JOHANA (40): Nikdy by mě nenapadlo, že mi moje fenka najde manžela

@helza: Myslela jsem zcela obecně fůru lidí, aniž bych je chtěla nějak specifikovat. Pes poněkud zmnožuje ty situace, kde je nutné a potřebné navázat mezilidský kontakt :-) nebo to není nutné, ale vyplyne to přirozeně samo. Spíš si pamatuju ty průšvihy, protože to vyžadovalo nějakou akci, řešení, likvidaci škod a podobně. Náhodná setkání, kdy k ničemu nedošlo, to člověk většinou zapomene. V paměti zůstávají akce, kdy nás asi 20 hledalo uprchlé psí spřežení, nebo kdy mi zdrhnul chrt a odcizil oblečení opalující se slečně, takže tato zůstala chudinka nahá, případně když museli nádražáci kvůli mým psům rozpojit vagony, a tím vzniklo nemalé zpoždění vlaku. Nebo když jeden z mých psů vnikl zadním vchodem do lahůdkářství a sežral 30 chlebíčků. Když jiný z mých psů zkoušel chodit po vodě, a musela jsem ho zachraňovat z lesní tůně, a následně mě s ním nechtěli pustit do autobusu, an byl mokrý, příšerně zapáchal a byl obalen žabincem. Kdy jsme na Silvestra vyhnali veterináře od oslavy do ordinace zašívat psa lehce poškozeného poté, co si s jiným psem vyjasňovali kompetence. Když jsme o půlnoci v hluboké tmě hledali malého černého psa, prakticky neviditelného za těchto podmínek a pevně rozhodnutého, že na zavolání fakt nepřijde... Když jsem vezla štěně na lodičkách v Hřensku a v lodi byla dáma, která se ho bála (pro mě nepochopitelně tam nastoupila, ačkoli musela toho psa vidět a projít kolem něj, a teprve asi po 10 minutách plavby pojala myšlenku, že buď ona nebo pes... přitom mohla v klidu nastoupit do vedlejší loďky, kde žádný pes nebyl). A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Bohužel ale nemám v zásobě historku, kdy by vznikla romantická láska :-D