Mám dojem, že stále více dospělých se na Vánoce netěší, ale naopak z nich má strach a hrůzu. Čím to je? Vždyť Vánoce mají být svátky klidu, míru, porozumění a lásky mezi lidmi. A místo toho vládne stres, nervozita, hádky, nemoci, narůstají dopravní nehody a depresivní stavy ovládnou nejen osamělé.
Pro vysvětlení tohoto úkazu nenajdeme jednoduché řešení v podobě „příčina - následek“. Důvody jsou mnohostranné. V současné době se vše dělá a řeší rychle, máme mobilní telefony, počítače, internet, v rodinách běžně jedno až dvě auta. Lidé jsou zvyklí, že mají v mobilu kdykoli přístup k internetu, a bývají poněkud překvapeni, když starší generace nereaguje flexibilně na e-maily.
Lidé pochopitelně chtějí udržet krok se svými vrstevníky a s dobou, čili chtějí být „in“, vynakládají na to mnoho své energie, což je vyčerpávající. Přicházejí domů z práce nervózní a unavení a místo poklidného rodinného života se jen rychle odbude večeře, úkoly dětí do školy a zasedne se k televizi nebo opět k počítači. Na péči o to nejcennější, o vzájemné vztahy a rodinnou pohodu, prostě není čas. A ještě ke všemu vždy na konci roku, kdy se ve firmách dělají ekonomické uzávěrky, kdy se nakupuje zboží pro příští rok, aby se snížily daně, přijdou Vánoce.
Doma se musí udělat vánoční úklid, napéci cukroví a naplánovat návštěvy příbuzných. Prostě je to honička. Takže není divu, že mnoho lidí takové tempo a zátěž nevydrží bez úhony, což se negativně odrazí na zdraví a na psychickém rozpoložení jedince. Vyčerpaní lidé, kteří taktak stihnou do Štědrého dne vše, co považují za potřebné, padnou únavou nebo je sklátí právě řádící chřipková epidemie. V takové atmosféře opravdu není nálada na to se z něčeho radovat, něco slavit a být milý ke svým blízkým. A také je tu zhoršená pozornost na cestách a snadněji dojde k havárii.
Je nutné změnit přístup k Vánocům
- Vánoce nejsou svátky jídla, alkoholu a televize.
- Raději gurmánské hody vyměnit za nenáročné prostší jídlo, žádný alkohol a zachránit spíš teplo rodinného krbu.
- Raději mít jeden pokoj neuklizený nebo mít neumytá okna, ale více se věnovat jeden druhému.
- A co ti, kteří toho druhého nemají? Každý někoho má, třeba již mezi zemřelými, nebo má známé a přátele. * Je možno si zavzpomínat na společně prožitá léta, prohlížet fotografie, číst. A spousta lidí má své zvířecí miláčky, kteří také jako by chápali slavnostní atmosféru, ocení vhodné pamlsky a více pozornosti od svých páníčků. A je tu příroda, ptáci, ježci, srnci a další zvířátka, která o Vánocích můžeme potěšit přilepšením krmení nebo návštěvou zoo.
Proto jsou zde odborníci na psychiku
Někdo může namítnout, že to je hezké povídání, ale v praxi se to někdy těžko dodržuje. Přijdou vánoční deprese, zejména když o Vánocích nebo těsně před nimi lidé ztratili někoho blízkého. Ten už pak bude u štědrovečerního stolu vždycky chybět. Co s tím?
Inu, pak je lépe před Vánocemi navštívit lékaře, zejména psychiatra, který může dotyčnému předepsat léky. Užívají se jen po dobu toho nejhoršího období a potom je lze vysadit.
Zde ovšem narážíme na předsudky, že jít k psychiatrovi je ostuda, takže řada lidí se raději doma trápí, než by se obrátila na odborníka.
Je třeba si ovšem uvědomit, že léky proti depresi, tedy antidepresiva, neúčinkují okamžitě, jako např. lék proti bolesti.
Práce s antidepresivy je svým způsobem umění a patří do rukou psychiatrů, i když praktičtí lékaři některá antidepresiva také smějí předepisovat. Pokud tedy někdo předjímá, že Vánoce pro něj budou těžkým obdobím, měl by zavčas, lépe již v listopadu, jít k psychiatrovi, který pak má dostatek času najít vhodný lék a vytvořit potřebnou hladinu, než začne mít plný účinek. Někdy v půli ledna, pokud se pacient cítí dobře, je možno začít léky vysazovat.
Deprese se neléčí alkoholem
V naší společnosti je náklonnost k alkoholu značná a řada lidí se v těžkých chvílích opije v domnění, že tím zažene žal. Toto není řešení. Žal se možná na chvíli otupí, ale pak přijde nepříjemná kocovina a s ní se smutek nebo problémy opět vrátí. U lidí závislých pak opilost jen prohloubí příznaky jejich beztak již narušené psychiky. Řešením není ani sebevražda, i když jsou lidé, kteří mi budou oponovat a říkat, že to řešení je. Není. Život je tu proto, aby se žil, i když je někdy plný problémů.
Ale ty jsou zde zase proto, abychom je překonávali, ne abychom od nich utíkali. Není žádné hrdinství spáchat sebevraždu. Hrdinství je naopak žít někdy s velkými těžkostmi. Nesmírně si vážím všech, kteří neutíkají třeba před vlastní vážnou nemocí či postižením, všech hendikepovaných, kteří pracují, sportují, prostě žijí tak naplno, jak jen to jde. To jsou hrdinové.
Vánoce jsou výjimečným obdobím roku, ať už je někdo naplno prožívá jako křesťanský svátek nebo nikoli, a k jejich „přežití“ je dobré udělat si na ně čas a všímat si všeho pozitivního. A možná si přitom leckdo uvědomí, že ten ukvapený životní běh a přemíra technických vymožeností kolem nás má i svá rizika, jež je třeba kompenzovat péčí o kvalitní mezilidské vztahy a přírodu. Neboť lidské štěstí nedělá množství zkonzumovaného jídla a alkoholu ani umytá okna, ale láska mezi lidmi. Přeji všem, aby letošní Vánoce byly šťastné!
Naše společnost je zaměřena především nakoupit spoustu věcí, materiálně, musíme si zejména když je možnost využít předvánočních slev.
Znám mnoho rodin, jak mezi svými pacienty, tak mezi svými známými, kde se právě na Vánoce vyhrotí veškeré rodinné problémy a nejednou dojde i k tragédiím v podobě rozchodů, domácího násilí, dopravních nehod, nebo dokonce sebevražd. A dochází k tomu nejen v rodinách ateistů, ale nezřídka i v rodinách křesťanských. Lze tomu zabránit?
O autorovi| MUDr. Helena Kučerová, HonDG, Psychiatrická ordinace, Hranice na Moravě, Přerov
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví