Už několik měsíců prožívám obrovské dilema, které mě trápí a nedokážu si s ním poradit. Zjistila jsem, že moji nejlepší kamarádku její partner podvádí. Jsem teď rozpolcená. Mám si to nechat pro sebe a dívat se, jak žije ve sladké nevědomosti, nebo jí říct drsnou pravdu? Bojím se, že mi neuvěří a jediným výsledkem bude ztráta jejího přátelství.
Linda je moje kamarádka už řadu let. Znaly jsme se už na základní škole, ale nejlepší přítelkyně se z nás staly až na gymnáziu. Po něm se naše cesty na nějakou dobu rozešly. Já jsem šla do Brna na vysokou školu, Linda odjela do Anglie jako au-pair. Když přijela do Česka, pokaždé jsme se viděly, a několikrát jsem ji navštívila i v Londýně.
Po škole jsem se vrátila zpátky do našeho města. Linda žila v Anglii sedm let. Když se rozhodla žít zas v Česku, nepřijela sama - přivezla si s sebou anglického přítele. S Jonathanem se seznámila v metru, když se ji pokoušel okrást kapsář a on si toho všiml. Zloděje chytil, Linda ho pak z vděčnosti pozvala na kafe a byla z toho láska jako trám.
V Anglii spolu žili tři roky, než se rozhodli pro přesun do Česka. Když jsem Jonathana poprvé poznala, hned jsem si všimla, jak je to pěkný chlap, na můj vkus až moc. Taky to o sobě moc dobře věděl, sebevědomí z něj čišelo do všech stran. Na Lindě bylo vidět, jak moc je zamilovaná a šťastná. "Nikdy bych nevěřila, že si mě takovej chlap vůbec všimne, natož aby se mnou žil - a ještě v Česku!" svěřovala se mi nadšeně.
Linda začala pracovat v mateřské školce. Já učím na gymnáziu, kde jsem kdesi studovaly. A protože Jonathan také sháněl práci, poptala jsem se ve škole - a vzali ho jako učitele angličtiny. Linda měla obrovskou radost a pořád opakovala, jak je mi vděčná, že jsem jejímu příteli tohle místo sehnala. Byla jsem ráda, že jsem jim mohla pomoct.
Jonathana si oblíbil i můj přítel, často jsme vyráželi někam ve čtyřech, díky němu jsme se oba zlepšovali v angličtině. Na jaře Jonathan požádal Lindu o ruku a vypadalo to, že šťastnější pár snad na světe neexistuje. O to větší šok jsem o pár týdnů později zažila.
Jednou odpoledne jsem odcházela po vyučování domů a na půl cesty jsem zjistla, že nemám klíče. Vzpomněla jsem si, že jsem je nechala na stole ve třídě, kde jsem měla poslední hodinu, a tak jsem se musela vrátit. Tahle třída je hned vedle kabinetu angličtinářů. Když jsem do ní vešla, zarazily mě zvuky, které z něj vycházely. Bezpečně jsem poznala, že se tam nějací dva lidé milují.
To by ještě nebylo tak nejhorší, ale oba hlasy jsem jasně poznala. Jeden patřil mladé angličtinářce Gábině a druhý Jonathanovi! Chvíli jsem stála jako zkoprnělá, pak jsem popadla klíče a vymázla jako blesk. Doma jsem se z toho vůbec nemohla vzpamatovat a druhý den si chvíli namlouvala, že se mi to jen zdálo a musela jsem se splést.
V dalších dnech mi to samozřejmě nedalo a Jonathana i Gábinu jsem při každé příležitosti zkoumavě pozorovala. A viděla jsem to, co mi předtím unikalo. Pohledy, úsměvy, nenápadné doteky. Spíš jsem byla v šoku, že jsem si do té doby ničeho nevšimla - a zřejmě ani nikdo jiný. Mimo školu byl Jonathan úplně stejný jako předtím. Vtipkoval, choval se úplně nenuceně, s Lindou jejich vztah vypadal pořád stejně pohádkově. Mně už se ale nechtělo s nimi nikam chodit, protože jsem vůbec nevěděla, co dělat, a nedokázala se chovat jakoby nic.
Samozřejmě si toho ona, Jonathan i můj přítel časem všimli. Naštěstí začaly prázdniny a ty já a Lukáš každoročně využíváme k velkému cestování, takže jsme se s nimi nějakou dobu neviděli. Během léta jsem se trochu uklidňovala a říkala si, že to byl určitě jen nějaký krátkodobý úlet a v září už bude všechno jinak. Byla jsem odhodlaná na všechno zapomenout.
Jako naschvál jsem ty dva ale přistihla znovu hned druhý den školy, jak se líbají. Vypadali u toho jako dva čerstvě zamilovaní puberťáci a mně došlo, že to není jednorázová záležitost, ale paralelní vztah. Od té doby jsem úplně vyřízená a vůbec nevím, jak s tímhle zjištěním naložit. Kdybych věděla, že se Jonathan jednou někde s někým vyspal, sice bych ho asi osobně začala nesnášet, ale mezi něj a Lindu bych se vůbec nemíchala.
Jenže tohle je něco jiného. Dost dobře nechápu, jak může plánovat svatbu a přitom chodit zároveň s někým jiným. A ještě si být tak sebejistý a myslet si, že to nikdo nezjistí. Co namluvil Gábině, netuším, ale o jeho zasnoubení ví všichni učitelé, protože se s ním tehdy pochlubil na poradě.
Zatím mě napadá jen to, zkusit si s ním promluvit, ale pochybuji, že by to k něčemu bylo – mám pocit, že by byl schopný pak Lindě namluvit nějaké nesmysly o mně. Chtěla jsem se svěřit i Lukášovi, ale pak už bychom to břemeno nesli oba, a tak zatím mlčím. Ze všeho nejraději bych samozřejmě všechno řekl Lindě a otevřela jí oči. Jenže když vidím, jak je šťastná, nedokážu jí ten pocit vzít. A bojím se, že by mi nevěřila.
Alice, 26 let
ČTĚTE TAKÉ:
Zařizujeme bydlení podle Feng Shui - hlavní vchod a předsíň
ČTĚTE TAKÉ:
Ochutnejte pravý jablkový páj