Jsme v patové situaci. Já nechci dítě bez svatby, on chce dítě, ale svatbu ne

Jste v nouzi úvěru? To je informovat širokou veřejnost, že paní Jane Alison, soukromá půjčka věřitel má otevřít finanční příležitosti pro každého v případě potřeby jakékoli finanční pomoci. Dáváme z úvěrů ve výši 2% úrokovou sazbou jednotlivcům, firmám a společnostem pod jasným a srozumitelným podmínek a podmínek. kontaktujte nás ještě dnes prostřednictvím e-mailu na adrese: (saintloanss@gmail.com)

V článku se píše : "Každého z nás totiž tyhle rodinné události poznamenaly jinak. Zatímco mě to utvrdilo v tom, že chci založit úplnou rodinu a tu udržet, Adam si vypěstoval fóbii ze svateb a vůbec všech vztahových oficialit, stejně jako odpor k institucím nejrůznějšího druhu".
Adam se narodil svobodné matce, žádná svatba se nekonala. Tak nechápu, proč by ho to mělo ovlivnit jinak než v tom smyslu, že svým dětem naopak dopřeje úplnou rodinu. Jo, kdby mu matka tahala domů jednoho náhradního tatínka za druhým a hned si každého vzala a on zažil jejich konflikty a rozvody, pak bych to třeba chápala, ale takhle je to nesmysl a výmluva. Když je svatba jen kus papíru, formalita, tak proč se jí brání? Když vidí, že partnerce na tom záleží, tak by jí to snad mohl udělat vůli.
A to říkám i přes to, že sama jsem ve zralém věku a při deset let trvajícím vztahu šťastně svobodná a do partnerem občas nadhazované svatby se mi moc nechce.

kočina: i banka ti do určité výše dá úvěr bez vědomí druhého manžela.

kočina: to je debata k ničemu, nenabádám tady k tomu, aby se lidi brali sotva se poznají "z velké lásky jako hrom". To se snad tak nějak předpokládá, že se nepohrnu do manželství jen pro bílé šaty a že jednou budu dědit.
Je to každého věc, jestli spolu jen tak žijí a nevezmou se. Jsem asi prostě staromodní, ale já si myslím, že když už se dva rozhodnou mít spolu děti, že by taky se měli prostě vzít. A předpokládám, že je to po zralé úvaze takový sňatek.
Mě prostě jen nejde na rozum, že se dva lidé za deset let nedostanou na téma svatba ano či ne. Evickaa mi tady vyvrací, že je to možné, budiž...mě to prostě přijde divné. Pak toho o sobě ti dva ví podle mne málo.
A polemizovat tady jestli je větší jistota se vdát nebo žít na psí knížku, protože by mu taky mohlo rupnout v kouli a zadlužit tě, nebo jestli po něm jednou budeš mít vdovský důchod...Mě tady šlo o tu podstatu. Že ti dva to o sobě nejspíš vůbec nevěděli jak to kdo s představou o manželství má.

kočina: nějak se mi tam (3. řádek) vymazalo: že si vzal úvěr bez tvého vědomí (u banky mu ho bez tebe asi nedají, ale co....Provident...

Tak jsem požádala o rozvod, ten vyměřil alimenty, já ho vyplatila z bytu a vyměnila zámek. Rozvod je v podstatě jednoduchý, otcovství je nadosmrti. Pokud chlap nemá koule na to, dát matce svých dětí své jméno, nestojí za to se stát otcem. Holky neblbněte, emancipovaná ženská rodí do manželství, to je instituce na ochranu mláďat, nic víc. Mimo jiné, za týden vdávám dceru, ta to pochopila a její tatík, který již léta není mým manželem, ji povede "k oltáři". Jinak se omlouvám za rozdělený příspěvek, blbne mi PC.

Mata69: Jak tě může spolubydlící zadlužit? Když mu podepíšeš ručitelství, třeba, ale o tom víš. Když mu půjčíš peníze, samozřejmě, ale to můžeš ovlivnit a zase o tom víš.
U manžela možná prokážeš, že si Provident a spol.?) bez tvého vědomí, ale je otázka, k čemu ti to bude, až dojde na exekuci...
Jak píšu, nejsem pro svatby, ani proti, ale člověk by si měl opravdu rozmyslet, s kým popř. do sňatku jde, vidina bílých šatů a vdovského důchodu a přivírání očí nad určitým rizikem se potom mohou pěkně vymstít.

Z manželství se udělal strašák. Ale kdybych nebyla za neukázněného chlapa vdaná, žil by souběžně ve dvou domácnostech, financoval by svou favoritku. Tak jsem požádala o r

kočina: ale žít spolu bez svatby, protože tě partner může zadlužit, to není zrovna argument. On tě hravě zadluží i ten spolubydlící a takových teda znám víc, než zadlužených manželek svými manžely.
Jen o tom tu ale není řeč, pořád je to o té zodpovědnosti, kterou člověk přijme. A když jí není schopen přijmout, je otázka jestli je to dobrý partner do vztahu.

kočina: ale žít spolu bez svatby, protože tě partner může zadlužit, to není zrovna argument. On tě hravě zadluží i ten spolubydlící a takových teda znám víc, než zadlužených manželek svými manžely.
Jen o tom tu ale není řeč, pořád je to o té zodpovědnosti, kterou člověk přijme. A když jí není schopen přijmout, je otázka jestli je to dobrý partner do vztahu.

kočina: i jako manželka můžeš prokázat, že si manžel vzal úvěry bez tvého vědomí.

lebahu: On ten papír má celkem právní váhu nejenom při dědictví, vdovském důchodu apod., ale taky třeba při tom, že když druhému prdne v kouli a nesmyslně se zadluží, ručíš jako manžel(ka) vším, co máš, takže když nebudeš splácet, můžeš přijít třeba i o barák, který jsi jenom ty dostala od rodičů.
Sama nejsem ani zastáncem svatby, ani volného vztahu, obojí má něco do sebe, ale obojí s sebou taky nese dost podstatná rizika.

lebahu: pravdu máš, není to "jen cár papíru" je to i tom, že cítím odpovědnost vůči někomu, s kým takových let žiju.
Ale jak jsem psala, pro většinu lidí, co se do svatby neženou je to asi vážně hodně o tom, že mají pocit, že takhle se mohou kdykoliv sbalit a jít. (Nebo sbalit tomu druhému)

Truda: dost dobrý :-D
Jako chtěl by hoch všechny výhody, ale bez závazků? Je dobrá k tomu, aby vařila, prala, uklízela, spala s ním... a teď ještě rodila jeho děti, ale není dost dobrá, aby si ji vzal?
Ono ten "papír" v případě průšvihu má vcelku právní váhu, proto existuje (a proto si ho třeba vyřvali homosexuálové). Dědictví, vdovský důchod, při rozvodu taky není tak jednoduché tomu druhýmu sbalit igelitku a vykopnout ho za dveře...
Zní to zcela neromanticky, ale lásky se člověk pravda nenažere.Takže pokud si chce dál užívat výhod života ve dvou, trvala bych na tom, že holt bude muset přijmout i nějaké závazky a holt si udělá chvíli volno a milostivě doleze na radnici a tam řekne že teda jo, tahle ženská ke mě patří...

Chlapovi, který by si mě nechtěl vzít, protože na tom papíru přece nezáleží, bych s úsměvem řekla - Takže ti nebude vadit, když si vezmu Frantu Nováka od nás z práce, že? On to potřebuje kvůli.....třeba získání občanství. Jo a na svatbu tě pozvu, můžeš nám dělat svědka. Přece o nic nejde, drahý, je to jen papír....

Eviicka: pro mě vcelku neuvěřitelné zjištění, že se dva ve vztahu, dlouhodobém vztahu, nebaví o takové věci...

Mata69: tak já třeba otázku svatby nějak neřešila ani v jednom svém vztahu (a jeden byl osmiletý a druhý pětiletý). I když možná proto, že i když já bych svatbě přednost dala, respektovala bych, kdyby partner nechtěl - takže to pro mě nebyla priorita. Ani jeden z mojich partnerů o tom dlouho nezačal (dokud to téma nezačalo být velmi aktuální), takže věřím, že se o tom nebavili ani oni dva. Možná oba hrdinové příběhu podvědomě tušili, že by to mohlo být konfliktní a tak se tomu vyhýbali. Což je chyba, ale takovéhle chyby děláme asi skoro všichni.

Nevím jak to mají ostatní, ale co já vím, s partnerem jsme se bavili o tom, jak to kdo má se svatbou....s dětmi...partnera zajímalo jestli ještě budu chtít další děti, když jsem jedno měla z prvního manželství, jestli se budu ještě vůbec chtít znovu vdávat a mě zajímalo jestli se chce ženit. Mě to vážně přijde divné, když jsou spolu lidi deset let a netuší, že ten druhý o svatbu nestojí, nebo stojí, jak to bude s dětmi. O čem se ti dva spolu baví?
Ano, mají za sebou dětství z neúplných rodin, ale o tom se snad bavili taky ne? Bavili se o tom jak to bylo u nich doma a jak si to představují oni, jak to jednou budou mít? O čem se tedy dva lidé spolu baví když spolu žijí již tak dlouho? Jaký je to vztah, když takové téma vynechávají?
Návrhy tu máte různé, ale podle mne nebude spokojený ani jeden z nich. Vždy jeden ustoupí a nebude uplně v pohodě. Buď on bude natlačen do svatby, nebo ona do vztahu jen na psí knížku...k tomu evidentně přibude nejspíš debata o tom, po kom se tedy dítě bude jmenovat.
Svatba a ten "papír" nezaručí šťastný vztah a "žili spolu šťastně až do smrti". Ale je jakési utvrzení vztahu dvou lidí. Oba dávají navenek najevo "my patříme k sobě", jsme rodina. A dávají tak příklad i svým dětem - táta s mámou jsou manželé, patří k sobě. Možná to někomu dává takový pocit jisté svobody, jakože kdykoliv se mohu sbalit a odejít. Odcházet z manželství je už náročnější. A znovu jsme u toho - když se dva rozhodnou se vzít, dávají si tím najevo, že si nenechávají taková zadní vrátka, že nekalkulují s tím, že by mohli ze vztahu časem odejít. Aspoň pro tu chvíli. Jak to pak je dál, to už je jiná kapitola.

To já bych si zase příjmení neměnila, nevidím důvod.
Ale na příjmení dítěte po matce bych rozhodně trvala. Na druhou stranu by to ale nikoho nepřekvapilo, tento názor zastávám už 20 let a nijak se s ním netajím (ani před partnerem).
Na tomhle případě je nejsmutnější to, že, jak píše Mata69, jsou spolu 10 let a v podstatě nevědí, co jeden nebo druhý chce. Oni se nikdy nehádali. Asi proto, že se o důležitých věcech a budoucnosti nikdy nebavili....

Tak já bych si příjmení změnila, pokud to má být hlavní argument.Nicméně - vždy mi připadalo tak nějak přirozené, že "přednost" má ten, co NECHCE - ať už jde o sex, svatbu, děti, cokoliv.

Káťa: Samozřejmě že příjmení po matce, o tom bych vůbec nediskutovala. Nevím, co je to za módu nevdat se a příjmení dětí mít po tatíncích. Pak máma někam přijde s 3 dětmi, ona jiné příjmení a každé děcko taky.
A co se týče svatby, no tak nebude, no. Však dneska to není z hlediska legislativy žádná výhra.

Káťa: ale to není špatný kompromis :-).

Já bych poradila jedno: pokud by ho slečna nepřemluvila ke svatbě, tak bych dítě s ním měla, ale jen pod podmínkou, že příjmení bude mít po matce :) možná, že by si to časem rozmyslel!

Eviicka: je mi divné, že by se právě nikdy nebavili o tom, jak to vidí každý z nich - jaké měli dětství a jak to chtějí mít oni. No, jak vidno, asi o tom některé páry nebaví. Já jí chápu, proč chce svatbu ale máš pravdu, když ho do ní natlačí, nebude to dělat dobrotu. A jistějšího ho mít taky nebude. Bude si asi muset ujasnit, jestli opravdu tolik chce dítě a jestli opravdu chce zbytek života být s ním. Byť bez svatby. Jak píšeš, třeba on časem přijde na to, že svatba není pro vztah vražedná a že je spíše přirozeným vyústěním vztahu.

Mata69: já tomu věřím, že to nikdy neřešili. Zvláště pokud je to pro ně citlivé téma. Jinak myslím, že buď slečna ustoupí a bude se radovat z miminka (a jemu to třeba s dítětem dojde, že jsou rodina) anebo to nedopadne dobře. Chlap natlačený do svatby, to by asi nedělalo dobrotu...

A teď k obsahu článku. Nikdy za celých 8 nebo 10 let tento pár neřešil jak bude vypadat společná budoucnost? Nikdy se nebavili o tom, jestli jednou svatbu chtějí nebo ne? Slečna je po tolika letech překvapená, že si jí partner nechce vzít?

Milá redakce! Hrubky v článcích začínají být opravdu silného kalibru. Takže například věta: "A těm, co do toho šly,.." je skutečně síla. Vzhledem k předchozí větě, je řeč o lidech, takže "ti lidé", "co do toho šli". Shoda podmětu s přísudkem. Základ češtiny.
A aby autor článku (a snad i korektor, jestli existuje) ujistili čtenáře, že opravdu češtinu neovládají, v dalším odstavci je podobná hrubka stejného kalibru: "Musím podotknout, že my dva jsme se snad nikdy nepohádaly..." Pokud to nevidíte, kde ta chyba je, je to ve slově "nepohádaly", má tam být na konci "i".Pořád nějak žiji v domnění, že každý autor, který své články prezentuje veřejně, by si měl dát záležet na správném pravopisu. Že to neřeší lidé v diskusích, jsem si už zvykla, i když mi to vadí úplně stejně. Ale hrubky u novinářů, sloupkařů a dalších, kteří se psaním živí, jsou naprosto nepřijatelné a svědčí o tom, že dotyčný nejspíš pro svou práci nebude úplně kvalifikovaný.