Já jsem před pár lety chtěla pomoci kamarádce, která svá játra úspěšně propila do transplantačního programu. Mám kamaráda u Anonymních alkoholiků, chtěla jsem tam kamarádku vytáhnout "na čumendu", ať jednou zkusí a možná ji to chytí. Oficiálně jsem měla k ní přijít na kafe a pak jí říct pravý důvod, ale na to nedošlo, zdržela se na úřadech. Tak jsem vyrazila sama. A zjistila jsem, že můžu objevovat i svá bolavá místa. Myslela jsem si, že jsem určité bolesti už překonala, a ejhle - jukly na mě znovu. Jen je neřeším alkoholem nebo drogami, ale bolí pořád.................. Mezi lidmi z AA jsem měla nesmírně úlevný pocit - člověk tam může říct, v čem a proč selhal a najde porozumění, ne odsouzení. Nikdo nic nevyčítá, nikdo neradí, ostatní jen přidají vlastní zkušenost s podobnou situací a povzbuzení, jak to řešili sami a jaká je cesta z potíží ven. Tohle by možná pomohlo té anorektičce otevřít oči, ovšem jak ji dostat na schůzku AA nebo někoho jiného moudrého, že....
Myslím, že ta Lenka už poznala, že je něco špatně a proto nezvedá ty telefony :-) aby furt nemusela tohle poslouchat. Nezvedala bych je taky.
Zajít za psycholgem nebo psycholožkou a poradit se s ní jak jí k ní dostat . Nebo by se musela zamilovat a ten dotyčný by měl rád zaoblenější tvary.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.