pochopila, kdyby na místě kolegy byl kolega a ona chtěla děti. Je jí 38 , to má nejvyšší čas. Ale proč v tomto případě to nechápu.

Ale mně je jasné, že s tím vzděláním se uplatní v tomhle oboru v Praze nejlíp. Jenomže krucinál už to je čtyřicetiletá ženská. Přece nebude v podnájmu s ostatními do šedesáti? Jo, ve dvaceti, pětadvaceti, když se cestuje, studuje.....už ji to začíná vadit a to je signál ke změně....spolubydlící se mohou vyměnit a bude to stát za houby ještě víc. Člověk prostě, když neví kudy kam, musí na nějakou tu změnu přistoupit. Kdyby byla třeba zdravotní sestra, tak by se uplatnila všude. Dneska jsou moderní jiné obory....a uplatnění je nejlepší v Praze. Taky by mohla do té Prahy dojíždět. Co doteď dělala, že si nenašetřila nic? A jak chce bydlet v důchodu?

To by člověk brečel :-( Věděla bych, proč se drží zuby nehty v Praze - jsou tam ty neziskovky, což je zřejmě jediná příležitost, kde se může jakž takž uživit, se vzděláním tohoto druhu. Mimo Prahu jsou sem tam taky nějaké neziskovky, ale je jich málo a platí mizerně. Neziskovka potřebuje mít kontakty, sponzory, dotace, musí umět shánět peníze na svoje aktivity. V Praze to jde líp než v Zapadlé Lhotě. Druhý důvod - jeden pokoj v Praze je pořád levnější, než celý byt leckde jinde. Ostatně dokud cestovala, bylo zbytečné mít celý byt, když byla furt pryč. To bych všechno pochopila, kdyby jí bylo o 10 let méně. Bezva životní etapa - vystudovala, cestovala, pracovala pro nějaký bohulibý ekologický účel, to se tak často dělá. Jenže ji to přestalo bavit, což se nedivím, takže to byl ten čas na změnu, už se to mělo dávno stát. Jak píšou všichni níže - přehodnotit všechno. Musím dělat právě tuhle práci a právě tady v téhle neziskovce? Proč? Co umím jiného? Co se můžu naučit jiného? Bude to slušně placené, abych následně mohla mít slušné bydlení, které nemusí nutně být v Praze? Řekli mi, že jsem nudná - proč? Umím mluvit taky o něčem jiném než o své práci, která nikoho nezajímá? K čemu užitečnému mi byly ty kurzy a semináře? Nejdou nějak využít? Rozšířilo mi to nějak možnosti? Pokud ne, byla to ztráta času, chce to dělat něco jiného. Muži - no, sami asi nepřijdou, že. Ale existují seznamky. Existují inzeráty. Existují taneční nebo divadelní večery pro nezadané, turistické výlety pro nezadané a mraky jiných aktivit pro nezadané - zrovna v Praze je toho fůra. Existuje reality show "farmář hledá ženu" ]:-D třeba by to na farmě s ekologickými studii nebylo zas tak marné, čuchnout i k praxi. Nebo jít dělat do gastro oborů, tam teď brečej, že nemají lidi, že jim všichni během pandemie utekli, a nejsou servírky, kuchařky, pokojské... a to se dá dělat kdekoli, a kolikrát tam i nabízejí ubytování. Já nevím, mně by se chtělo zařvat "šmarjá, ženská! dělej něco!", ale mám takové tušení, že Jitka neudělá nic. Tedy kromě stěžování si, jaká je chudinka.

Problém Jitky není v tom, že nemá muže a děti, že nemá vlastní bydlení. Problém Jitky je v tom, že není s ničím spokojená. Že si neví rady se životem, je pouze v jejich silách to změnit. Ona si takový život zvolila. Nevím, proč za každou cenu musí bydlet v Praze. Kde je bydlení nejdražší. A zuby nehty se tam držet. Taky bych dala přednost vlastnímu bydlení někde jinde, než sdílenému v Praze. Svoje bydlení považuji za základ. Do práce chodíme především vydělávat. Koho jeho práce baví, je bonus. Když mě nebaví, mám možnost ji změnit. Proč by měla mít čtyřicetiletá mít mindrák z toho, že nemá partnera. Lépe, než mít dvě děti,nemít k nim tátu, nemít práci ani bydlení. Změnit práci, změnit bydliště. Nakopnout to jiným směrem. A ne se pověsit na krk nějaké ženské, co kolem mě brousí. Co to vyřeší. A co pak, až to nevyjde.

Nespokojená v práci, nespokojená s bydlením, nespokojená ve vztazích s rodiči i s partnery. Východiskem má být jakási forma prostituce se ženou. No, v tomto případě už bych překopala svůj život důkladně, když se nedaří vůbec nic. Odstěhovat se z Prahy na venkov, když chce pomoci přírodě. Najít si zaměstnání třeba někde u lesníků. Hůř placené to nebude a na venkově jsou podnájmy levné. Rodičům se nedivím, že podporují sestru se třemi dětmi a tato bezperspektivní ratolest, která už je za zenitem, "nedostala nic" (podpora při studiu VŠ, ze které není pořádné uplatnění, se asi nepočítá). Proč taky.

Jitka je asi hodně nezajímavá,nehezká a nesexy,nechápu,v dnešní době že by si nemohla najít chlapa??? Je tolik možností,které jsme my neměli za našeho mlada,a přesto si nepamatuji,že by nějaká holka nikoho neměla. Ještě dnes,ač to nepotřebuji a nehledám,se často seznamuji zcela náhodně s muži a není to žádný problém. Myslím si,že se přemáhat ve vztahu s lesbou,asi nikam dál nepovede....