JITKA (43): Toužím opustit rodinu. Nenávidím se za to

lebahu: tak samozřejmě že každý má někdy všeho plné zuby a uvažuje o tom, že kde by mohl dneska bejt, kdyby... a často to i řekne nahlas. Ale valná většina lidí při tom ví, že se nemůže jen tak vyfláknout na rodinu a zmizet. Občas to někdo udělá, což tedy předpokládám podle různých hlášek z filmů a literatury typu "tatínek si šel koupit los a asi vyhrál, protože jsme ho už šest let neviděli". Osobně ale nikoho takového neznám, kdo by proměnil úvahu v čin, ať už muž či žena, sbalil uzlík a nebylo ho více. Ta paní nepíše o tom, že by si našla lukrativní práci v zahraničí (ve prospěch celé rodiny - to obvykle dělají ti muži, které zmiňuješ, že jdou pracovat do světa, aby lépe uživili rodinu, to je jiný level). Ona píše o tom, že se jí do jejích plánů rodina vůbec nehodí a že si je vědoma toho, že když odejde, oni jí to neodpustí a zavře si cestu zpět. Píše, že chce žít jinak, než dosud. No, škoda, že to nevěděla v těch 30 letech, než se vdala a pořídila si dcery. To by šlo bez problémů a kde mohla dneska bejt... :-) Jasně, může to zkusit, odjet třeba na rok. Ale bude ji potom ještě manžel chtít zpátky, kdyby to nevyšlo? Když mu svým odjezdem dá najevo, že teda doteď dobrý, ale nuda, jdu za dobrodružstvím, ty tady zatím makej a starej se o holky a čekej, možná se vrátím?