KAMILA (41): Život mi zničila nehoda, zavinila jsem smrt svého syna

Nějak to celé nesedí. Auto skoro neporušené a dítě mrtvé? Řidička nezkontrolovala zapnutí pásu svého malého dítěte a ještě k tomu přehlédla zatáčku ??

Upřímně tragický příběh a smutný,bohužel ne ojedinělý.Tady nepomůže asi žádná rada,ale čas,jen těžko odhadnout jak dlouhý bude potřeba.Jsou v životě věci,které už se nedají vrátit zpět a ani napravit,jsme jenom lidé a pokud chceme jít dál,musíme se dokázat zvednout i přesto,že je to občas hodně těžké.Preji hodně síly a věřte, že vše špatné se obranu v to dobré,jen tomu musíte jít trošku naproti, byť vím,že to není tak jednoduché,člověk je silnější než si myslí.

farah.farah - prosím, než příspěvek odešlete, přečtěte si ho a opravte některé chyby, jeden se pak v tom Vašem textu ztrácí ;-)
K příběhu, hrozná tragédie, ale je opravdu potřeba sebrat sílu a žít dál, hlavně pro toho druhého syna, ten nic nezavinil a potřebuje mít tu milující maminku, když se na ně otec "vykašlal". A to že bývalý manžel paní ještě tzv. "nakládá", to svědčí o jeho charakteru, "on nic, on muzikant"! To že on byl vlastně tím spouštěčem následných událostí po odchodu, to si samozřejmě nepřipouští. Je spousta chlapů kteří se zachovají jako opravdoví chlapi, neštěstí je spojí a dokáží i bývalé ženě podat pomocnou ruku. Jen naprostý ubožák si nepřipustí že on má také na té tragédii svůj nemalý podíl.

V takovém případě by se myslím vyplatilo vyhledat pomoc psychologa nebo terapeuta, jednak pro ni samotnou je to trauma jak blázen a druhak, to jak to na ni dolehlo bude mít samozřejmě velký vliv i na syna. Co se stalo nedá se odestát žít s tím bude do konce života a je to sakra zázěž. Ale není nutné aby se do konce mučit a vinit. Pomoc dost možná potřebuje i syn .........sine nebyl u toho, ale je to dít navíc ho opustil otec, pak mu zemřel bratr, což s ním muselo obojí dost otřást a vzít mu dětskou důvěru že svět je "v pohodě". Co se týká manžela rozchody se dějí njen mi pokaždé připadá smutné, když jeden má s tím druhým problém a místo aby o tom mluvili na začátku, kdy to jde řešit tak dělá jakoby nic a pak akorát vnitnřně sbírá kapku po kace nasranost až už se dostane za hranici kdy by ještě stál o to vztah napravit a prostě jen "hrdě" odejde středem......z mého úhlu pohledu tohle dělají vlastně lidi co josu zbabělí nemají odvahu si o věcech problit a pak to kolikrát zbytečně vfede až k takovým koncům...........partner nebo partnerkafakt není telepat aby mu jasnozřivě došlo co vše tomu druhému na něm vadí.......

Když se stane něco takového, je to jistě smutné, ale je potřeba žít dál. Ani výčitkami ani trápením sebe sama není možné nic změnit. Je možné se s tím pouze smířit. Někdo to nezvládne sám, tak za pomoci odborných lékařů a je-li to vysloveně nutné, tak i těch léků, aby se překonalo to nejhorší období. Paní má ještě druhé dítě, a to si nezaslouží, aby zbytek života muselo prožít ve stínu sourozence, který už není. Otec toho dítěte utrpěl stejnou ztrátu, taky přišel o syna. I on má právo být nešťastný a nést takovou událost těžce. Nepochopím, za co by ho někteří zde chtěli fackovat. On to nezavinil, a nepochybně má taky problémy se vyrovnat s takovým neštěstím, muži taky mají city a milují své děti ne méně než ženy.

Můj muž byl se mnou 18 let nešťastný prý a jak jinak odesel za holkou o 19 let mladší. Nedivím se paní je mi jí líto

Paní strašně lituju. Pana manžela bych propleskla, až by mu šla huba nakřivo.

Tragédie. Rozumím, muži rádi nechají vše na ženách a pak ukazují prstem, ta je blbá, když pod vahou přetížení zachybuje, což je logický důsledek. Sama jsem taky nabourala když jsem se hnala z jeslí do práce, zatímco muž spal po večírku..Naštěstí bez dítěte a řekla jsem si dost, musím přibrzdit, to je varování.

To je dost zlé, je špatné když rodiče přežijí své děti, ale co je horší, když rodiče zabijí své děti. Jsou to dvá případy 1) když matka umyslně zabije své dítě, a je jí to jedno, vezme klidně i vězení, hlavně že je bez dětí a netrápí se, nemá důvod přece. 2) když maminka třeba omylem, nebo havarkou zabije své děti, to obyčejně končí tím, že sama se pak nějak zabije. Znám oba případy. Jedna vražedkyně bydlela kousek od nás, kdy zabila své dítě, a pak to svédla na očkování a chybu doktorky, je ve vězení a husa se pojistila tím, že je podruhé těhotná ale až porodí, to dítě jí vemnou a dají ho k adopci.. hnusné příběhy.