O maminkách manželů koluje spousta vtipů a historek, z nichž tchyně nevycházejí právě lichotivě. Jitka má o své tchyni docela jiné mínění a má ji raději než vlastní rodinu.
Ještě dávno před tím, než jsem se seznámila se svým budoucím mužem, jsem měla hrůzu ze setkání s budoucí tchyní. Musím se přiznat, že jsem se, pokud to šlo, vyhýbala bližším kontaktům s ženami podstatně staršími, než jsem byla já. Všechno mělo původ v naší rodině a neblahých zkušenostech z dětství.
Nebylo mi ještě ani deset let, když mi umřela matka, a protože nebyla provdaná ani s mým biologickým otcem nežila, byla jsem najednou sirotek bez rodiny. Chvíli mě soud strkal sem a tam na zkoušku do pěstounské péče, odkud jsem utíkala a snažila se dostat do rodiny, na kterou jsem byla zvyklá. Byla to rodina blízké přítelkyně matky, pro mne teta a strejda – sice už byli trochu v letech, ale nakonec mě soud do jejich pěstounské péče svěřil.
Alena Menclová
18. listopadu 2023
Příliš šťastné roky to z mého pohledu nebyly. V krátké době jsem se dostala do pozice malé domácí služky, takového poskoka, který musí být stále v pohotovosti, aby něco podal, přinesl, vyřídil. Brzy na mě přešly úklidové povinnosti, krmení králíků a slepic, jak jsem povyrostla, měla jsem soboty vyplněné praním a věšením prádla, pak žehlením… K vaření jsem se moc nedostala, ale i tak toho bylo dost.
Ze školy jsem musela dojít domů do patnácti minut po skončení vyučování, žádné zastávky s kamarádkami (taky jsem měla jen jednu), pokud jsem se zpozdila, vítala mě rákoska neustále připravená na parapetu kuchyňského okna. V neděli ráno povinně do kostela do vedlejší vesnice (na kole v každém počasí) a zase okamžitě domů. Nebylo kde si stěžovat, odporovat nemělo cenu, vysloužila bych si jen další výprask a zákaz čtení.
Martina Šebestová
8. listopadu 2024
Na střední škole jsem se s pomocí třídního učitele dostala k bydlení v podnájmu se spolužačkou ze třídy. Po letech tvrdých represí konečně trochu čerstvého vzduchu! Abych si vydělala na občasné kino nebo nějakou drobnost, chodili jsme se spolužačkou na brigádu do soukromého zahradnictví. Majitel platil okamžitě a na ruku, nemusela jsem se doprošovat nějakého příspěvku doma (dostávala jsem finance na obědy).
Po maturitě jsem si našla práci hodně daleko, bydlela v podnájmu a bylo mi fajn. Chodívala jsem plavat, a v městských lázních jsem se tak seznámila s budoucím manželem. Po víc než půlroční známosti přišel s tím, že by mě rádi poznali jeho rodiče a jsem pozvána na nedělní oběd. Krve by se ve mně nedořezal, snažila jsem se z návštěvy vykroutit různými výmluvami, než mi došlo, že k tomu stejně musí jednou dojít, že se přítelově rodině nemohu vyhýbat do nekonečna.
Alena Menclová
3. listopadu 2023
V tu dobu jsme bydleli s Jardou v jeho malém bytě, ale nestalo se, že by tam někdy přišla jeho maminka mě okukovat. A tak jsem se tedy jednu neděli dala do gala a s malou dušičkou a přítelem přišla na nedělní oběd. Ještě dnes to vidím, jak se mi trémou klepala kolena a nebyla jsem stavu ze sebe vypravit víc než pozdrav. Jak neděle ubíhala, ledy roztávaly a já zjišťovala, že „tchýňata“ jsou fajn. Nikdo se nevyptával a nešťoural v důvodech, proč bydlím sama a daleko od původní rodiny.
Když jsme se s Jardou vzali, překvapila mě tchyně nabídkou výměny jejich bytu za náš, že by jim to stačilo, protože tráví od jara do podzimu čas na chalupě a v bytě jsou jen přes zimu. Nechali jsme si jejich nabídku v záloze pro případ, že budeme mít děti a pak by byl náš byteček malý. Postupně jsem si k tchyni našla vztah lepší, než jsem kdy poznala ve vlastní rodině. Vždycky byla vstřícná, empatická a hlavně sympatická, moc jsme si rozuměly. I po letech, kdy máme už vlastní děti, říkám, že moje tchyně je zlatá a že mi osud trápení z dětství takto vynahradil. Abych nebyla jako kolovrátek – že je tchyně i perfektní babička, to snad ani nemusím zdůrazňovat.