Komentáře k článku zpět na článek

vanda50 8. 9. 2014 | 16:38

Každá máte kus pravdy, ale já si myslím, že pokud mě mají chlapi rádi a rádi si se mnou sednou na pivko, tak ne proto, že bych pro ně byla ,,kamarád Franta,,(kdyby mě vnímali spíš jako chlapa, tak by to se mnou jako s ženou nebylo v pořádku) ale právě proto, že se nechovám jako kráva, je jim se mnou fajn a zvou mě často. Pravda..skoro pokaždé se stalo, že chtěl kamarád víc, ale záleží na tom, jak mu to vysvětlíte.Pokud bych se nechala svést, tak by se tím mohlo vše pokazit. Mám chlapy daleko radši než ženské, protože jsou přímí, neurážejí se, je s nima lepší zábava, méně intrikují, je na ně větší spolehnutí.Celkově si myslím, že kamarádství mezi mužem a ženou je téma na dlouhé povídání

helza 5. 9. 2014 | 10:58

lebahu: Tak mě napadá a dost mě to i děsí, jestli to nejsou skryté "choutky", které muži nějakým smyslem vyčmuchají. Ach to nééééé :-c

helza 5. 9. 2014 | 10:53

lebahu: No právě že ne. Jasně, teď jsem na vozejku, ale i tak. Můj studijní obor - matematika dílny. Není práce, kterou bych nezvládla sama a navíc, můj muž je dyspraktik, byť údržbář. (kdysi jsme třeba omítali stropy, muž byl v práci a zedníci chtěli mít ten největší strop udělaný. Tak jsem si postavila kozy, míchala maltu, nosila si jí a než přišel chlap z práce, strop byl hotový). A v určitém směru, když se něco doma podělá, máme ty role dost obrácené - muž propadá panice, já zůstávám nad věcí a musím jej podržet. (ochráncem před muži je mi jeho postava a to mi stačí). Nikdy jsem nepoužila žádný make-up, jenom nedávno nějaké olejíčky (hihihi) a tím jsem skončila, nemám ani nějaké oblečení. Myslím, že se ani oblékat neumím, chybí mi praxe. A jak píšeš ty, i já si občas řeknu, kéž by mě někdo takhle bral - jako ženskou, kéž bych se i já mohla někdy zhroutit a někdo mě podržel. A dokonce mám pocit, že právě to, že jsem jaká jsem, muže ke mně přitahuje. Možná jde o rozdíl generací. Já dospívala v době hipíků a nějaká ta nevěra se moc neřešila. Dnes, když žena nachytá muže se slečnou v posteli, tak se to řeší a hodně vážně. A z tohoto pohledu vyplývá jakýsi podstatný rozdíl. Dnes je samozřejmé, že když ženská řekne ne, muž to respektuje, i kdyby už byl rozpálenej do běla. Za mých časů by se řeklo - když je blbá a jde s chlapem někam sama, má s tím počítat. Tak ať se necuká. Prostě ta rovnoprávnost je někde jinde. A i z toho plynou mé zkušenosti i ten názor, že to prostě nejde. I když vím, že já bych si svou roli kamarádky ubránila, nemohu totéž tvrdit o svém protějšku. A možná proto, že jsem matematik, tak rovnici, v níž je na jedné straně kamarádka a na druhé straně kámoš, který, kdyby to šlo, by byl rád něčím víc, nepovažuji za správné řešení. Ale pořád mluvím o předem domluvené schůzce dvou lidí - jedné ženy s jedním mužem. Ne o ženské s partou chlapů. A taky ne o náhodném setkání a posezení u piva či kávy s kolegou, s kámošem z dětství, nebo z party. Ani o situaci, kdy se takový kolega, nebo kámoš z party octne v úzkých a potřebuje pomoc. To mi přijde normální.

lebahu 5. 9. 2014 | 09:01

helza: Neříkám, že kdo nekamarádí s klukama je kráva
Ale je to přesně to co říkáš, jsi ženská, chováš se tak, máš manžela, čekáš, že tě bude ochraňovat, vysíláš ženský signály... takže se mužský nechtěj kamarádit, ale něco jinýho, navíc i sama máš pocit, že kdybys šla se sousedem na kafe bez manžela, tak děláš něco špatnýho (nejenom co by tomu řekli lidi, manžel, ale sama víš, že to není ono).
Já to mám nastavený jinak a doma chlapa, kterej ví, že se ohlídám sama (občas těm "bezbrannejm ženuškám" závidím, když se ohlídám sama, tak si sama třeba vyměním i píchlý kolo na autě a tak... nikdo mě nezachraňuje, ale vždycky je v životě něco za něco). Ale mě tahle forma emancipace vyhovuje.
Jasně občas to na mě nějakej chlap zkusí, má pocit, že když jsem někde sama, že jsem k mání... no a pak je otázka umět to ve srandě zahrát do autu tak, aby pochopil, že má smůlu, neurazil se a zůstal dál kamarád. Za ty roky jsem se dopracovala v tomto k dokonalosti a navíc čím jsem starší, tím míň to hoši zkoušej.

helza 5. 9. 2014 | 01:27

lebahu: Nemyslím si, že se chovám, nebo jsem se někdy chovala jako kráva, i když mi padesát bylo hodně dávno. Můj muž je takový "hanácký obr". Pamatuji si, že když jsem s dětmi někde byla, chlapi po mě většinou pokukovali a nadbíhali mi ale stačilo, když se objevil a hned dali zpátečku. Byl to úžasný pocit jistoty. A můj muž je navíc, jak o něm tvrdí i jeho kamarádi, kolegové a sousedi, ten nejhodnější člověk na světě. A nadto mě stále a nesmírně miluje. A já jeho - tak jak by mě mohl někdo někam na něco zvát.
Ale k článku: jak jsem psala eviicce, je podstatný rozdíl mít partu kamarádů (tu má i můj muž a asi v ní budou taky nějaké holky) a mít jednoho kamaráda a chodit s ním na kávu.

helza 5. 9. 2014 | 01:11

Eviicka: No, o tom to právě je. Můžu dát jasně naevo, že žádný vedlejší zájem nemám, ale cítím - li ho u svého protějšku, i když ho najevo nedává, tak mi to vadí. A po pravdě - cítím ho vždy.
Když jsem byla mladá, tak jsem kamarády měla - už jsem psala níže. Říkávala jsem si: Mají holky na chození a mě jak kámošku. Potom mi občas někdo řekl - celá třída byla do tebe bezmezně a beznadějně zamilovaná. Takže i tehdy, kdy jsem to jako mladá nevnímala, tak to oboustranné kamarádství zrovna nebylo.
Ale je pravda, že něco jiného je mít kamarády a něco jiného mít kamaráda. Jednoho. A zcela něco jiného je být bez závazků a být vdaná. I když muž není žárlivý, cítím, že by to prostě nešlo. Koneckonců, muž je mým nejlepším kamaádem, tak proč hledat jiného. S jeho kamarády si ovšem klidně pokecám, jelikož pro ty jsem tabu.

Eviicka 4. 9. 2014 | 23:00

helza: no já muže (partnera) nemám, takže s cesty na kafe výčitky mít nemusím. Ale myslím, že pokud žena nedá najevo že je tam je vedlejší zájem, tak je všechno v pořádku (nebo spíš dá jasně najevo, že tam ten zájem není).
Ano chlapi jsou všeobecně pudové bytosti, ale rozhodně ne všichni myslí jenom a pouze tou dolní částí.

helza 4. 9. 2014 | 22:48

Asi jde o úhel pohledu. Možná by se měl vyjádřit muž. Kdysi mi řekl "kamarád" a to kamarád o skoro 20 let mladší, že je ode mne sobecké s ním tancovat a víc nic. Že pro chlapa je to těžké. Co z našeho pohledu vypadá jako samozřejmé, pro muže nemusí být snadné. A já to vnímám i z té druhé strany. Říct si, já ho beru jako kamaráda a jak bere on mne, je čistě jeho problém, mi nepřijde fér. Nemluvě o pocitech mého muže. Dnes je mi 66 let. Se sousedem pokecám, ale jít na kafe - to bych nešla. I když už jsem ve věku, kdy bych si to mohla snad i dovolit.

Eviicka 4. 9. 2014 | 11:07

Tak já se hlásím do klubu - mám mužské kamarády a není to problém . Ti dva úplně nejbližší jsou sice gayové, ale mám i heterosexuální kamarády. Jak o mě smíšlejí oni netuším.
Ale za mě - pokud se do kamarádství nebude tahat potencionální sex (i třeba jako slovní flirt) tak to fungovat může. A jak už zde bylo řečeno, když si to jeden ze zúčastněných bude představovat ve fantazii, tak ať si představuje, takových představ všichni máme.

lebahu 4. 9. 2014 | 07:52

Elynor: Naprostý souhlas!
Taky mi pomalu táhne na padesát a mám víc kamarádů kluků než holek. Strašně si vážím toho, že když je akce "bez bab" já a ještě jedna holka jsme automaticky zvaný. Když jsme zjišťovaly proč, tak nám bylo sděleno "Protože se nechováte jak krávy". Ono že to ve vyšším věku většině holek nefunguje a o mužský kamarády přijde může být taky tím, že si s nima umí povídat jenom o tom, co bylo v práci, že nemá peníze, co zas zdražili a že ten její ňouma nechce vymalovat obývák... no to se potom nelze divit, že kamarád uteče, to nemusí razit s kámoškou na pivo, to mohl poslouchat doma svou starou. Případně to nefunguje ani v mladším věku, protože dotyčná se prostě v partě kluků chová jako holka, dělá na někoho oči, je "bezmocná" (vyžaduje obouvání lyží, stavění stanu a poponášení batohu). Pokud se chci kamarádit s chlapama, musím jim vtlouct do hlavy, že jsem jejich "kamarád Franta", sice mám prsa a nečůrám ve stoje, ale jinak v podstatě nevybočuju z řady.
A míchat to se sexem? To je po kamarádství a nikdy to už nelze vrátit zpátky.
Heslo mojeho nejlepšího mužskýho kamaráda (doslovná citace): Na co kazit pěkný přátelství nablblou jebačkou.

Elynor 3. 9. 2014 | 10:40

Hloupost. Samozřejmě že takové přátelství existuje, není závislé na věku a může vydržet celá léta. Navíc moje osobní zkušenost je, že muži jsou jako přátelé víc spolehliví, kdykoli bez řečí pomůžou, nic nekritizujou, na nic se zbytečně nevyptávají, nic nevyčítají, neurazí se, když na ně zrovna nemám čas, neberou se příliš vážně a je s nima daleko větší zábava. A jestli je někdy napadne erotická myšlenka, no tak co, za myšlenky se netrestá. Mě taky napadne ledacos, ale to neznamená, že to bezhlavě uskutečním, bez ohledu na následky. Umím použít hlavu a vím, že některé vztahy jsou daleko cennější, pokud zůstanou v určité rovině a nepřekročí hranice. Všech svých mužských přátel si velmi považuji a jsem moc ráda, že je mám, většinu z nich už hezkou řádku let. No a dorostenka už dávno nejsem, v tom to fakt není, že by to fungovalo jen u mládeže.

Marta 3. 9. 2014 | 07:16

Ne, myslím, že takové kamarádství neexistuje.Buď se to změní na klasické partnetrství, nebo to skončí. Chlap se obvykle podvědomě zamiluje, nebo bude chtít ženskou přefiknout. Mě se to také stalo, výsledkem byl rozchod, zrušení kamarádství. On to spojoval se sexem, což pro mě bylo nepřijatelné.

helza 2. 9. 2014 | 22:11

Durga: Možná je to ale tím věkem. Myslím, že tak do pětadvaceti až třiceti, možná déle, přátelství existuje. Po čtyřicítce už ale těžko.

Libo 2. 9. 2014 | 16:12

Durga: To zni skvele, skoda takoveho zmizeleho pratelstvi, zkuste ho urcite vyhledat, v dnesni dobe internetu by to melo jit rychle! Drzim palce! Sama bohuzel na "jen kamarady" nemam stesti, vzdycky se drive nebo pozdeji zacali snazit o "neco vic"...

Durga 2. 9. 2014 | 14:12

Nevím, jestli jsou ještě teď, ale vím, že byli. Nebo lépe řečeno byl. Naše okolí si myslelo, že spolu chodíme a nějak nedovedli pochopit, že ne, že jsme opravdu "jen" kamarádi. Je to už hodně dávno, asi tak 50 let. Studovala jsem v Praze, přítele jsem měla v Brně. Petr měl trochu smůlu, nějak s děvčaty dlouho nevydržel - nebo dívka s ním. Já jsem měla kluka, ale to byl systém udobření - rozchod - udobření. A hlavně, studovali jsme daleko od sebe. A to jsem ještě nevěděla, že mě má do postele a JI na lásku. Petr se zamiloval do naší spolužačky, ona jej nějakou dobu tahala za nos, protože dobře vypadal. Jednou ji hledal na koleji, ale nebyla doma a já bydlela vedle. Tak jsme si popovídali, pochopili jsme, že jsme oba smolaři se svými láskami. Teď by mělo zaznít, že jsme spolu začali chodit. Nezačali. Aniž bychom si to řekli, cenili jsme si na to svého přátelství velmi vysoko. Mohli jsme klidně spát v jednom pokoji a nikdy nás nenapadlo, něco víc. Nebyla jsem praštěná holčička - v době, kdy jsme se kamarádili mi bylo 22 a jemu 23. Skončil konzervatoř a po roce 1968 se odjel toulat po světě. Občas jsme si napsali. Žil v Norsku, tam se i oženil, jeho žena při návštěvě ČSSR přijela k nám - to už jsem byla vdaná. Na tohle přátelství nikdy nezapomenu. Utěšovali jsme se navzájem /slovně/ při svých problémech s láskou. Moc ráda bych se s ním ještě někdy setkala, třeba na internetu, ale asi se už nepotkáme.

Mata69 2. 9. 2014 | 12:09
helza 2. 9. 2014 | 10:30
helza 2. 9. 2014 | 10:29

Mata69: No, moc nejsi, Manželovy kamarádky už říká, že jsou to jakksi jeho kamarádky, že je má. Kdežto manželovi kamarádky trpím pouze říká, že svému muži eventuelní kámošky trpí, což je více neurčité, lze to vnímat jako méně významné vztahy. Takže na tom i/y záleží, i když podle mne už tím použitím tvrdého, či měkého je dán smysl věty, netřeba víc upřesňovat.

Mata69 2. 9. 2014 | 10:19

helza: už to opravili Měla jsem trochu problém i s předešlou větou "Manželovi kamarádky trpím." Možná by to bylo vhodnější, kdyby bylo napsáno "Svému manželovi kamarádky trpím", protože ono by se dalo i říci "Manželovy kamarádky trpím" - trochu jiný význam věty. Komu-čemu trpím jeho kamarádky? Manželovi. A nebo - čí jsou kamarádky, které trpím? Manželovy.
Jsem hnidopich, vím

helza 2. 9. 2014 | 10:13

Ale k věci. Jako dorostenka jsem veslovala. Přesněji - byla jsem kormidelnice. A tak jsem kormidlovala i osmu mužů i dorostenců. Studovala jsem matematickou třídu na gymplu a poté matematiku na VŠ. Jezdila po matematických olympiádách. Zkrátka - kámošky skoro žádné, kámošů plno. Ale v dospělosti jsem poznala a věkem si potvrdila, že přátelství muže a ženy opravdu neexistuje. Dříve či později chce chlap více. Podle mne ale chlap o nějaké to "blábolení s babou" nestojí vůbec a od počátku jde u něj pouze o dvoření o přitažlivost a (v lepším případě podvědomý) pokus nakonec "zabodovat".
A měla jsem pár kamarádek, které skutečně měly takové "kamarády na kávu". Kamarádek, které tvrdily, že to jde, které mi nevěřily a nakonec skončily v posteli. Dnes jsou všechny nešťastné a rozvedené.

helza 2. 9. 2014 | 09:56

Mata69: Já nevím, ale v mém Písí je - kopíruju - "Chlapi si totiž ošklivé kamarádky nehledají. Divné, co?“
Tedy správně. Možná to opravili.

Mata69 2. 9. 2014 | 09:09
lebahu 2. 9. 2014 | 08:48
Mata69 2. 9. 2014 | 08:47

No a jinak nevím...mám mezi muži dost přátel, jsou to většinou společní přátelé mne a mého manžela. Ale že bych s některým z nich šla jen tak na kafe? Hmmmm to ne.

Mata69 2. 9. 2014 | 08:46

Redakce asi stále zkouší, jestli články skutečně čteme a jestli čteme pozorně. Takže opět jedna povedená věta: "Chlapy si totiž ošklivé kamarádky nehledají."
Chlapi - podle vzoru "páni". Jestli vám to v redakci ovšem něco říká....

j66 1. 9. 2014 | 18:29

S tvrzením že gayové nezapřou mužský pohled nesouhlasím. Blíže jsem se znala 2 gaye , ještě v mládí, kdy se o tom ani nemluvilo. Jeden byl o 2 roky starší z naší vesnice (stále tam žije teď už s parnerem) a jeden byl spolužák z VŠ (o něm už nemám zprávy). Oba to byli bezproblémoví, fajn se s nima mluvilo, ale je pravda, že oba byli trochu odlišní od ostatních kluků. Jako kluky k chození jsem je nehodnotila, takže jsem nad odlišnostmi nepřemýšlela, ale něco jiného v nich bylo. A když to zhodnotím zpětně, tak vidím, se s "normálníma" klukama vlastně moc nekamarádili. Mužský pohled na svět neměli.

Přečtěte si také

Horoskopy

Ani poslední zářijový den neleníte a věnujete se sportu. V jedné kolektivní aktivitě jste se našli a…