Vypadalo to jako láska na celý život. Jenže po pár měsících se všechno změnilo. Jak? Jitka popisuje, jak se její manžel proměnil v diktátora, který ji dohnal až k pokusu o sebevraždu.
Když mě požádal o ruku, plakala jsem dojetím. O pár měsíců později ale bylo všechno jinak. Plakala jsem pro mnohem smutnější věci. Když je člověk zamilovaný, maluje si budoucnost. Nevidí chyby druhého a dlouho si odmítá přiznat, že se život ubírá špatným směrem. Máte pocit, že přece dokážete stav věcí změnit k lepšímu. My ženské si zbytečně hrajeme na hrdinky. Jenže se tím ničíme.
Když jsem poznala svého manžela, připadal mi úžasný. Milý, vtipný, pozorný, sršel lichotkami a komplimenty. Byla jsem po uši zamilovaná a popravdě řečeno, bylo mi čtyřiatřicet let a pomalu jsem slyšela tikat biologické hodiny.
Laura Poláková
6. ledna 2022
Vašek údajně také toužil po rodině a dětech, takže asi nepřekvapí, že po pár měsících přišla žádost o ruku a začali jsme chystat svatbu. Po ní jsem ale nevěřila vlastním očím.
Manžel mě neustále poučoval, upozorňoval na chyby, kritizoval, a když neměl ráno vyžehlenou košili, kterou si zrovna „potřeboval“ vzít, neváhal mě vzbudit v půl šesté ráno…
Martina Šebestová
15. dubna 2024
Najednou jsem si uvědomila, že téměř nevídám kamarádky, přestala jsem chodit na cvičení – i s kolegy na bowling. Pokaždé, když jsem se někam chystala, mi totiž velice mile a diplomaticky „domluvil“, proč to zrovna není vhodné, případně přišel s něčím, co je potřeba neodkladně zařídit.
Pak jsem ale otěhotněla a byla nadšením bez sebe. Ovšem jen do chvíle, než mi manžel začal opět všechno organizovat. Určoval, kdy se půjde na kontrolu, s lékařem konzultoval můj stav a pak mi doma zdůrazňoval, co musím a naopak nesmím, dohlížel na můj jídelníček a častoval mě připomínkami, že nějak moc tloustnu. Tiše jsem to snášela, těšili jsme se na miminko a já si žila ve své bublině.
Martina Šebestová
28. prosince 2021
Bez růžových brýlí jsem začala jeho chování vnímat po narození Šimona. Malý se často budil, hodně plakal a trpěl kolikami. A čerstvý tatínek? Byl nerudný, nepomáhal a vyčítal kdeco – nevytřenou podlahu, plnou myčku nádobí i pizzu k večeři. Pořád mi předhazoval, že mám velký zadek, když jsem večer padala vyčerpáním, vysmíval se, z čeho můžu být unavená, když se válím doma.
Snažil se mě izolovat od všech známých, kontroloval mi telefon a žárlivé scény dělal i po návštěvě mých rodičů. Nevím, jestli k mému špatnému psychickému stavu přispěla navíc poporodní deprese, každopádně jsem jednou večer zpanikařila a spolykala plato prášků na spaní.
Laura Poláková
16. prosince 2021
Probrala jsem se v nemocnici. Moc mi pomohly rozhovory s psycholožkou. Rychle pochopila, kde je problém, a já jsem jí dodnes vděčná, že ve mně probudila sílu a energii. Pomohla mi odejít od mého „diktátora“ a začít žít po svém. Samozřejmě se synem v náručí. Ničeho ale nelituji.