Poprvé jsem slyšel the Beatles asi v třinácti letech: ukládal jsem se ke spánku a v rozhlase po drátě dával hlasatel k dobru perličku.Kdesi na tom zavrhovaném �Západě�, kde už roupama nevědí co dělat, vznikla skupina vlasatých mladíků, kteří zpívají jakýsi bigbít.A že jako každý �západní módní výstřelek� to nebude mít dlouhé trvání.
Johne Lennone, Beatles � díky !
/osobní vyznání/
Poprvé jsem slyšel the Beatles asi v třinácti letech: ukládal jsem se ke spánku a v rozhlase po drátě dával hlasatel k dobru perličku.Kdesi na tom zavrhovaném �Západě�, kde už roupama nevědí co dělat, vznikla skupina vlasatých mladíků, kteří zpívají jakýsi bigbít.A že jako každý �západní módní výstřelek� to nebude mít dlouhé trvání.
No a pak pustili �From me to you�od Beatles.Neznámá síla mě nazdvihla z postele a donutila vstát.Celou písničku jsem vyslechl konsternován ve stoje, jako státní
hymnu.
To byly ty vitamíny, kterými jsem se pak ládoval v období puberty. Tahle muzika mi moc
pomohla. Přinesla mi veliké, nedefinovatelné estetické cítění, všeobjímající radost i lék na smutek.
A také jsme s klukama po vzoru těch zápaďáků �vzali do ruky kytary místo boxerů�.
To by z nás tehdy nevytloukl žádný vychovatel.
Však tenkrát napsal jeden britský časopis něco jako: ��v průběhu koncertu Beatles v TV show Eda Sullivena nebyla v celé Britanii ukradena ani noční čepice�� To vypovídá samo za sebe.
A proto Ti děkuji Johne Lennone, že jsi /spolu/ založil Beatles a ať jsi to chtěl nebo nechtěl vstoupil jsi do mého života jako starší kamarád,
který mi sem tam ukázal cestu-vždy v pravý čas.
Třeba i tím, že jsi psal písničky o míru a otevřeně jsi protestoval proti zbrojení.
Ono to zní jako fráze. Ale tenkrát, v období studené války /a možná i teď/ jsme měli v podvědomí strach � co když se to těm papalášům vymkne z ruky � a zmáčknou ten knoflík ? Jak k tomu přijdou miliony lidí,
kteří nemohou běh událostí ovlivnit?
Tehdy jsi byl Johne mým /i naším?/ �zástupcem ve světovém parlamentu� a říkal jsi na veřejnosti i moje názory. Možná mnohem víc,
než parlament dnešní.
A tak bych mohl pokračovat dál a dál ve svém osobním vyznání. Také vím, že jsi nebyl žádný �anděl�,
ale člověk se svými lidskými problémy � včetně rozvodu, drog..atd.
Ale � kdo jsi bez viny�hoď kamenem.
Patřil jsi k těm lidem, kteří rozdávají štěstí, i když ho sami nemají ? Kdo ví ? Možná Ti ten kousek štěstíčka chyběl, když Tě tenkrát- 8.prosince 1980 ten šílenec sejmul.
Jaká škoda! Rád bych Tě teď-po pádu �železné opony� vyhledal a osobně se s Tebou setkal. Třeba alespoň na koncertu.
Tak � ještě jednou Johne � díky a doufám, že se jednou potkáme tam nahoře.
autor: Richard