Jste ve vztahu přehnaně kritická nebo se hádáte? Krize můžete mít v genech | Zdroje: Istock

Zdroje: Istock

Jste ve vztahu přehnaně kritická nebo se hádáte? Krize můžete mít v genech

Necháte si ve vztahu vše líbit a neumíte se vymezit a stanovit hranice? Anebo s vámi muži naopak zažívají perné chvilky, protože jste velmi náročná? Obojí lze „podědit“ po rodičích.

V žilách nám proudí jejich krev

„Jak dnes zacházíme s dětmi, tak budou ony zítra zacházet se sebou, s bližními i s okolním světem,“ tvrdí na svém webu psychoterapeutka Eva Lábusová. Psychologové tento jev označují jako přijímání rodičovských vzorů. To, co děti vidí u svých rodičů, zpravidla vnímají jako normální chování.

„Mnoho rodičů se dnes ve výchově spoléhá hlavně na rady expertů a odbornou literaturu, zapomínají však, že nejdůležitější je pro dítě jejich vlastní příklad. Kromě mateřského a otcovského vzoru děti zásadně formuje také vzájemný vztah rodičů,“ uvedl pro portál Šance dětem psycholog Martin Jára. To, co u rodičů vidíme, slyšíme, cítíme a pozorujeme, nás v budoucnu ovlivňuje víc, než bychom si kdy pomysleli. Vzorců je mnoho, nejvýraznější jsou pravděpodobně následující čtyři.

Nastavit si hranice ve vztahu nemusí být zrovna jednoduché. Co radí odborník? Podívejte se na video:

Pokračování 2 / 6

Trpitelky

Odborníci se shodují na tom, že pokud si žena neváží sama sebe a zůstává s násilníkem a manipulátorem, ovlivňuje tak nejen aktuální kvalitu života svých dětí, ale v budoucnu i jejich zdravé partnerské vztahy. Dcery „trpitelek“ mohou jít buď v matčiných šlépějích, neboť jim v krvi koluje „mlč, poslouchej a nerozčil ho“, anebo se naopak vůči mužům nesmírně tvrdě a s velkým despektem vymezují. A to jim v partnerských vztazích může samozřejmě ublížit takřka stejně, jako kdyby stály na opačném pólu problému.

Pokračování 3 / 6

Tichošlápci

Velmi autoritativní rodiče, kteří absolutně nerespektovali jakékoliv hranice svých dětí a měli pod kontrolou každou situaci, každou emoci i každý vztah svých potomků, dávají svým dětem do vínku opravdu nesnadné břímě. Děti takových rodičů se s mnohem větší pravděpodobností ve svých vztazích neodváží říct nahlas to, co jim je nepříjemné, co si nepřejí nebo nechtějí. Zkrátka se ze setrvačnosti a zvyku bojí následků.

Pokračování 4 / 6

Princezny

„Princezny“ od partnera s velkou dávkou samozřejmosti očekávají královskou péči a zacházení. Jejich otec se doma velmi činil. Staral se a pečoval o celou rodinu, o svou ženu i o svou malou princeznu. „Tatínkova holčička“ pak v dospělosti jen málokdy sedne na lep neurvalému násilníkovi. Ostatně toho k sobě svou energií a sebevědomým vystupováním velmi pravděpodobně ani nepřitáhne.

Pokud princezny svou „vznešenost“ nepřehánějí a najdou k sobě lidsky zralého džentlmena, mají potenciál mít velmi vyrovnané vztahy. Psycholog Kevin Leman tvrdí: „Pokud dívka vyroste ve zdravém domově, kde otec je stálou a milující osobou, která ji učí tomu, že ženám patří úcta, láska a pozornost, má štěstí. Jen velmi málo žen, které měly takové dětství, za mnou vůbec kdy přijde.“

Pokračování 5 / 6

Pacientky

I nevyrovnané, emocemi i neustálou nejistotou zmítané ženy si svou neukotvenost mohou nést od rodičů. Ti jim vše dovolili, avšak nestanovili žádné výchovné hranice, což mívalo za následek, že nevěděli, co si s dětmi ve vyhrocené situaci počít. Vyostřenou chvíli potom ze zoufalství řešili výbuchem emocí a křikem, po němž se dětem omlouvali a kupovali si je. Co si od podobných vzorů lze nést do budoucna? Zpravidla nejistotu a emoční nestabilitu. Takové ženy to nemají snadné ani v partnerství ani samy se sebou.

Pokračování 6 / 6

Nezlobte se na rodiče, dělají většinou vše, co umějí

Trpitelkou, tichošlápkem ani pacientkou nemusíte být nadosmrti. Se vším jde pracovat, vše jde postupně změnit. Někdy to zvládneme samy, jindy potřebujeme odborné vedení. Důležité je, abychom pochopily jak kořen problému, tak problém samotný. To může přirozeně vést ke vzteku na rodiče.

Vztek a výčitky však nikdy ničemu nepomohly. Navíc rodiče zpravidla dělají vše, jak nejlépe dovedou. A někdy to prostě v dobré víře dělají špatně. Je zbytečné řešit, co bylo. Důležité je zaměřit se na to, co je a bude. Nejste první, kdo se s podobným problémem pere, a ani první, kdo jej zvládne. Mnoho žen odešlo od násilníka, a nyní žije spokojeně. Mnoho žen se naučilo stanovit si hranice a ve vztahu se vymezit ve věcech, které jim nejsou příjemné. Zvládnete to i vy.

Doporučujeme

Články odjinud