Kam až vás může dovést anorexie

Katus, jasne, ze nejsou osamele, ale ony si tak pripadaji, maji strach, ze nejsou dost dobre, aby si vubec jakoukolv pozornost, ci vubec registraci toho, ze jsou, zaslouzi. Pripadaji si spatne, nicotne... Ne, casto jsou i jak rika Ivca, stredem pozornosti, jedny z nejlepsich skoro ve vsem a nejoblibenejsich, jenze ony samy v sobe jsou naprostym opakem, citi a vi, ze to vse je jen maska pod kterou schovavji svou zranitelnost, jakoby to byl smrtelny hrich byt zranitelna, mit a delat chyby, odtud plyne jejich marna touha a honba za dokonalosti po vsech strankach, jen aby se nekomu nezprotivily a neznelibily, protoze to by v tom jejich mozecku znamenalo absolutni neschopnost a jen je to utvrdilo v jejich smysleni o sobe samych. ktere ale navenek nikomu neukazou. Ne vina se vazne neda hazet ani na jednu stranu.
A ano, je to jen zpusob, jak se ty holciny, ale i zeny pokouseji vyrovnavat samy se sebou a zivotem jako takovym...skoro jako alkoholici a fetaci, kteri si taky vybrali jiny zpusob,, jak resit problemy, protoze bud si mysli, ze pro ne jiny neniu, nebo ho jeste nenasly.Katus, souhlasim, ze plakanim a litovaim se clovek nikam nedostane, stejne tak jako utekem k drogam, nebo nejezeni a trapeni se sam v sobe, proto jsem na doktorce tu diskusi zahajila, abysme si vzajemne mohly dodavat sil a rad, a ukazat vsem podobnym, ze to jde se tomu postavit. Ja uz jsem z toho pres rok venku, uz jsem nasla to sve ja, uvedomila si, co je pro me v zivote vazne dulezite a co chci a co ne, uvedomila jsem si, ze i ja jsem tvor, co ma pravo delat chyby a mit sve vlastni nazory, naucila se je rikat a stat za nima normalne, jako kazdy jiny, a ze nemuzu byt porad dobra a vesela, ze se nemusim bat ukazat, ze i ja uronim slzu, kdyz mi je zle na dusi a nemusim se za to stydet, ani nenavidet. Stejne tak jako vim, ze lidi, co jim na me zalezi, me budou mit radi i stokilovou a s chybama, ale me takovou jaka jsem uvnitr!, to asi pomohlo hodne me, kdyz jsem si tohle pripustila a uvedomila a na tom jsem ja zacala stavet tu svou zed cihlu po cihlicce. Jsem dneska vyrovnana, normalna spokojena a mam o zkusenost vic, mam mozna nejak 58 kilo na svych 160 a jsem za ne rada(konecne:-))). Ze me stala spoustu zdravotnich problemu, jednim z nich je ze mam v 25 falesny zuby a modlim se abych mohla mit deti s bajecnym chlapem, co mam, ale to uz nezmenim, resim co je ted, co bylo nezmenim.
Tak tak to nejak je, anorexie i bulimie je proste problem ktery je treba resit za usili a pomoci obou stran, jako kazda jina psychicka nemoc, a ze to neni prochazka ruzovym sadem? Kdo rekl, ze zivot ji bude?:-))) Krasny novy den vsem!