No to je objev! Už nemůžou jezdit na wellnes, ale do hotelu s dětským koutkem...už nechodí do divadel sami dva...a nečekala, že jim dítě změní vztah tak rychle! A co si myslela? Možná si žili sami dva pro sebe moc dlouho, když až ve 42 letech čeká druhé dítě. Jestli měl článek vyznít optimisticky (třeba pro nastávající maminky, nebo ženy plánující dítě), tak na mne působí spíš opačně. Jakože se sama sebe snaží mocí mermo přesvědčit, že je to fajn. Ale nepřipadá jí to tak. Je to jako se vším. Jak k tomu přistoupí. Jistěže se život manželů (partnerů) změní když se narodí děti. Ale svým způsobem se posune někam dál ten vztah, smysl toho vztahu. A ač se třeba upozadí nějaké zážitky, nějaké aktivity, přináší to nové zážitky, nové aktivity. Jiné, ale ne nutně horší. Pokud člověk bere výchovu dětí jako naplnění vztahu, posunutí vztahu na další level, tak bere nějak s klidem i ty změny vlastního života, ne?
Na tom dlouhém a překrásném starání se o děti je ale ještě něco nádherného. Totiž krom té báječné plnosti života s dětmi. Ony totiž jednoho dne postupně začnou odlétat z hnízda a až ho opustí to poslední, pak jsou tu rodiče, již zralé osobnosti, jeden prodruhého. A mají před sebou takové druhé, nekončící líbánky. :-)
@helza: V ideálním případě. Osobně to nemohu potvrdit, neb jsme se chotěm rozešli právě po 20 letech manželství, ovšem v době, kdy ještě potomci hnízdo neopustili. Takže mi zůstalo hnízdo i s potomky a se dvěma psy. Všechno to uživit nebylo nic moc nádherného, a poté, co hnízdo opustil poslední potomek i poslední pes, měla jsem před sebou všechno jiné než nekončící líbánky. Ostatně bych si ani ve svém nynějším věku bezmála 60 jar o sobě netroufala tvrdit, že jsem zralá osobnost (co to je vůbec za slovo, jsem snad hruška, abych byla zralá?), tudíž se mi zřejmě tato životní fáze vyhne. :-)
@Elynor: Vím, že jsi to měla nelehké. Ale nikdy nevíš, jaké překvapení tě ještě v životě čeká. Já bych ti moc přála cokoliv, co by tě pohladilo na duši a potěšilo by tvé srdce - třeba i ty líbánky, kdyby se ti líbily. :-)
@Elynor: :-D :-D :-D No jo, já vím, taky mám nepříjemný pocit, že do zralosti mám hodně, hodně daleko a ke stařecké demenci zatraceně blízko. Někdy, že jsem do ní už zapadla. Jenom nevím, jak hluboko a jak rychle budu klesat na dno. :-(
Vždycky je něco za něco. Člověk jako druh platí tímto daň za inteligenci a rozvinutý mozek. Jednak délkou těhotenství - ono není moc savců, co by své potomky nosili tak dlouho, a pak ještě mnohonásobně delší péčí o potomstvo, než je to potomstvo schopné samostatné existence. No a to holt změní život. Kdybychom měli děti už v jednom roce dospělé, jako je dospělý například pes, bylo by to o něčem jiném. Takhle se musíme starat zhruba dvacet let, a přizpůsobovat tomu starání způsob života. Není to kdovíjak úžasné, ale zase to všichni vědí předem, a mají možnost se rozmyslet. Člověk není už ovládán hormony jako zvířátko, není nucen, když přijde "doba říje", za každou cenu mít potomstvo, a všechno tomu podřídit, a má i mnoho možností, jak zamezit nežádoucímu početí, i když to je otázka teprve posledních cca 100 let. Každopádně by měl každý počítat s tím, že dítě je na těch 20 let zásah do života, a že to přinese fůru věcí k řešení. Samozřejmě jsou i lidé, co mají děti jen tak mimochodem. Ale obvykle je to na účet někoho jiného, kdo se jim o ty děti musí starat, a je celkem jedno, jestli je to někdo z příbuzenstva, nebo placená chůva, nebo státní instituce, nebo soukromý internát. Prostě tu rodičovskou roli na někoho přehodí a dál si žijou svůj život, do kterého jim dítě nezasahuje. Celkem to není nic nového, to se dělo vždycky.
Nějak nechápu tento příspěvek.Takhle to zkrátka bývá,když do rodiny přijde dítě.Kdo si maluje nějaké nereálné představy,tak je zaskočen skutečností a pak má pocit,že o něco přichází,že si nemůže plnit své sny a je s manželstvím konec....Kdo si chce jen užívat,ten ať si děti nedělá!
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.