Komentáře k článku zpět na článek

Ruth 31. 12. 2018 | 13:48

Vůbec si nemyslím, že by občas rodiče neměli říci dětem, vnukům, co si myslí o tom či onom v jejich životě. Děti chceme vychovávat k tomu, aby se prosazovali a mnohdy i na úkor druhých( někdy to ani nejde jnak) a rodiče nemají právo něco říkat. To je přece nesmysl. Každý se může zmýlit, věk, zkušenost, vzdělání nás neochrání od omylů. Dobrá rada nad zlato, znáte tu pohádku. V pohádkách je vždy obecná pravda, naopak ti, co v nich radu odmítají, dopadají špatně.

helza 28. 12. 2018 | 20:02
Elynor 28. 12. 2018 | 12:00

@helza: Už jsem to tu psala - proč asi lidi čtou knihy, časopisy, koukají na filmy, na divadlo, na muzikály - na příběhy cizích imaginárních lidí, na příběhy o cizích problémech, v řadě případů navíc starých stovky let, takový Shakespeare třeba zrovna moc aktuální není. A lidi to stejně zajímá a jdou na to do divadla. To není vrtání se v životech. Teda s výjimkou bulváru, kdy se novináři vrtají v životech současných známých osob a čtenáři to nadšeně čtou, baví se o tom a komentujou to na sociálních sítích. To už vrtání se v životech je. Ale evidentně je po tom poptávka, jinak by to nedělali. A ty známé osobnosti to mnohdy ještě přiživují, protože je to pro ně reklama. Ovšem to už jsme někde jinde. Stejně jako si přečtu nějakou povídku, něčí blog, nějaký cestopis nebo reportáž, tak si přečtu i článek tady. Když vypadá, že bude zajímavý. A hraju s redakcí tu hru, že je to jako dopis čtenářky, protože nám to je tak podáváno, a popravdě kdyby se tady nedalo diskutovat, tak je polovina efektu pryč, diskuze je často daleko zajímavější než samotné téma článku.

helza 28. 12. 2018 | 10:32

@Elynor: Já ti nevím. Ale pořád si vzpomínám, jak mí synové ve věku 6 a 7 let zjistili, že jejich babička a dědeček (mí extcháni) mají novinový stánek blízko jejich školy. Jak tam šťastně běželi a jak je prarodiče vyhnali a zakázali jim chodit okolo. A jak to kluci těžce nesli a jak těžce jsem jim to vysvětlovala. Já v těchto věcech odvážná nejsem, ale možná, kdyby tchyně dorazila k nám a mohly jsme si to vyříkat, tak by ji mohla vnoučata cestou ze školy zdravit. Víš, on každý člověk vnímá věci jinak, každý má své mouchy a ty mouchy jsou u každého jiné. Jestli je někdo jjiný než já, není to chyba, je to dobře. Být všichni stejní, bylo by to k nevydržení. Takže je mi proti srsti odsuzovat někoho za to, že věci cítí jinak, když ani netuším, jak je vlastně cítí. Protože podstatné není asi ani tak to, co dělá, ale proč to dělá a to fakt nevíme, nevidíme do něj. My totiž koneckonců tak zcela nevidíme ani samy do sebe. Proč já čtu tyto články a snažím se pisatelům "pomáhat", když vím, že je to všechno nejspíš dílem redakce, že je to pouhá hra? Hra na co? Proč ty, která si tak zakládá na nevměšování se do cizích problémů čteš tyto články a ještě o těch problémech cizích lidí veřejně diskutuješ? Proč já se snažím věřit, že za články se skrývají skutečné problémy a skuteční lidé a ty se snažíš o jistotu, že vše je pouze smyšlené? U sebe mohu říct, že vzhledem k věku a postižení jsem odtržená od světa a potřebu pomáhat prostě nedokážu potlačit. Proč ty se ale potřebuješ vrtat v životech cizích, navíc imaginárních lidí, tomu nerozumím. Asi se tím pouze bavíš, což je pro mne nepochopitelné, ale právě to je na tom všem to krásné, že jsme tady každý jiný. Vlastně - možná právě proto sem chodíme. Abychom se tady potkávali.

Elynor 28. 12. 2018 | 08:10

@helza: To přece nejde srovnávat. Tady jsme na zábavném serveru a diskuze je určena pro výměnu názorů na zveřejněný článek. Ta snacha nedala svůj příběh veřejně všanc a nežádala o diskuzi, to byla čistě osobní věc mezi ní a jejím manželem. A pravděpodobně by to tak i zůstalo, nebýt všetečnosti paní tchyně, o které se domnívám, že žije sama, nemá žádnou náplň pro svůj vlastní život a tudíž neví nic lepšího než se starat o životy bližních. Podle mého u té tchyně nešlo o to potlačit hrdost a najít odvahu, nýbrž o projev snahy mít hezky všechno pod kontrolou, dirigovat rodinu syna podle vlastních představ, a šikovně to maskuje starostí o vnučku. Vždyť si to představ - děláš si svoje, nic zlého netuše, a najednou za dveřma tchyně, a začne ti vykládat, jak si nutně musíš promluvit se svým mužem, hned teď, tadyhle máš rohlíčky na talířku a hned jak přijde z práce... :/ No to bych teda skákala nadšením. A na místě toho chlapa, co přijde domů, taky nic zlého netuše, a doví se, že "je tady maminka a říkala, že si mám s tebou promluvit, a tadyhle napekla rohlíčky" - uááá Jako scénka do televarieté možná dobrý, ale zažít bych to nechtěla.

helza 27. 12. 2018 | 14:37

@Elynor: To pátrání košér nebylo, s tím naprosto souhlasím. Jenomže ...
Ale to vnucování bych už tak nebrala. To je spíše o odvaze. A mám-li potřebu říct své snaše: "hele, je to sice můj syn, ale věř mi, že i já ho odsuzuju a jsem na tvé straně", tak ji to řeknu. Nedovedu si představit, že by přišla ona a ptala se na můj postoj. Někdo zkrátka musí takovou komunikaci začít. Já ti tady taky říkám svůj názor a neptáš se mě na něj. Taky se vnucuju. Prostě člověk musí někdy potlačit hrdost, najít odvahu vzít riziko neúspěchu s takovou misí spojené a o nepříjemné záležitosti začít mluvit. Ohleduplná a velkorysá nevšímavost je sice správná a krásná, ale stane se, že někdy není na místě.
Víš, není dobré někomu vnucovat pomoc, ale je nutné ji nabídnout. Ne každý si umí o pomoc požádat (věř, že je to obrovské umění), byť ji zoufale potřebuje a nakonec ji přijme. Možná se smíšenými pocity, protože přijmout pomoc je taky těžké a každý to neumí. Jde hlavně o to, aby člověk uměl přijmout a respektovat odmítnutí.

Elynor 27. 12. 2018 | 11:09

@helza: To, že Jitka řekla svůj názor, by jistě bylo v pořádku, pokud by se jí syn nebo snacha na něj ptali. Kdyby za ní někdo z obou přišel, svěřil se jí a zeptal se, co ona si o tom myslí. Pak bych neřekla ani popel. Ale ona měla divný pocit, tak šla a "nenápadně pátrala". Dělala někde jakési narážky a "nechtěně" poslouchala rozhovory, co nebyly pro její uši. A když zjistila dost drbů, tak se doslova vnutila, kam ji nikdo nepozval. Pro takové jednání nenalézám ani omluvu, ani pochopení.

helza 27. 12. 2018 | 10:44

Já bych Jitku zase tak úplně nehaněla. Nikoho o ničem nepřesvědčovala, vpodstatě své snaše pouze řekla, že stojí na její straně, ne na straně svého syna.Myslím si, že pokud jsou děti již skutečně dospělé a pokud onu pupeční šňůru k rodičům již vnitřně přestřihly, pak se vztahy mění na přátelské a je běžné s nimi jednat jako s dospělými. A dospělému člověku přeci mohu říct svůj názor a postoj, pokud mu ho nemíním vnucovat, případně nemíním předvést hisťák, když se mnou nebude souhlasit. A Jitka nic víc neudělala, pouze se snaše svěřila se svými pocity. Zasahování do rodiny vypadá jinak.Ono takové striktní vyžadování svobody za každou cenu, bez ohledu na situaci (třeba to, že jde i o malé dítě) vpodstatě naznačuje vnitřní nejistotu a nesvobodu. Mám-li já svou vnitřní svobodu a jistotu, pak mohu klidně komukoliv, i své tchyni poskytnou tu její svobodu se vyjádřit. Rozum je vždy třeba vyvažovat citem a naopak.

Babi Jitka 26. 12. 2018 | 13:36

Hezky to u vás dopadlo. To já jsem 10 let žila v domění, ze mam super snachu, která je ve všem sikovna. Až do 9.4.2016 , kdy oznámila u snídaně dětem, ze se tatínek musí hned vystěhovat z dva roky postaveného domu, že s nimi nebude ani o jejich narozeninách, ani o Vánocích. A odjela na celý den neznámo kam. My jsme byli jí pozvání na ten den na oběd. Syn se to dozvěděl den předním, když přijel ze zahraniční cesty s kytkou pro ni. Že to hned oznámí ráno i dětem mu nic neřekla. Děti plakaly a jak nás s manželem prosily ať zařídíme, aby mamka taťku nevyhodila, to budu vidět do smrti. Vnuk plakal, že ii paní učitelka jim říkala , žekdyby jim někdo ubližoval, můžou zavolat na sociálku a oni jim pomůžou .. dodnes je vidím všechny tři ; jak zoufale prosí a pláčou-včetně syna... a snacha nechtěla slyšet nic o tom, že by zkusila něco řešit !! Hleděla jen na to, aby sama byla šťastná . Určitě ani syn není svatý a nežili jsme s nimi. Ale za pokus o řešení a záchranu manželství už kvůli dětem /9 a 6 let/ se pokusit mohla a měla. Nám s manželem se při schůzce, kterou jsme si s ni dali, abychom vše pochopili, smála jen do obličeje...Přitom 14 dnů byli všichni u nás a z jednání a usměvavých fotek by nikdo neřekl, co za 14 dnů na to vymyslí. U nás to tak dobrý konec nebyl. Snaše šlo především o majetek, nikdy o děti a syna.. od té doby jsme se neviděli. Děti mají ve střídavé péči. Určitě je to pro život poznamenalo, nic s tím ale neuděláme.. je nám z toho pořád smutno

Al 26. 12. 2018 | 08:01

@Elynor: Ono už dost vypovídá, že mladí bydleli ve vzdálenějším městě (Laura se lepší!!!). Proč asi? Jenomže proti čarodějnicím tohoto typu nezabírá ani přestěhování na jiný kontinent (vyzkoušeno - vzdálenost Canberra - Praha byla pro mou extchyni bohužel zcela zanedbatelná...). A nejhorší jsou na tom ty chápavé a vstřícné hlášky (kvůli vnučce atd.)... proti tomu není obrany. Když bábu vykážete, kam patří, spustí se lavina ublíženeckých keců - a když ji necháte páchat ono domnělé “dobro”, je výsledkem cokoliv s výjimkou zachráněného manželství. Leda by se paní Jitka připrovdala za svého synka. To by bylo manželství jak z příručky. 😂😂😂

Elynor 25. 12. 2018 | 22:01

@mambule: To bych samozřejmě mohla. Ale nijak to neřeší možnost, že se tady vyskytuje škodlivý skript, který se snaží získat přístup k mým datům, a rozhodně to nebudí u mě důvěru.

mambule 25. 12. 2018 | 20:29
mambule 25. 12. 2018 | 20:27

No, sice jsem pochopila, že vanilkové rohlíčky jsou nadsázka a ve skutečnosti zachránila synovo manželství paní Jitka, ale vůbec jsem nepochopila, jak to udělala.

Elynor 25. 12. 2018 | 20:08

Mimo téma - opakovaně už asi třetí den tady stále naskakuje hláška - cituji - Internet Explorer upravil tuto stránku, aby pomohl zabránit útoku skriptování mezi weby. Konec citátu. Je to otravné, stránky se opakovaně načítají, navíc velmi pomalu, a nedá se sem pořádně nic napsat. Pakliže toto čte někdo zodpovědný, nešlo by to pořešit, když jsou ty vánoce? Děkuji pěkně.

Elynor 25. 12. 2018 | 19:57

Jasně. Pár narážek a "nechtěně" vyslechnuté rozhovory. Navíc ve vzdáleném městě. Phil Marlowe hadr, že jo. Paní Jitka není žena činu, nýbrž drbavá jezinka s nezanedbatelnými detektivními schopnostmi a drzostí zvíci příslovečného poplužního dvoru. To je skutečně výhra, taková tchyně, která cosi "vycítila", a musela konat. No, ona není asi výhra ani jako matka... jestli takhle bude strkat nos do synova manželství pořád. A že nemá o vánocích nic lepšího na práci? Asi je sama, nudí se, neví co by, tak se musela vecpat snaše, pochopitelně kvůli vnučce, jak jinak, to je jakože ušlechtilá omluva pro takové jednání. Uf. Žádný vanilkový rohlíček nestojí za to, aby začala tchyně kočírovat manželství.

Al 25. 12. 2018 | 19:16

Chcete si připadat jako dvojnásobná kráva? Pořiďte si tchyni ve stylu pí Jitky! Ať už je situace jakákoliv, hnala bych bábu z baráku i s rohlíčkama a přeslazenými kecy! Tohle si mají manželé řešit sami, bez maminek a jejich jedovatých manipulací.

Rambíša 25. 12. 2018 | 15:57

Přečtěte si také

Horoskopy

Poslední dobou pro vás není nic nemožné, a proto se snažíte kolem sebe rozdávat optimismus a dobrou…

Nejčtenější články

Doporučujeme