Julii a Standu navždy rozdělila autonehoda. Standa se stal invalidou a rezignoval na celou rodinu. Přestal komunikovat a začal dělat naschvály. Julie se moc trápí a neví, jak mu pomoct, ale už dál nemůže. Jediným řešením je pro ni rozvod.
Pohodový život
Se Standou jsme manželé už více než třicet let. Pár měsíců po svatbě se nám narodila dcera a v průběhu manželství ještě další dva kluci. Celý život jsme bydleli a stále bydlíme v panelákovém domě na velkém sídlišti.
Naštěstí jsme si už v mládí pořídili malou zahrádku, kam jsme vždy utíkali před ruchem sídliště. Mám ráda, když se můžu hrabat v zemi a dívat se, jak mi pod rukama roste zelenina. Vůni hlíny miluji. Standa si na zahrádce také pokaždé našel svůj klid a pohodu.
Jiřina Sivcová
2. března 2024
Autonehoda nám změnila život
Roky neúprosně běžely a děti nám vyrostly a založily si vlastní rodiny. My jsme ze Standou zůstali v tom stejném paneláku a měli jsme stále tu stejnou zahrádku. Kvůli vnoučatům jsme na zahradě postavili malý domeček na občasné přespání. Přes zimu je tam velké chladno, ale na léto je to dostačující. Vnoučata jsou nadšená a my můžeme celé víkendy trávit jenom na zahradě.
Soužití se Standou bylo vždy příjemné. Moc jsme se nehádali, rozuměli jsme si a měli jsme stejné zájmy. Nikdy jsem si na Standu nemohla stěžovat. Jednoho zamračeného propršeného dne měl Standa naplánovanou 150 km vzdálenou pracovní cestu. Kluzká silnice a jeho nepozornost byly příčinou autonehody, kterou Standa způsobil. Nikomu z poškozených se nic vážného nestalo, ale Standa skončil na vozíku. Od té doby se náš život obrátil naruby.
Jiřina Sivcová
1. března 2024
Standa se strašně změnil. Nedokázal se se svojí imobilitou smířit. Každý den byl na sebe a své okolí naštvaný, mračil se a nedalo se s ním o ničem mluvit. Chtěla jsem mu samozřejmě pomáhat, ale on byl na mě zlý. Ne vždy pro něj bylo jednoduché s vozíčkem manipulovat. Když jsem mu chtěla pomoct, vyhodil mě a já jsem se musela dívat, jak se sám trápí.
Měla jsem pocit, že Standa rezignoval na celý život, na mě i na náš vztah. Snažila jsem se mu i tak stále nějak pomáhat. Přibližovat mu potřebné věci nebo mu je nechávat tak, aby je měl na dosah ruky. Hodně jsem o všech věcech, které dělám, přemýšlela. Chtěla jsem je dělat tak, aby byly následně pro Standu co nejjednodušší.
Libuše Procházková
25. června 2019
Kdy odejít z manželství?
Naopak od něj jsem cítila, že ve vztahu dělá naschvály. Začal kouřit, i když ví, jak to nesnáším, protože jsem astmatik. Nemluví se mnou, a když ano, tak jak se zlobivým malým dítětem. Nerozumím tomu, proč mi tak ubližuje, když musí cítit moji podporu, lásku a pomoc. Chápu, že jeho sebevědomí ve vztahu nyní kleslo. Pořád jsme to ale my dva a on musí cítit, jak moc ho stále miluji.
Už to vše trvá více než rok. Standova rezignace ve vztahu mě už úplně vysála. Nic se za celou tu dobu nezměnilo a mám pocit, že se ani nezmění. Cítím, jak jsme si se Standou vzdálení. Jako by nás už nic kromě snubního prstýnku nespojovalo.
Anna Lukešová
3. března 2024
Napadá mě dokonce, jestli by nebylo lepší z manželství odejít. Nebo v našem vztahu použít nějaká zadní vrátka – třeba se na nějaký čas nastěhovat sama na zahrádku. I když se snažím sebevíc, tak Standa nechce. Asi chce být sám, paličák. Dokonce rezignoval také na svoje děti a vnoučata. Nejeví o ně zájem a nechce s nimi mluvit.
Vše jsem probrala s celou rodinou. Dohodli jsme se, že bude nejlepší, když Standovi oplatím jeho přístup stejnou mincí. Najala jsem si rozvodového právníka. Uvidím, jak se bude Standa na rozvodové papíry tvářit a jak bude reagovat. Musí pochopit, že jeho chování už nejde snášet. Ano, má doživotní postižení. Ale je tady stále s námi živý a my jej máme rádi a chceme mu pomáhat. Pokud toto nepochopí, tak asi musíme rezignovat také.