Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i přátelům, uvnitř však dřímá rasista hrubého zrna.
Klame okolí svým uhlazeným zjevem
S přítelem žijeme ve společné domácnosti přes dva roky. Rád by si mě vzal a založil rodinu. Já však navzdory pozitivním reakcím celé rodiny váhám. Nebudu chodit kolem horké kaše – přítel je rasista a mně jeho pohled na osoby jiné pleti a jiné národnosti stále víc a víc irituje. Aby nedošlo k omylu, přítel nemá ani v náznacích vzezření extrémního pravičáka – žádná holá hlava, těžké boty, bomber, kontroverzní tetování a podobně. Přítel je uhlazený kravaťák, na první pohled distingovaný džentlmen, profesí realitní makléř.
Společné bydlení mi otevřelo oči
K rodině, přátelům, klientům i ke mně se přítel chová slušně, korektně a obvykle bývá dobře naladěný – zkrátka fajn chlap, řekli byste si. Ostatně tak působí i na mou rodinu a většinu našich přátel . Když jsem ho ale poznala víc, vlastně to bylo až v době, kdy se ke mně přestěhoval, začala jsem si všímat věcí, které mi byly nepříjemné. Konkrétně nenávistných poznámek na adresu našich romských sousedů, ale i jiných etnik.
Dlužno podotknout, že ohledně sousedů má v některých věcech pravdu, jsou čas od času problematičtí. Když něco slaví nebo se pohádají, bývají hodně hluční. Občasné problémy jsou i s jejich velmi živými vnoučaty, které mají v péči. Nicméně oba manželé pracují, jsou pořádní a děti chodí do školy. Vzhledem k tomu, že v domě žiji už 25 let, tak jsem si na jinakost sousedů zvykla. Jako malá jsem k nim dokonce moc ráda chodila, když něco slavili, bývalo u nich vždy hodně veselo, kupa dětí, jídla, muziky. Naši to nevídali rádi, ale nezakazovali mi to. To jsem ale příteli nikdy nepřiznala, vůbec netuším, jak by zareagoval.
Vypadá jako gestapák
Jak jsme se s přítelem jeden druhému více otevírali, pochopila jsem, že se za maskou uhlazeného džentlmena skrývá tvář, kterou neznám. Tvář hrubého chlapa, který by nejraději posílal do plynu či na pokusy nejen Romy (včetně malých vnoučat mých sousedů), ale i mnoho dalších národností a ras. Nicméně ke mně i k mé rodině se chová vždy pěkně, zahrnuje mě pozorností, je ke mně něžný a ohleduplný, dokonce se dá říci, že mě rozmazluje. Jako by měl přítel dvě tváře – jednu miluji a je pro mě svým způsobem neodolatelná, druhá mě děsí a odpuzuje. Vždy když přítel začne mít své nenávistné komentáře, běží mi hlavou obrazy z koncentračních táborů, a to nejen fotky ztýraných vězňů, ale také uhlazených a perfektně upravených nacistických dozorců. Nezapomenutelná je pro mě zejména tvář mladého Reinholda Hanninga, jehož soudní proces se nedávno mihl médii a s přítelem ho pojí nejen pohled na menšiny, ale i nápadná podoba.
Kamarádky to tušily dřív než já
Vést s přítelem rozhovor na toto téma je obtížné, nejsem žena s ostrými lokty a jazykem, vše se snažím řešit v klidu, čehož přítel vždy využije a z rozhovoru elegantně vycouvá. Prostě nedopustí, abychom zabředli do hlubšího rozhovoru, mé dotazy na toto téma glosuje tak, že je zbytečné se o oněch věcech bavit, prý si nebudeme kazit den. Dle jeho slov si nemám lámat hlavu nepříjemnými věcmi. Je zajímavé, že mé tři nejbližší bytosti, mé úžasné kamarádky ze základní školy, mi svůj názor na přítele naznačovaly dřív, než jsem se jim svěřila. Všechny tři si myslí, že náš vztah nedopadne dobře, že nebudu s přítelem šťastná… a já? Já prostě nevím.