Kabaretní mušketýr s jiskrou v oku

Když jsem před pěti lety šla poprvé na tiskovku s hvězdou první velikosti, kterou Michael Douglas bezesporu je, docela se mi klepaly kolena. Tím nechci říct, že při včerejší presskonferenci s Michaelem Yorkem jsem byla ledově klidná, ale přece jen - zkušenostmi se člověk učí.

Michael letos slaví kulaté šedesátiny, ale i z blízkého pohledu a bez líčidel byste mu je hádali jen stěží. Pořád má v sobě pořádný kus d´Artagnana, kterého si před více než třemi desítkami let "střihnul" v režiji R. Lestera hned nadvakrát. Ale má v sobě i moudrost svého věku, klukovskou jiskru v oku, když se směje, a mimořádné zanícení pro svou práci.

"Víte, pro herce je vidět některý svůj film s odstupem času jako listovat v deníku - nevidí scény na plátně, má před očima situace, za kterých se to dělo - vzpomene si, aha, tenkrát zrovna pršelo a byla zima, támhle přišel kolega pozdě a po téhle scéně se stalo to a to..." konstatuje Michael, který prý nemá žádnou vysněnou roli, ale těší se na každou filmovou příležitost, co ho ještě čeká. "V tomhle je film naprosto úžasný - vemte si, že moji vrstevníci pomalu končí se svou prací a odchází na odpočinek, kdežto filmový herec může hrát ještě pěkně dlouho. To by se nám na divadle nestalo - tam musíte mít určité předpoklady, ale film s jednotlivým natáčením scén je jiný. Osobně si myslím, že teprve propojení filmu s dílem Shakespeara mu dalo tu správnou možnost plně se rozvinout - vemte si, takový Romeo a Julie - Julie je patnáctiletá dívka a takovou herečku pro divadlo málokdy najdete. A Zeffirellimu se podařilo krok po kroku. To je přece úžasné!"

Na otázku www.dama.cz , zda sleduje mladou generaci režisérů a herců, odpověděl York, že coby člen filmové Akademie týdně dostává domů všechny nové filmy na DVD a snaží se je také všechny vidět. "Dřív se dělaly pro Akademiky speciální projekce, které sice existují dodnes, ale na samotných nominacích je vidět, že systém doručování snímků na nosičích má svůj efekt - v posledních letech je volba Oscarů mnohem pestřejší než kdy v minulosti, a to je dobře. Pokud jde o mě, sleduji pozorně snímky natočené podle Dogmatu."*

Za svou kariéru měl Michael York řadu zajímavých příležitostí, ale jsou i role, které odmítá? "Každá nabídka je výzvou k vytvoření něčeho nového - oba moji agenti mne kdysi zrazovali před postavou Briana Robertse v Kabaretu (snímek byl včera mimořádně uveden v rámci festivalu v karovarském Divadle), ale nakonec se ukázalo, že poslechnout je, přišel bych o skvělou spolupráci s Lizou Minelli a režisérem Bobem Fossem! Na druhou stranu, asi bych nepracoval na filmu, kde by bylo mnoho zbytečného násilí."

Pokud jde o filmovou profesionalitu, má York celkem jasnou představu: "Proč pracovat na filmu, jehož scénář je dobrý, když můžu natáčet podle excelentního scénáře? V tomhle musím zklamat řadu evropských filmařů, kteří mi nabízejí spolupráci - víte, v Americe není nic neobvyklého, když se natáčí až podle desáté nebo i šestnácté varianty scénáře - a tomu já říkám profesionalita."

O tom, že ke kumštu má blízko i jeho rodina, svědčí fakt, že manželka Patricia McCallumová, s níž je ženatý od 1968, je uznávanou americkou fotoreportérkou a spisovatelkou a syn se podílí na produkci Hvězdných válek.
A že Michael York není žádná nafoukaná hollywoodská primadona, i když už nějaký ten pátek žije v L.A. svědčí i věta, kterou nám řekl na rozloučenou: "Někdy jste jako herec v módě, jindy ne, a někdy máte to štěstí, že vás zase objeví - ale to už je zkrátka život".

• Dogma je hnutí evropských režisérů preferujících přirozené natáčení filmu

1. minimální svícení, hudba jen pokud je její zdroj opravdu v záběru, syrové

scény.