KAMILA (42): Manžel se mnou nechce trávit čas. Je spokojený, ale mě to trápí

Kamila si bude muset vybrat. Buďto bude doma nebo na své volnočasové aktivitě s tím, že bude vědět, že její manžel taky někde je a až se vrátí domů, tak tam budou spolu. A druhá varianta je, že první část bude stejná a její manžel se bude vracet jinam. K jiné ženě nebo do jiného samostatného bydliště....

Mám z toho pocit, že Kamila zbytečně rozebírá minlost, kdy "nikdy nebyli sami, pouze s partou". To ji pouze utvrzuje v myšlence, že něco není jak má být, která sama o sobě je podle mne podsunutá okolím a hloupými články v časopisech pro ženy.

Já nevím, ale myslím si, že pro šťastné manželství a trvalý vztah (a dovolím si napsat, vztah plný hluboké lásky), vůbec není důležité, aby trávili ti dva veškerý čas spolu. I když je to teď jaksi v módě doporučovat. Já si myslím, že je to spíše naopak. Pouze dva ve všem dospělí a "celí" lidé mohou totiž spolu vybudovat a sdílet vzájemnou lásku. A to "celí" znamená, že každý dokáže fungovat i sám. Jenom tak může jeden druhého obohacovat, jenom tak se nestane, že jeden bude na druhém viset a bude ho využívat k naplnění svých potřeb. Ať to moc neteoretizuju a nerozkecávám, Kamila si musí umět najít sama svůj život, své koníčky a zájmy. Jako rodiče i manželé fungují podle článku skvěle, to už píše Elynor. A přesně tak, jak Elynor píše, až bude mít Kamila ten svůj život, může do něj občas pozvat i svého muže, bude li on chtít. Ale pokud bude mít to své, vůbec ji nebude vadit, že muž má své koníčky a ona jiné. Nebude mu nic vyčítat, nebude jej otravovat. Jednou zestárnou a budou spolu víc.

Další, která neví, co chce, ale chce to umanutě. Sama píše, že manžel přijde z práce a věnuje se dětem. Čili jako otec funguje, i přesto, že děti jsou téměř dospělé. Nemůže tedy ona tvrdit, že on nemá čas pro rodinu. No a za všechno mluví to, že když jí vyhověl a nikam nešel, aby tedy věnoval čas pouze jí, tak ona nevěděla, co s tím honem dělat. A doslova tu příležitost zabila. Jestli jí to tolik vadí, měla by mít v hlavě připraveno a vymyšleno X možností a variant, co by si přála dělat společně s manželem, radostně se chopit šance a něco z toho tedy začít dělat. Jenže ona asi čekala, že ji on bude bavit, že to on něco vymyslí, co budou společně dělat, sama ani neví, co by to mělo být, a ten chlap to má vědět? Rozumná varianta je například přijít a říct "drahý manželi, potěšilo by mě, kdyby sis v sobotu udělal čas a jel se mnou na vejlet do místa X, kde spolu budeme dělat Y, pak si zajdeme na dobrou večeři a v noci bude radost až do rána". Pozitivní motivace. Aby ten muž věděl dostatečně dlouho předem, že si má na to zorganizovat čas, aby to bylo něco, na co se může těšit, ne to brát jako otravnou povinnost, aby manželka neremcala, a aby kvůli akci s manželkou nemusel rušit nějaké jiné už domluvené akce s někým jiným. A když se zadaří, třeba příště sám přijde s nějakým návrhem, protože se mu to líbilo, a byla to fajn sobota s manželkou, která konec konců je příjemná společnost. Pochopitelně když on měl něco domluveného a manželka na něj vybafne na poslední chvíli mezi dveřmi "kam zase jdeš, to nemůžeš bejt aspoň jednou doma se mnou?", tak holt to potom ani při snaze vyhovět jí nemůže dopadnout dobře - vztekle civí na film, který ho nezajímá, a s ní se nebaví, jak jest popsáno v článku.

Kamila se najednou diví: vždyť píše,že celou dobu "byli stále jen s přáteli" ,tak co jí na tom teď vadí??? Měla by si najít něco sama pro sebe,něco dělat s manželem.Asi není dobré být přilepení jeden na druhého,ale zase stále jen každý sám taky není dobré.Chce to najít rozumný střed mezi těmi možnostmi.