Zdraví prospěšný jogurt nebo mléčný nápoj by měl ve 100 gramech či mililitrech obsahovat maximálně 5 g přidaného cukru, 0,1 g soli a 1,4 g nasycených mastných kyselin. Prostudujte etikety... Co myslíte, kolik vyhovujících výrobků najdete? Ano, bohužel velmi málo.
Co vyhovuje
Uvedené parametry vycházejí z doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a jsou stanoveny nezávislým mezinárodním vědeckým výborem The Choices Programme, jehož součástí je i česká iniciativa „Vím, co jím a piju“.
Iniciativa nechala v nezávislé laboratoři otestovat 20 převážně zakysaných mléčných nápojů a 9 jogurtů českých i nadnárodních potravinářských firem na rizikové živiny, jejichž nadbytek v potravě může poškodit lidské zdraví. Sledovanými živinami byly sacharidy (a z nich hlavně přidaný cukr), dále tuk, resp. nasycené mastné kyseliny, a sůl. Výsledek?
Daným kritériím vyhovělo jen 5 mléčných nápojů a jediný jogurt. Zbývající výrobky většinou ztroskotaly na příliš vysokém obsahu uměle přidaného cukru a 7 jogurtů překročilo povolené množství nasycených mastných kyselin.
Pokračování 2 / 8
**Sůl v limitu **
Co se týče obsahu soli, skoro všechny výrobky se bez problémů vešly do limitu stanoveného vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR č. 54/2004 Sb. pro potraviny s velmi nízkým obsahem sodíku. Připomeňme, že denní potřebu lidského organismu pokryje už příjem 0,5 g sodíku (tj. 1,25 g kuchyňské soli) a tolerovatelná denní dávka podle Světové zdravotnické organizace je 5 g soli (Češi ji však překračují až trojnásobně).
U testovaných produktů činil podíl soli ve 100 g/ml většinou 0,1 g, což odpovídá 0,04 g sodíku, a u některých byl dokonce nižší. Jogurty a mléčné nápoje tedy zatěžují naše těla solí v rámci denního příjmu potravy naprosto minimálně. Vzhledem k tomu, že zakysané mléčné výrobky by měly být součástí každodenního jídelníčku a každý Čech ročně spotřebuje průměrně 225–300 kg mléka a mléčných výrobků, jde o výbornou zprávu z hlediska prevence srdečně-cévních chorob, selhání ledvin, osteoporózy, obezity a dalších civilizačních onemocnění.
**
Pokračování 3 / 8
Lesk a bída tuku **
Tuk je v mléčných výrobcích důležitý jako nositel v tuku rozpustných vitaminů A, D, E a K. „Naproti tomu obsah vápníku nijak neovlivňuje, jak se lidé někdy mylně domnívají, neboť vápník se neváže na tuk, ale na bílkovinu,“ připomíná odborný garant iniciativy „Vím, co jím a piju“, obezitolog a endokrinolog MUDr. Petr Hlavatý, Ph. D.
„Ovšem čím více tuku výrobek obsahuje, tím méně místa zbude na bílkoviny, nemluvě o nadbytku energie a cholesterolu,“ upozorňuje lékař. Je pravda, že smetanové jogurty jsou díky vyššímu obsahu tuku (kolem 10 g/100 g) chutnější, jemnější a hustší, tyto senzorické kvality jsou však zastíněny zdravotními riziky pro cévy (ateroskleróza, vysoký krevní tlak, cévní mozková příhoda) a srdce (ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, srdeční selhání).
Je nutné si uvědomit, že mléčný tuk obsahuje úplně stejně škodlivé nasycené mastné kyseliny jako např.
sádlo, uzeniny, dorty nebo plněné sušenky.
**
Pokračování 4 / 8
Pacholíky dopřejte dětem **
Celkový tuk představuje především obezitologické riziko. „Smetanové mléčné výrobky jsou vhodné zejména pro malé děti, které potřebují více energie v menším objemu a také potřeba tuku je u nich vyšší než v dospělosti. Odtučněné jogurty a mléčné nápoje jsou zase určeny hlavně lidem, kteří potřebují redukovat váhu, i když i oni by měli upřednostňovat spíše polotučné mléčné výrobky.
Zejména v případě ochucených nízkotučných jogurtů totiž hrozí, že chuť je doháněna cukrem, což s sebou nese stejné nebezpečí vzniku civilizačních onemocnění jako konzumace nadbytku tuku,“ vysvětluje doktor Hlavatý. Nízkotučný jogurt je řidší než smetanový (tuk zahušťuje), což výrobci kompenzují přídavkem želatiny či škrobu. V tom však obezitolog zdravotní riziko nevidí. „Jde jen o zákazníkovu chuť a o to, že jogurt ztrácí svoji ‚tvář‘.“
**
Pokračování 5 / 8
Přeslazené přísady **
Pokud byste několik dnů vůbec nic nejedli a pak se napili mléka, odpočinuté chuťové pohárky by zaznamenaly překvapivě sladkou chuť. Za tu je odpovědný mléčný cukr laktóza, přirozená součást mléka či smetany (základních surovin pro výrobu jogurtů, kefírů, tvarohu, sýrů atd.).
Obsah tohoto cukru je však malý – pohybuje se v desetinách procenta – a nepředstavuje žádné zdravotní riziko, navíc se ho část ztratí v procesu fermentace, kde ho ušlechtilé mikroorganismy zajišťující proměnu mléka v jogurt či zákys přemění v látky přirozeným způsobem prodlužujícím trvanlivost původní potraviny.
Mnohem větší problém a nebezpečí představuje cukr uměle přidaný výrobci, nejčastěji jako součást ochucovací (ovocné, čokoládové apod.) složky nebo posypu. Ve 100 g jogurtu nebo 100 ml mléčného nápoje by mělo být nanejvýš 5 g přidaného cukru. V jednom z testovaných jogurtů s posypem však obsah přidaných cukrů činil 19 g!
Pokračování 6 / 8
**Rizika sladkého života **
„Důsledkem nadměrného příjmu cukru je nadváha, obezita a z ní plynoucí případné zdravotní komplikace, například diabetes 2. typu nebo vysoký krevní tlak, a dále vyšší riziko zubního kazu. Nemírná konzumace cukru vede i ke zvyšování hladiny krevních tuků (triacylglycerolů), jež patří k rizikovým faktorům metabolického syndromu. Metabolický syndrom pak často vyústí v nemoci srdce a cév a diabetes 2. typu,“ varuje před riziky „sladkého života“ doktor Hlavatý.
**
Pokračování 7 / 8
Volte neochucené **
Pokud nemáte čas detailně studovat drobné písmo na etiketách a nechcete si zatěžovat hlavu čísly svědčícími pro skutečně zdravou potravinu, alespoň si zapamatujte jednoduchou formuli: dobrý jogurt nebo zakysaný či nezakysaný mléčný nápoj je bílý, přírodní, uměle nedoslazovaný, spíše nízkotučný a bez ovocné „složky“ (zpravidla přeslazené jednoduchými přidanými cukry), čokolády, křupinek, lentilek, lupínků a dalších lákadel.
Naopak nejhorší volbou je jogurt smetanový a ochucený, neboť obsah tuku v jeho 100 g činí cca 8–10 g a cukru kolem 10–12 g; obsah cukru hodně zvedá právě ovocná „složka“, která mívá se skutečným ovocem málo společného. Chcete-li v jogurtu ovoce, sáhněte po výrobku se sníženým obsahem tuku (viz tabulka na straně 13) a vmíchejte si do něj čerstvé ovoce podle chuti, popřípadě ještě přidejte přírodní ovesné vločky.
O zakysaných mléčných nápojích platí totéž: nejlepší jsou bílé, přírodní, nedoslazované, bez příchuti a ovocné složky. Jakmile sáhnete po ochuceném mléku či kefíru, acidofilním/jogurtovém mléku, podmáslí apod., hlídejte si hlavně obsah cukru; u většiny výrobků převyšuje 10 g/100 g. Obsah soli bývá v pořádku (průměr 0,1 g) a také nasycených mastných kyselin je v ochucených kefírech a mlékách málo, i pod 1 g/100 g (limit iniciativy „Vím, co jím a piju“ je 1,4 g).
Pokračování 8 / 8
**Čím jednodušší, tím lepší **
Kvalitní potravinářské výrobky („výrobky“ rozumíme průmyslově zpracované základní suroviny, v tomto případě se zpracovává mléko či smetana) sestávají z minima použitých surovin. Čím je seznam přísad na obalu delší, tím zpravidla hůře pro naše zdraví.
Uvedené samozřejmě neplatí pro potraviny ke zvláštním (léčebným) účelům, většinou v tekuté formě, které jsou vyváženým koktejlem všech základních živin, minerálních látek, vitaminů a stopových prvků a podávají se lidem ohroženým podvýživou.
Nejrizikovější složkou tuků jsou nasycené mastné kyseliny. Jejich maximum pro mléčné výrobky je 1,4 g ve 100 g/ml. Závislost na cukru? „Pravá závislost na sladkém neexistuje,“ tvrdí výživový poradce Ing. Petr Havlíček, „ačkoli malá část populace může mít geneticky podmíněnou preferenci sladké chuti.
Zvýšená potřeba sladkého obvykle pramení z nevyrovnaného energetického příjmu v průběhu dne, pro nějž je typické vynechávání snídaně a často i oběda a ‚dohánění‘ jídla večer; tento jídelní návyk mimo jiné vede k rozkolísané glykemické křivce a neodolatelné chuti na sladké.
Na vině může být i celkově podhodnocený příjem energie v rámci životního stylu (omezování příjmu potravy, ať úmyslné, či neúmyslné) nebo snaha těla pokrýt zvýšené nároky na energii při zvýšené fyzické i psychické zátěži (tedy při sportu či stresu); cukr představuje okamžitý zdroj energie.“ Obezitolog a endokrinolog Petr Hlavatý však upozorňuje, že „pravidelná nadměrná konzumace cukru může způsobit změny v mozku podobné změnám vznikajícím při užívání drog.
Závislost na sladké chuti tak získáváme v důsledku špatných stravovacích návyků. A čím větší množství cukru si dopřáváme, tím více ho musíme sníst, abychom ‚mlsnou‘ uspokojili.“ Na etiketách mléčných výrobků bývá na prvním místě uveden celkový objem sacharidů (tj. včetně přirozeně obsaženého, nepřidaného mléčného cukru laktózy) ve 100 g/ml produktu a hned pod ním údaj „z toho cukry“. Nízká čísla a velký rozdíl mezi nimi jsou příznivými ukazateli.
Iniciativa Vím, co jím a piju nabídne umístění svého loga coby značky kvality těm výrobcům, jejichž jogurty a mléčné nápoje splnily náročná testovací kritéria. Vám, spotřebitelům, tím značně ulehčí orientaci v pestré nabídce na trhu.
Výrobky s modrožlutým logem totiž obsahují zaručeně menší množství škodlivých nasycených mastných kyselin, přidaných cukrů a soli, resp. sodíku. Výrobci nesmějí měnit jejich receptury a výrobní postupy bez opětovného testování a certifikace. Vyhledávací databázi stovek takto označených produktů najdete na webových stránkách www.vimcojim.cz
odborná spolupráce: MUDr. Petr Hlavatý, Ph. D., Endokrinologický ústav Praha
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví