Berete uklízení jako nutné zlo? O to víc vás nejspíš překvapí, že existují ženy, které gruntování přímo zbožňují. Některé dokonce až chorobně. Bezhlavě trvají na dokonalé čistotě a nadměrném pořádku nejen u sebe, ale i u lidí ve svém okolí.
Neustále uklízím, nemůžu si pomoc
"Už jako malou mě máma pořád cepovala kvůli uklízení. U nás doma bylo vždy sterilně čisto jak na operačním sále. Dost často mi to ale lezlo na nervy. Kvůli každému smítku jsem musela luxovat, tedy i několikrát denně. Nemohla jsem třeba odejít ven, dokud jsem neměla dokonale uklizeno. A tak jsem se samozřejmě těšila na svoji vlastní domácnost, kde si budu klidně žít a uklízet, kdy mně se zlíbí. Jenže nakonec jsem dopadla ještě hůř než moje máma. Jsem posedlá neustálým úklidem a nemůžu si pomoc," svěřuje se nám Veronika (28).
Dokonale čisté a srovnané
Když uklízím, tak musím vzít opravdu každý centimetr čtvereční od stropu až k podlaze. Neumím uklízet „jen tak“ povrchově. S prachovkou v ruce vlastně pobíhám po bytě neustále. Nesnesu jakékoli drobky na zemi - šlápnout do nich mě přivádí k šílenství. Jsem schopná vytřít podlahu i několikrát denně, dokud se mi nezdá dokonale čistá. Koupelnu a záchod myji a desinfikuju každý den. Okna leštím každý týden.
A i když se odpoledne vrátím z práce do stejně vygruntovaného bytu, jaký jsem opouštěla, hned ho musím proběhnout, jestli je opravdu jak ze škatulky. A důvod k šůrování si vlastně vždycky najdu. Všechno totiž musí mít své místo a správný tvar. Jsem schopná vyházet oblečení ze skříně jen proto, že se mi nezdají komínky dost dokonalé. Nebo jdu třeba přeskládat ručníky podle barvy. Stejně tak knížky v knihovně. Pokud nejsou srovnány do roviny přesně podle velikosti, děsně mě to znervózňuje. A když si pak sednu k televizi, stejně pořád skenuju vše kolem, a když se mi něco nezdá, jsem schopná i několikrát vstát a narovnat to.
Rozchod kvůli mé úchylce
Když ke mně někdo přijde na návštěvu, rozplývá se. Prý by se u mě dalo jíst i z podlahy. Jenže málokdo tuší, že tohle všechno má stinnou stránku. Kvůli téhle mé mánii se mi totiž už rozpadl druhý vztah. Oba se bydleli jen pár měsíců. Prý, že to zbytečně přeháním a že bych se taky měla věnovat jiným věcem. Jenže já to nedokážu. Za každým totiž pořád chodím a všechno po něm uklízím a rovnám. A navíc i kvůli každé blbosti buzeruju.
Takže uznávám, že se to dlouho asi vydržet nedá. Mám ale strach, že kvůli tomu zůstanu na ocet. Navíc jestli jednou přijde i děcko, budu asi dost trpět. Když jsem teď u jedné kamarádky viděla, co dokáže batole udělat za pár minut za nepořádek, myslela jsem, že se zblázním. Nechápala jsem, jak v takovém chaosu dokáže někdo žít. Kamarádka mi na to řekla:"Bordel v bytě, spokojený dítě." Pokud to tedy opravdu platí, tak to moje bude tedy pořádný chudák.
Potřebuji pomoc
“Jsi magor a jdi se léčit” , řekl mi při rozchodu poslední expřítel. Když jsem s tím celá ubrečená svěřila své blízké kamarádce, místo útěchy mi vrazila do ruky vizitku. Prý, na dobrého psychologa. To, že i ona s ex-přítelovými slovy nepřímo souhlasila, mi konečně otevřelo oči. Pochopila jsem, že jsem fakt asi nemocná a potřebuji pomoc.
Vtíravé myšlenky a nesmyslné rituály
Člověk, kterého zasáhla přehnaná pořádkumilovnost, není schopný si uvědomit hranice, kdy jeho chování a jednání už přesahuje únosnou mez. Snadno se tak může stát, že za krátkou dobu bude svým chováním obtěžovat okolí. Extrémní posedlost pořádkem patří mezi poruchy osobnosti. Jedná se o obsedantně-kompulzivní poruchu. Obsedantní (ovládavé) myšlenky nutí člověka ke kompulzivnímu (nutkavému) jednání. Přestože si často uvědomuje nesmyslnost a přehnanost svého počínání, napětí a psychická nepohoda nutí nemocného člověka stále znovu provádět složité a pro okolí nepochopitelné rituály.
Často se jedná o myšlenky absurdní nebo nesmyslné, ale to vůbec nezmenšuje jejich vtíravost. Každý člověk trpící obsedantně-kompulzivní poruchou má své vlastní téma: myšlenky na vlastní smrt nebo smrt blízkého, stálé a opakované kontrolování (zda jsou zamčené dveře, vypnutý plyn), časté mytí rukou nebo předmětů, přehnaná posedlost pořádkem (nepříjemný pocit z roztočů, baktérií apod.), nutkání mít věci uspořádané symetricky nebo podle nějakého klíče. Kompulzivní porucha se vyskytuje poměrně často. Trpí jí téměř 2 až 3 procenta populace.
Úklidem k depresi
Neléčení téhle poruchy může skýtat mnoho problémů do budoucna. Nezřídka se stává, že lidé, u nichž se objevují kompulzivní poruchy, trpí v pozdější fázi těžkými depresemi, chorobným strachem, agresivitou. Tuto poruchu sice není zatím možné zcela vyléčit a pacient musí užívat léky po celý život. S jejich pomocí se ale většinou daří dostat příznaky onemocnění pod kontrolu.