JOHANKA (65): Žila jsem v azylovém domě, zachránila mě kamarádka

Z lidí jako je Johanka, se mi obrací kudla v kapse. Prostě se přilepí na nějakýho troubu a ždímají ho, dokud je z něho užitek. Pak se na něj vykašlou a přilepí se na jinýho blbce se srdceryvným příběhem. Paní děti neměla, tak snad chodila do práce a na život by si měla vydělat. Chápu, že exekuce není nic příjemného, ale neslibuje se při oddavkách "v dobrém i zlém" ? Paní nepíše nic o tom, že by byl tehdejší manžel alkoholik gambler nebo násílník. Exukuce mohly být i kvůli špatnému rozhodnutí, ručení atd. Pisatelka z toho mohla mít i prospěch ze začátku. To jsou samozřejmě spekulace. Ale vzhledem k tomu, že místo, aby se postavila na vlastní nohy, napsala srdceryvný dopis spolužačce ze střední s kterou se ani pravidelně nestýkala, tak jí nevěřím ani nos mezi očima. Pravděpodobně věděla že spolužačka je měkkosrdcatá a na její podporu spoléhala.

Ona to Johanka věděla dopředu, že jednou zdědí domek a psa? Že se za ty roky nepokusila, nebo se o tom aspoň vůbec nepíše, začít se samostatně starat sama o sebe? V podstatě byla celý život závislá na manželovi, a když se to ukázalo jako neprozíravé, pověsila se na krk kamarádce. Co by dělala, kdyby ten dům nezdědila, nebo nějací jiní dědici napadli závěť a chtěli ji vystěhovat? Šla by zpátky do azyláku? A co kdyby neměla tu kliku na kamarádku až nepravděpodobně hodnou a obětavou, azylový dům poskytuje jen dočasné přístřeší, tam by nemohla zůstat napořád. Nedej bože by musela začít něco dělat a řešit svůj život sama. No, jako pohádka je to pěkný příběh, ale návod do života to úplně není. ]:-D

Ještě bych ale dodala, že za svého života bych na nikoho dům nepřepsala. Jenom odkázala v závěti.

Ten stěhovací vůz je legrační. Jinak je ten příběh dobrý návod - než nechat majetek propadnout státu, je lepší ho někomu odkázat, nemusí to být jen osoba, ale i instituce (třeba Klokánek nebo cokoliv jiného).

Je sice pravda , že do azylového domu člověk jde jen s taškou osobních věcí někdy ani to ne. Takže ten stěhovák opravdu je vymyšlený. Zas trvalo jí to 1 měsíc? Pokud by chtěla tak hned po doručení dopisu snad reaguje. Zas nevíme co měla za zařizování . Ale můžu ubezpečit , že pěkné věci se dějí. Moje neteřinka chodila nakupovat a pomáhat paní naproti v domě kde bydlela samozřejmě jí dala nějakou tu korunku za služby. Paní taky neměla žádnou rodinu. A jak zemřela tak jí přišla výzva k notáři a ona jí odkázala 3 pokojový byt v osobním vlastnictví. Nevěděla o tom , že jí chce něco odkázat . Brala jí jako kamrádku , které pomáhá.Hezký den .
A redakce a její pisálkové ať si ověří fakta než něco napíší.

Pokud vím,tak do azylového domu se jde tak leda s taškami,tak nač ten stěhovací vůz??? Příběh je nějak moc ideální.Dobrá duše pomůže,ještě odkáže barák i se psem,a pak umře,aby náhodou nedošlo k nějakým nepříjemným situacím.No,tedy,že by??? Nějak nevěřím na pohádky,už!

Je to hezký příběh, v praxi takový neznám. Ale opačný, kdy "pro dobrotu na žebrotu", ten jsem zažila, to je častější.