Jitka celý život prožívala milenecký vztah s mužem, po kterém tajně toužila. Nyní jsou konečně spolu, ale splněný sen není takový, jaký si ho představovala...
Je zvláštní, jak se někdy život zamotá. Mně se to povedlo přímo dokonale. Když mi bylo kolem pětadvaceti, byla jsem už dlouhou dobu bez vztahu a cítila jsem se docela opuštěně. Občas jsem toužila po objetí, po přítomnosti někoho, komu na mně záleží, a chyběl mi i sex, co si budeme namlouvat. Na jednom večírku jsem proto kývla na návrh jednoho dlouholetého kamaráda, že bychom mohli náš vztah posunout na takzvané „přátelství s výhodami“. Tadeáš se mi vždycky moc líbil a přitahoval mě, takže mi ta nabídka vlastně udělala radost. Sex nám fungoval skvěle, a tak jsme v tom pokračovali i po první noci. Po asi dvou letech jsem to na nějaký čas musela zastavit, protože jsem cítila, že se začínám zamilovávat, ale Tadeáš do vztahu jít nechtěl. Jenže chemie byla silnější než my a po nějaké době jsme v tom zase pokračovali. Pak zase řešil stejný problém Tadeáš, který se zamiloval do mě, jenže já tehdy měla v hlavě někoho úplně jiného, a tak to zase nevyšlo.
A u toho jsme už zůstali. O tom, že bychom spolu mohli někdy doopravdy být, jsme už nepřemýšleli, sex jsme si ale užívali i dál. Občas sice proběhly nějaké pauzy, když jsme měli nový vztah, ale jakmile se ustálil, vraceli jsme se k sobě. Ne moc často, každý jsme žili v jiném městě, ale nějak se to vždy udělalo. Tadeáš pak už byl dlouho ve vztahu a nakonec se rozhodl oženit a se svojí manželkou založili rodinu. Ani to nás ale nezastavilo. Já jsem si musela chvíli počkat, ale nakonec se i mně podařilo najít si manžela, vdát se a mít děti. To byla asi nejdelší pauza, která mezi námi s Tadeášem nastala, protože první tři roky jsem na něj neměla ani pomyšlení. Nakonec jsme ale zase navázali tam, kde jsme naposledy skončili.
Ani jeden jsme si neuměli vysvětlit, co nás k sobě vlastně tak táhne, že jsme ochotní riskovat naše vztahy i rodiny, a vlastně jsme se tím ani moc nezabývali. Prostě jsme si užívali ty výjimečné chvíle, kdy jsme mohli být spolu, a pak jsme se vrátili ke svým rodinám. Tadeášovo manželství ale nakonec začalo skřípat jako první. Jeho manželka vycítila, že se něco děje. A také dělo. Bylo to totiž v době, kdy za mnou Tadeáš přišel, že už takhle dál nechce pokračovat. Vyznal mi lásku a prosil mě, ať odejdu od rodiny a zůstanu s ním. Já jsem se ale na něco takového necítila, navzdory tomu, co jsem s Tadeášem prováděla, jsem byla v manželství spokojená. Tadeáš nakonec opravdu od rodiny odešel, protože situace u nich se stala neúnosnou. I u nás doma to začalo skřípat a já přemýšlela o svých citech k Tadeášovi. Cítila jsem, že je v tom něco víc, než jen sex, a měla jsem pocit, že je to opravdu láska. Rozhodla jsem se proto pro radikální krok a rozešla jsem se s manželem.
Nebylo to lehké období a ani rozvod nebyl procházkou růžovým sadem, na druhou stranu jsme s Tadeášem měli pocit, že právě teď náš život začíná a konečně můžeme být spolu ve chvíli, kdy to oba cítíme stejně. V těžkém období jsme si jeden pro druhého byli oporou a těšili jsme se, až budeme moct skutečně začít od začátku a spolu. Jenže když se tak konečně stalo, všechno bylo špatně. Pomalu zjišťujeme, že nám vlastně funguje dobře jen ten sex. Zvykat si na „stará kolena“ na soužití s novým partnerem, který má úplně jiné zvyky a představy o tom, jak by to mělo fungovat, než předchozí partner, je dost náročné a příliš se nám nedaří. Nerozumíme si ani, co se týče zájmů. Pořád se ujišťujeme, že musíme být tolerantní a všechno se časem srovná, ale myslím si, že se spíš bojíme být sami, a já už tomu přestávám věřit…