JOHANA (40): Načapala jsem svého manžela při nevěře s mužem

@Anonymizovaný: Vpodstatě vše za mne napsala Elynor. Přesto mi nedá spát odstavec: »Poskytují si vzájemně různá alibi co se týká milenek,různých pařeb,výletů a drží pospolu,ale jakmile jsou usvědčeni a jde do tuhého jak v tomto případě kdy je paní načapaly přímo při činu,obrátí a řeknou"já ne,to on to spískal,to byl jeho nápad,já nic,já jsem ten chudák co musel,to on mne nutil ".Jak malé děcka ve školce když něco provedou. «Představa, že by mi musel můj muž hlásit, že se někam chystá, hlásit kam a s kým jde pařit, nebo jede na výlet, že by mi musel předkládat nějaká alibi, že bych se zabývala tím, zda nemá milenku, to je pro mne tak absurdní, že to ani nedokážu strávit. To bych se hambou propadla sama před sebou. A ještě absurdnější mi připadá představa, že někoho náhodou "načapu při činu" a tiše se nevytratím, představa, že můj muž, dospělý chlap se bude přede mnou cítit, jako že něco provedl a musí se tedy nějak vymluvit. Paní Jano, dospělý muž je dospělý člověk a ne moje dítě, ani můj žák, které hodlám vychovávat. Pokud se takto k němu budu chovat, tak on nemá jinou možnost, než rychle ode mne utíkat pryč. Nebo být přesně takový, jak muže popisujete s tím, že nakonec stejně uteče.A je mi vás moc líto, že nevěříte mužům, že to, čím se od nás žen liší, vás nepřitahuje, ale naopak odrazuje. Možná by vám bylo dokonce lépe, kdybyste prožila život po boku přítelkyně. Nevím. Rozhodně nejsem psycholog a nerozumím tomu. Ale říká se: "kdo křičí, zapálil". Možná váš odpor k homosexualitě, spolu s postojem k mužům, může znamenat, že někde uvnitř, aniž to tušíte ... nevím.
: