Smutný příběh a tolik dalších podobných v diskuzi... Né že bych etapu dětství a dospívání měla snadnou..Taky jsem si pár šrámů odnesla a taky jsem hledala lásku a přijetí v rodině. Ale našla... Můj příběh s rodiči skýtá hezké vztahy. Nikdy to nebylo ale tak absurdní, jako čtu u všech ostatních. Tímto chci vyjádřit vděčnost nad tím, co mám. Vidím, že né každý má milující rodiče a né každému je dána cesta z nich milující rodiče časem získat jako z neobroušeného kamene vykřesat diamant. Já ten svůj diamant trpělivostí z otce vykřesala. :-)
Tuhle diskuzi by si měli přečíst ti lidi, co píšou k článkům o bezdětných ženách, jak je to sobecké, že být matkou je krásné, o co všechno žena přichází, když není matkou, a jak matky nebudou nikdy samy, pokud mají děti... tadyhle to vidíme názorně, ty výsledky, když žena sice děti nechce, ale má je, protože ji k tomu dotlačila společnost, pocit povinnosti, nebo jiné okolnosti. A jak šťastné ty děti potom jsou. 8-)
Totéž - a protože jsem už sama matka tak to nikdy nepochopím. Ale už jsem si to sama v sobě uzavřela a žiju si svůj život.
Myslím, že už by matku řešit neměla, ať si žije svůj život. Měla jsem to podobně, jak je uvedeno v příběhu. S tatínkem super vztah, nejlepší člověk mého života. Matka zlá, závistivá, krutá. Nikdy mi nic nepřála a vyčetla mi o to, že jsem se narodila a táta mě měl rád. S matkou tyrankou se roky nestýkám. Soudy se mnou prohrála, když mě chtěla zlikvidovat a okrást. Smůla, ani nevěděla, co jsem studovala. Ale můj tatínek jo. Toho jsem milovala a vzpomínám na něj pořád, každý den.
@Karin: Vidite ja to mam naopak!
Já to samé. Po smrti otce ubytovna. Přišla jsem o dědictví po otci.ktereho jsem se na přání matky zrekla. Velka chyba. Jenze ja tehdy matce verila. Majetkove uprednostneni bratr a její neteř. Několik let brz kontaktu. Dnes si vzpomene jen kdyz něco potřebuje. Vlastně žádný citový vztah ani z jedné strany. Otce jsem milovala. Ten byl prome hrdina že to s ní vydržel celý život.
@Xenie: Jaka skoda!
Já to samé. Po smrti otce ubytovna. Přišla jsem o dědictví po otci.ktereho jsem se na přání matky zrekla. Uprednostneni bratr a její neteř. Několik let brz kontaktu. Dnes sk vzpomněl ene jen kdyzn
Vymyšlené.
@Milan: Nemusí ...
strasne!!!! U me je to naopak-s maminkou jsem mela pekny vztah ale umrela mi kdyz mi bylo 14 let! otec me skoro k smrti utyral...no ale to nikoho nezajima! Na maminku i babicku myslim denne-moc mi schazi!!! Byly to vzacne zeny!!!! :laska:
U nás to je podobné, ovšem s tím, že já jsem nejstarší. Dost let po mně přišli dvě patrně vytoužené děti. No a co. Může někdo přijít s tím, že ....ty jsi už v důchodu a my ještě ne.....jim hlídali, dávali, pomáhali, je navštěvovali a upřednostňovali, o nich s nadšením mluvili, když potkali nějaké známé. Do péče dám pouze svůj zákonný podíl. Jednu třetinu. Udělám, co je potřeba a půjdu. Když teda jako při náhodném setkání stav se, máš u nás v kredenci stovku, mělas narozky, jo, ok. Když tedy se zářivým úsměvem, dortem a kytkou tradá na návštěvu na oslavu jinam, tak holt já taky jen co musím. Rodič si své favority má z čeho vybírat. Dítě má rodiče jen jedny, no
Zas takový podivný příběh. Matce Kamily bude patrně už hodně přes 80 let, zdá se, že měla Kamilu dost pozdě, jestliže v době, kdy Kamila chodila do školy, byly její starší sestry už pryč z domu a měly svoje rodiny. Muselo jim tehdy být kolem 20 let, spíš víc. Dnes jim bude kolem 60 let a jejich děti už budou třicátníci. Kamila se vůbec nezmiňuje, jaký měla ona sama vztah ke svým sestrám a k jejich rodinám, vypadá to, že se s nimi také nestýká. On velký věkový rozdíl mezi sourozenci tomu samozřejmě nepomáhá, prostě si nemají co říct, nestihli si vybudovat nějaký sourozenecký vztah, to se dá pochopit, a je to taky jeden z důvodů, proč je to pořizování si benjamínků v době, kdy jsou starší sourozenci v pubertě, poněkud diskutabilní. Ale všichni měli desetiletí času s tím něco udělat. Nikdo ze zúčastněných zjevně neudělal nic. Kamila si jede po nějaké své vlastní lajně, a odhaduji, že i její děti by už dnes mohly být dospělé, když píše, že brzy našla lásku svého života a vybudovala si rodinu, tak bych čekala, že bude dávno vyrovnaná s tím, co se stalo, když jí bylo 17 let. Řešit to dneska mi přijde jako zbytečné přidělávání si problémů.
Vypadá to, že paní Kamila odešla od matky v 18 letech, tedy je tomu již 35 let. Co po tak šíleně dlouhé době "nekontaktu" s matkou ještě řeší?Čistě pragmaticky vzato - Kamila je třetí dítě, takže její matce je teď kolem 80 let a je tedy ve věku, kdy buďto již potřebuje, nebo bude brzy potřebovat hodně pomoci ze strany svého okolí. Kamila může být jedině ráda, když tato povinnost padne na její sestry, matkou zřejmě oblíbenější a kontakt udržující. Když se matka s dcerou tak dlouhá léta bez sebe obešly, bude tomu tak i nadále.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.