JITKA (49): Nechutně aromatický Valentýn mi málem zničil skvělý vztah

JITKA (49): Nechutně aromatický Valentýn mi málem zničil skvělý vztah

Jitčin první Valentýn s novým partnerem Luďkem měl být „nechutně“ romantický, bohužel byl spíše nechutně aromatický. Luděk byl velký šprýmař...

S Luďkem jsme se seznámili na horách, já byla dva roky rozvedená, on byl sám o pár let déle. Zatímco mě v početnější skupině dle mého názoru snadno přehlédnete i přeslechnete, Luďka opravdu nikoliv! Ne snad, že by vypadal jako klon George Clooneyho, ale Luděk je zkrátka dosti svůj a kde je Luděk, tam to žije. Stále má snahu „bavit kolektiv“, vypráví vtipy, vymýšlí zábavu, organizuje sázky, ale zároveň je to milý a hodný chlap.

Asi takové typy mužů znáte… Luďkův zájem mi byl příjemný, ale po zkušenostech s bývalým, jsem byla zdravě ostražitá. Nicméně mi spřízněné jazyky prozradily, že Luděk není na rozdíl od mého bývalého žádný „holkař“, a tak jsem dala věcem volný průběh.

Musím říct, že když jsem odjížděla z hor domů a zprávy v messengeru mezi námi lítaly a jiskřily jak blesky při bouřce, byla jsem v sedmém, ne-li osmém nebi. Leden uběhl jako voda, přehoupla se polovina února a já byla napjatá, jak proběhne první Valentýn.

Přiznávám se, že mám ten potrhlý svátek moc ráda. Luďkovi jsem tuto skutečnost pochopitelně naznačila, i když jsem věděla, že bude 14. 2. mimo Prahu. „Jíťo, máš tu kurýra s nákladem něčeho naprosto úžasnýho!“ volala kolegyně a hnala se s kurýrem do zasedačky, kde jsem diskutovala s „nejvyšším“ a několika dalšími spolupracovníky. Kurýr mi předal ozdobnou krabici s průhledným plastovým víkem, pod nímž nešly přehlédnout údajně samotným Luďkem vyrobené skvosty. S krabicí jsem obdržela i krátkou báseň!

„Z mých dlaní až k tvému nosíku,
Ti věnuji krabici dortíků.
Kéž se zapíšou hluboko do duší,
svou něžnou jemností provoní ovzduší.“

Drobné kulaté dortíky připomínající velikostí svatební koláčky polité čokoládou vypadaly báječně! Ozdobené byly sušenými malinami a jahodami a miniaturními marcipánovými lístečky. Dmula jsem se pýchou a s naprostou jistotou, že dortíky budou chutnat přesně tak, jako vypadají, jsem kolegům nabídla.

Zakousli jsme se. Ani nevím, kdo začal plivat první! Dortík totiž nebyl ničím jiným než řádně odleželým olomouckým tvarůžkem politým vrstvou čokoládové polevy, do níž má nová láska s něhou zapíchala mrazem sušené ovoce.

První se rozchechtal šéf, byl naprosto u vytržení. Křepčil kolem mě jako malý kluk. Kolegyně se okamžitě přidaly a já rudla vzteky. V krabici zůstaly ještě čtyři dortíky, po nichž jsem se s jasným plánem vztekle sápala. Chtěla jsem je samozřejmě vyhodit. To mi však šéf kategoricky zatrhl!

„Jitko, dejte mi je, manželka bude nadšená!“ vykřikoval, načež se začal opět nezřízeně chechtat. Měla jsem chuť mu syrečky rozmazat po obličeji a u toho si představovat Luďka, s nímž jsem v tu chvíli byla odhodlaná skončit. S chlapem, co se chová jak dvanáctiletý puberťák, zkrátka chodit nebudu!

Mé milé kolegyně mi to ale velmi rázně rozmlouvaly, prý co by daly za to, kdyby měly chlapa s tak báječným smyslem pro humor. Navíc kolik času prý muselo Luďkovi zabrat, než vyrobil oněch šestnáct „voňavých“ zákusků! „Holky“ mě nakonec uklidnily. Upřímně…, hlavně tím, že bylo zřejmé, že by takového „blázna“ okamžitě braly.

S Luďkem žiji už šest let a musím říct, že jsem udělala dobře, že mě aromatické cukrovinky neodradily. Luděk je moje životní výhra; úžasně spolehlivý, milující, šikovný a pracovitý chlap, ale také skvělý parťák do pohody i nepohody. (I když musím být stále trochu ve střehu...)  

Mí dospělí synové jsou s Luďkem od prvního setkání jedna ruka. Kupříkladu Luďkovy valentýnské dortíky už ochutnala nejedna partnerka mých synů, a nejen je.

Nyní se tedy kolektivně bojíme, co nás čeká tento rok, chlapci zkrátka valentýnskou romantiku pojímají každý rok po svém – stala se z toho taková „pěkná“ rodinná tradice. Zlaté Velikonoce a svižná dvoumetrová pomlázka!

TIP VIDEO: Podívejte se na video a přesvědčte se, že druhá šance má smysl.

Doporučujeme

Články odjinud