Dlouhou dobu toužíte po miminku. Když se to konečně povede, máte velkou radost a samozřejmě doufáte, že váš manžel ji bude sdílet s vámi. Jenže místo toho se vám skoro zhroutí svět...
Má touha být mámou byla obrovská. Už dva měsíce před svatbou jsem vysadila antikoncepci a se spoustou ovulačních testů jsem doufala, že se to brzy povede. Plodný den nakonec vycházel i na náš svatební den. Tak jsem si tajně přála, aby se nám zadařilo o svatební noci. Ale to by byla moc velká idylka... Nakonec se z našeho snažení stala noční můra. Miminko se nám totiž nepodařilo ani do našeho prvního výročí svatby, ani do druhého...
Po roce už jsem byla napůl šílená a chtěla jsem umělé oplodnění. Udělali nám samozřejmě spoustu testů, ale na nic zásadního nepřišli. Prý velkou roli hraje psychika. Hlavně ta moje. Jak já na tuhle větu už byla alergická! Zkoušela jsem spoustu podpůrných léků i vitaminů, stále sledovala poctivě plodné dny, ale pořád nic. Ani dva pokusy umělého oplodnění se nezdařily. Byla jsem nešťastná. Manžela to ale trápilo jen chvíli. Pak mi stejně jako doktoři řekl, že bych se na to neměla tolik upínat a nechat tomu volný průběh... Jenže já ho neposlouchala a pořád nemluvila o ničem jiném. Nakonec mi vpálil, že jsem psychicky nemocná a že ho nebaví sex jen na "výrobu dětí." Což mě dost urazilo a na nějakou dobu jsme pro jistotu neměli sex žádný.
A to mi paradoxně pomohlo. Jednoho dne jsem si prostě řekla dost. Takhle to dál nejde. Rozhodla jsem se, že svoji snahu nasměřuji jinam. V práci jsem totiž dostala nabídku na povýšení. Moje šéfová se chystala odstěhovat do zahraničí. Jen tahle lukrativní pozice nebyla samozřejmě zadarmo. Každý den, včetně víkendů jsme od rána do večera makala. Touha po dítěti samozřejmě nezmizela, jen jsem se na radu okolí, upnula na něco jiného.
Manžel sice pro změnu nadával, že mě skoro nevídá, ale já si šla tvrdě za svým cílem. Najednou jsem měla nejen spoustu práce a zodpovědnosti, ale i peněz. A ty si také užívala. Jenže manžel se mnou radost sdílel jen částečně. Jeho ego asi těžce neslo, že jsem úspěšnější a vydělávám víc.
Těhotná ve správný okamžik?
Jelikož jsem byla v neustálém shonu a stresu, nevšimla jsem si ani, že mi vynechala menstruace. Když mi to došlo, najednou jsem dostala strach. Strach z toho, co když jsme těhotná! Jak paradoxní. V nové pozici jsem totiž byla chvilku a byla náramně spokojená a tak by se mi zkrátka jiný stav nehodil. Ale víte, jak to v životě chodí... Dvě čárky na testu naskočily okamžitě. To, po čem jsem léta moc toužila, bylo najednou tu.
Ale já neskákala radostí. Tedy v prvním okamžiku. Přišlo to až později... Můj gynekolog mi totiž na monitoru ukázal malou fazolku a mě najednou zaplavila vlna nadšení. Zatlačené mateřské pudy se probraly a já se rozbrečela dojetím. Celá rozzářená jsem pak šla domů a přemýšlela, jak to Honzovi oznámím. Chtěla jsem vymyslet něco opravdu originálního. Jelikož měl mít za pár dní narozeniny, bylo jasné, že počkám a že tohle bude ten nejlepší dárek.
Do krásné krabičky s mašlí jsem zabalila pozitivní test i fotečku z ultrazvuku a nemohla se dočkat, až ji otevře. Jenže nakonec vše dopadlo úplně jinak. Manžel totiž přišel s tím, že se mnou potřebuje o něčem důležitém mluvit. Řekla jsme mu, že i já, ale že to necháme na večeři v den jeho narozenin. Jenže on zněl hrozně vážně a byl nekompromisní. A tak jsem utekla dřív z práce a byla nervózní, co tak důležitého a neodkladného musím vědět...
Jeden muž a dvě těhotné ženy. Kterou si vybere?
"Je mi to strašně líto, ale musíme se rozvést. Byl jsme ti nevěrný a ona je těhotná. Chci být s ní. Miluju jí. " Tak tohle drsné přiznání na mě jen tak vyhrkl a čekal, co já na to. Já naprosto oněměla. Nedokázala jsem brečet a ani křičet zlostí. Byla jsme v šoku. A došlo mi, že si za to vlastně můžu sama. Kvůli své práci jsem manžela hrozně zanedbávala a přišlo mi naprosto samozřejmé, že jsme pořád spolu. Vůbec mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Jenže zatímco já dělala kariéru, on si v klidu vedl druhý život...
Nakonec jsem přeci jen udělala scénu. Ale obrovský vztek jsem neměla na něj, ale na sebe, že jsem něco takového dopustila a přišla o skvělého chlapa. Vzteky jsem po něm mrskla tu krabičku a ironicky na něj štěkla: Vše nejlepší! Chtěl odejít, že si dárek otevře někde v klidu. Ale tohle jsem si nemohla nechat ujít. Donutila jsem ho, aby ji otevřel přede mnou. V naprostém šoku byl najednou on. Prostě jak z blbého filmu. Manželka i milenka jsou stejně v tom! A on si teď musí vybrat, se kterou bude!
Možná tomu nebudete věřit, ale rozvod se zatím nekonal. Honza je totiž stále se mnou, ale občas dochází za ní. A já mu to zatím toleruji. Nejspíš mě odsoudíte a řeknete si, že jsem naprostý blázen, ale já ji nedokážu nenávidět. Je také těhotná a vím, jak se asi musí cítit. Těhotenské hormony prostě dokážou hodně. A tak Honzu ani nenutím, aby se konečně rozhodl pro jednu z nás. Přeci jen mám taky navrch. Jsem pořád jeho manželka. Ale i kdyby se rozhodl odejít, nevadilo by mi, že zůstanu s dítětem sama. Jsem totiž za ten zázrak hrozně vděčná a znamená to pro mě vše. Nelituju ani ztracené pozice šéfové. Tohle je přesně to, co jsme si přeci tak moc přála. I když to má pořádný životní zádrhel...
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!