Míša byla v pubertě, když jí zemřel otec. Během několika měsíců se z veselé dívky stala loutka, kterou ovládli nebezpeční scientologové, a paní Jitka nevěděla, co s ní.
Před dvěma lety jsem ovdověla a zůstala na výchovu dvou dětí sama. Starší syn Pavel se po čase osamostatnil, začal podnikat a dařilo se mu. Mladší dcera Míša se ale stáhla a skoro přestala komunikovat. Po maturitě mi oznámila, že jede na týden k moři. Když jsme se loučily, měla v očích zvláštní smutek…
Míša se ale po týdnu domů nevrátila, telefon nebrala. Přišla jen krátká zpráva: „Nehledej mě, našla jsem svou cestu. Duchovní otroctví je past.“
Laura Poláková
1. února 2020
Vůbec jsem tomu nerozuměla. Byla jsem jako na trní, ale když časem napsala, že je v Kodani, kde si našla práci, a občas poslala několik fotek přes WhatsApp, uklidnilo mě to.
Po třech měsících Míša zavolala a celý telefonát proplakala. Tvrdila, že ztratila práci a nutně potřebuje, abych jí poslala osmdesát tisíc na dobu, než si najde něco jiného.
Laura Poláková
30. ledna 2020
Po manželovi jsem zdědila nějaké peníze, které stejně měly připadnout dětem, a proto jsem neváhala. Když se ale stejný scénář opakoval ještě dvakrát, věděla jsem, že tohle už přestává být legrace.
Nedalo se nic dělat. Nasedla jsem do letadla a vydala jsem se za dcerou. Moje nejčernější obavy se bohužel naplnily. Míša v Kodani nepracovala. Žila v sektě, která jí postupně vymyla mozek a tahala z ní peníze, které jsem jí v dobré víře posílala.
Laura Poláková
28. ledna 2020
Jednoduše využili toho, že byla tak moc mladá a prožívala velmi těžké období od chvíle, kdy můj muž zemřel. V Kodani jsem vešla do cihlového a moderně zařízeného domu. Prohlédla jsem si prosvětlenou kapli a studovnu a okamžitě mi došlo, o co se scientologové snaží. Jednoduše dělají všechno pro to, aby u sebe udrželi svoje ovečky.
Řekla jsem dost, Míšu jsem vzala za ruku a okamžitě jsem zavolala taxík na letiště. Bylo mi úplně jedno, že tam nechala všechny svoje věci a že jsem peníze po manželovi už nikdy neviděla.
Laura Poláková
21. ledna 2020
Asi po třech týdnech se mi podařilo Míšu přesvědčit, aby začala chodit na psychoterapii. Naštěstí s tím souhlasila a dnes už je na tom lépe. Situaci nakonec zvládla a našla si i práci v advokátní kanceláři. Navíc potkala skvělého přítele.
Doufám, že teď už je vše na dobré cestě a asi si můžu gratulovat, že celá situace měla celkem klidný a rychlý průběh. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby mě dcera neposlechla nebo se bránila…