JOHANA (48): Přítel je až moc úžasný táta, přehání to a mně to vadí

Já zřejmě nemám děti žádné. A navíc celoživotní placenou praxi. Ale nic. Je to věc názoru. I děti by mohly vědět, že se dá dopředu domluvit odvoz, že se dá zeptat na půjčení šamponu, ať jde o děti rodičů rozvedených či nerozvedených, na návštěvě či doma. Jsou nějaká pravidla. Úměrně věku se dá podle nich jednat. A děti z článku nejsou až tak malé, aby to nevěděly. Bez ohledu na to, jaký vztah mají k otcově přítelkyni. Bez ohledu na to, jaká je. Prostě tati, příští týden jedu tam a tam, kdyby náhodou, můžu zavolat o odvoz?

Je možné, že jsem mimo.
Ani já bych Vás za dítě nechtěla.

Já napsala u matky JENOM? Kde? Nevidím to.A ohledně drobností oproti dětem přítele/když je nechal, aby si to kluci pořešili pěkně sami, začali vyšlapovat, neb co jim zbývalo/, právě z těch drobností, ústupků a neustálé ochoty pomocí se někdy ty požadavky a problémy dětí dostanou k větším závažnějším věcem. Pořád si dítě myslí, však on se rodič postará. Jak myslíte, že začaly problémy, když třeba máma nechá dítě na krku prarodičům? Že to bylo z ničeho nic? Jednou si dítě vypůjčí kosmetiku, stane se z toho zvyk, a pak je může napadnout půjčit si peníze. Řetízek. Kabelku. A nevrátit záměrně. Nebo ztratit. Nebo někde zapomenout. Nebo zničit. Všechno má svůj vývoj. A dokud rodič posluhuje a řeší za děti jejich věci, nic se nezmění.

Mně Johana vzhledem k dětem přítele vůbec nepřijde jako sobecká a žárlivá. Docela objektivně popsala situaci. Nedivím se, že ji to vytáčí. Maminka dětí s nimi žije, dělá pro ně servis typu vaření, praní a spolubydení. A s ostatními věcmi si zřejmě neláme hlavu. Johana udělala dobře, že je tak trochu na distanc. Chce-li přítel pro ty děti dělat to co ono, je to jeho věc. Až on bude něco potřebovat, dětičky mu nastaví jistě odpovídající zrcadlo. Oni pro něj sázím se prstem nehnou. A proč jsem spíš při ní než při nich? Znám to z vlastní zkušenosti. Jedno dítě věčný student, tj. tahání z tatínkovy kapsy peníze na studia. Již v okamžiku, kdy přítel plánoval odměnu za závěrečné zkoušky ve formě zahraničního pobytu jsem si klepala na hlavu. Učí se snad pro sebe, povídám, třeba o ten vybraný výlet stát nebude a bude chtít auto? Odměna se nekonala, dítko zkoušky neudělalo. Přestup na jinou školu, další požadované finance. Co mám dělat, zněla otázka směrem ke mně. Vykopni dítě do práce, povídám dobrácky. Dospělé děti si obvykle na studia přispívají. Ať vidí, jaký finanční limit má jeho nedodělaná škola. Nasadil přemýšlivý, pochybující výraz. Tohle dítě dosud sedělo ve školních lavicích. Zatímco já znám plno dětí, které si na to studium prostě samy vydělaly. Zatímco on přemýšlel, jak dítěti penězi usnadnit cestu za vlastní kariérou i za cenu vysokého sponzorského daru škole, já si říkala pravý opak. Ne vydat za dítě další prachy. Ale naopak mu ukázat, že jiní makají a váží si toho, že studovat mohou. Návštěva školy ukázala, že kdyby synáček projevil aspoň nějakou snahu a vůli, odešel by z ní se zkouškami v kapse jako řada jiných. Užitečný, i když nepříjemný rozhovor ukázal pohled z druhé strany. Druhé dítě sice školu dokončenou mělo i pracovalo, ale našlo si známost náročnou. Na kterou peněženka nestačila. Ke slovu přišla půjčka. Značně podceněná. K lámání chleba došlo v okamžiku, kdy odevšad vykukovaly upomínky a exekutor se už chystal dělat ty ty ty. Jak dítě, které až dosud umělo bez ohledu na realitu plnit přání své partnerky. Opět došlo k chytání se za hlavu....a tohle bylo poněkud horší, než financovat další rok studií. Rozesmál mě dotaz ...mám si tu půjčku vzít na sebe, mám mu ty prachy dát a tím si vynulovat konto....nebo co mám vlastně dělat. Dej mu pořádných pár facek, povídám. Dojdi s ním někam, kde, když tomu ani jeden nerozumíme, mu navrhnou optimální řešení splátek a nech ho v tom vymáchat. Varuj se mu dát prachy nebo to řešit za něj. Nadělá s lehkým srdcem další dluhy. Zda došlo i na facky, už jsem se neptala. Synovi trvalo pár let, než to splatil. Zkušenost synkovi byla velice užitečná, neboť výše půjčky a výše úroků posadila na židli nás oba. Partnerka ho opustila, co s někým, kdo jí neumí dát požadovaný luxus, že. I ten druhý nakonec dostudoval. Je fakt, že vystřídal x zaměstnání, než se v jednom našel. Přítel, kterému přibyly dědiny, si oddychl...a mezi námi, tehdy jsem byla taky cca ve věku Johany. Nezbývá, než dodat to, co už jsem tu kdysi podotkla. Zaplať pánbůh za moje obyčejné děti. Dodělaly si ten svůj obor a hned šly pracovat. Věděly, že já bych za ně jejich povinnosti neřešila. Přijít za mnou že mají dluhy nebo že dělají ostudu ve škole, kde je nemohou nechat dělat zkoušky, protože se tam vyskytují velice zřídka, ty by něco zažily. Ať je Johana fiktivní nebo skutečná, každé dítě má mít svůj odpovídající díl odpovědnosti za to, co dělá. Ví -li dítě, že nemá jak dostat se z akce, ať sedí na zadku doma, nebo si dopředu domluví s tátou odvoz. Ví -li dítě, že je na škole, na kterou nestačí, ať tam neleze. Případně ať přijde za rodičem dřív, než před závěrečnými zkouškami. Vi- li dítě, že zapomnělo šampon, ať si o něj požádá, nebo si ho dojde koupit. Tuší - li dítě, že se rozhodnutím o půjčce řítí do maléru, ať se zeptá rodičů, co si o tom myslí. Zdravě sebevědomé dospělé dítě by asi mělo říct, ok, chceš na luxusní dovolenou, kterou mám já zaplatit, potom rovnou říkám, že na ní nemám. Buďto se mnou pojedeš na levnější, nebo budeme doma, nebo si holt najdeš jiného sponzora. K rozchodu by stejně došlo, ale velice by se ušetřilo. Každý děláme chyby. I sami, i ve výchově. Kdybych já své průměrné děti nutila k vyšším výkonům a seděla na nich kvůli každé horší známce, možná by dnes měly lépe placená místa. Kdo ví...

Ja bych to nevidela tak tragicky! Kdyz nekoho milujeme tak ho milujeme i s jeho minulosti...! Ja jsem vdana treba taky za rozvedeneho muze a i kdyz jsem jeho deti nikdy nevidela tak treba zaplatil mjlant za soudy a ja jsem nikdy ani necekla! myslim si,ze ta Johana zvolila spatny pristup a mela by manzelovi deti videt jako vlastni! Chvalim zde vsechny komentare jak rozumne a spravne jsou-je to poprve co zde ctu tak objektivni a spravne komentare bez ironie a cynismu a pretvarky... :tleskani

A co ona a její dcera která mamince obsadila bejvák? Ale pardón, jsem zapomněl, že ona má perfektní a dobře vychovanou holubičku.
Děti mají tátu rády, věří mu a tak s ním řeší svoje někdy větší a někdy menší problémy.
Ona do toho nemá co kafrat.
A že si ta malá kterou ona přímo nenávidí vzala trochu šampónu? No bože můj, to se toho stalo. Se chlapovi divím, že ji nevymete z baráku. Malou ne, ale toho nepříjemného sobce.

Kolik z vás si něčím takovým prošlo??
Ono se na to jinak nahlíží jen z povzdálí a jinak, když si to někdo prožil a zažil....
Hodně záleží kolik dětem je let... a jak k tomu přistupuje rodič a druhý ( nový )partner.
Jako vše v životě, vše má své hranice a ne každý je má nastavené stejně. Nikoho nepodceňuji ane nepřeceňuji. Mám svou vlastní zkušenost a věřte, že ne moc příjemnou.
Jediná věta na závěr.... Nemusíme se milovat, ale můžeme se respektovat.

Váš příspěvek je opravdu "realita" ??? Pochybuji, ale , madam, proč jste si nabrnkla ve svém věku pána s 3 dětmi? Ony už naše praprababičky říkaly:" Bližší košile než kabát !"
Takže , kdo asi je ta košile a kdo kabát???

Tohle vypadá na tupou jalovici. Ale jednu radu bych pro ni měl. Odstěhuj se z jeho bytu a máš klid.

Je až s podivem, kolik podobných příběhů je kolem nás. Jenže , když mám partnera , pak se vším všudy. Neznám za celá desetiletí případ, kdy by se v partnerském a rodičovském propletenci nevyskytly problémy typu :"Moje děti a tvoje děti bijí naše děti."
Zjednodušeně řečeno. Každá z žen a každý z mužů, kteří vstupují do partnerství s MINULOSTÍ , by si měl být vědomý , že život nebude JEN podle vzájemných představ.
Ty jednotlivé problémy jsou irelevantní. Podstatou je, že DĚTEM byla ukradena rodina. Kým a jak je individuální. Rozebírání jednotlivých spletenců je jenom ztráta času. Buď jsem schopna se přizpůsobit nebo jdu od toho vztahu a najdu si muže bez minulosti.

Taky by mně vadilo, kdyby se mně někdo hrabal ve věcech, jedno jestli vlastní dcera nebo nevlastní. Ale žárlit na pubertální děcka? Vždyť je to pod úroveň.

Tak jednou je táta, tak se stará. Kdyby se nestaral, taky to bude špatně. Ostatně vše popsané je naprosto v pořádku, a nevidím důvod, proč by měla Johana vyskakovat. Jediný problém je u té třináctileté slečny, která si půjčuje cizí věci. To by si s ní ale měla Johana vyřídit sama. Ony si slečny v tomhle věku často půjčují věci svých matek, tet a starších sester, ale obvykle to nemyslí nijak zle, je to taková pubertální nevycválanost, a na první dobrou takovou slečnu třeba nenapadne, že je to jiné, když si doma půjčí maminčin šampón, a když si půjčí šampón otcovy milenky. :-) To ovšem stačí normálně říct, případně nabídnout, v rámci dobrých vztahů, že jí teda koupím stejný šampón, jestli se jí tolik líbí, a je to vyřízeno. Jinak souhlas s Radnou, taky to vidím dost podobně. Ono by Johaně taky neškodilo si uvědomit, že i ona je v přítelově bytě jen návštěva, která tam sice má pár svých věcí, ale to je taky všecko. A že nárok na jeho čas mají především jeho děti, které nepřestanou úderem 18 let být jeho dětmi, to budou po celý jeho život. Pořád je bude mít rád, bude s nimi chtít trávit čas a bude jim rád pomáhat, bude-li to v jeho možnostech. To tak rodiče dělávají. A jednou třeba bude ten pán i dědečkem a bude se chtít, ó hrůzo, občas věnovat i vnoučatům...

Přestože doufám, že je příběh smyšlený, budu dělat, že není. Téměř padesátiletá Johana na mě působí velice nesympaticky. Podle toho, jak se chová bude vždy "přítelkyně" a nikdy "partnerka". Ano, děti přítele to někdy přehání (odvoz, zrcadlovka, oblečení), ale jinak, jsou to jeho děti a za to, že s nimi nežije partner nemůže. A to, že se s nimi Johana nevídá vůbec (holka šikovná se vyvlékla ze společných výletů a dovolených a kdykoli přijdou, zmizí ke své "vycepované" dceři - ta to asi taky s Johanou neměla zrovna lehké).
Tím, že je Johana vyškrtla, nikdy nepozná jejich dobré stránky (které mají i puberťáci), nenaváže s nimi vztah a nebude součástí rodiny. Teď k dětem, nejstarší a ntb. No a co? Třeba s otčímem nevychází, třeba jen chce mluvit a řešit věci s tátou, nevidím na tom nic špatného, naopak, spolupráce za mě sbližuje. To, že mohl otec říct, počkej, až slezu z kola, zavolám ti....to mohl, ale třeba Johana přehání? Ani by mě to nepřekvapilo. Druhý šestnáctiletý a odvoz z festivalu....tak ano, zkouší, co mu projde, ale to dělají všichni. Ale z toho, že otec chtěl napřed vyzvednout syna a pak vyložit Johanu doma mi připadá, že to měli po cestě a nijak zvlášť je to neomezilo. OK. A k dceři, já bych dceři v jejím věku drahou zrcadlovku (mám jí) půjčila, taky bych váhala, ale půjčila. Je to jen věc. Kdyby žil otec doma, předpokládám, že by to dopadlo stejně, nevidím problém. A k tomu půjčování věcí - oblečení je přes čáru, jasně, ale holce je 13, tak prostě blbosti dělá. A vážně si má k otci na víkend nosit vlastní šampón? Co ještě, ručník, povlečení....?? Nebo si mýt vlasy pánským? No, jestli je Johana až takový škrt, předpokládám, že po scénách dceři otec šampón a další koupí, aby u něj měla své, a Johana zase bude nadávat, že si tam malá nechává věci a ona má málo místa na svoje. Je mi pána líto, že si našel "přítelkyni", která se s jeho dětmi nechce ani potkat, natož s nimi navázat vztah, kde by mohla nedejbože zjistit, že můžou být i fajn. Jak to řeší třeba při rodinných oslavách? Stále je Johana mimo? Tohle od partnerství chce?