No fakt, je to tak. Naše Kačenka čeká druhý miminko a přemýšlela, kde ho na ten svět přivést. Tam co byla minule to nebylo špatný, ale přinesli jí po porodu nejen Kubíčka, ale i karbanátky…
Já, jak už víte, nikdy žádný děti mít nebudu. A tak si občas nějaký půjčuju. Tuhle jsem si půjčila miminko od salašnickýho psa. Jsem velká asi jako jeho ucho, ale to mi vůbec nevadilo. No ale je vám teda jasné, že se tím pádem nemůžu podělit o porodnické zkušenosti.
Panička povídala, že když se jí narodila Kačenka, tak jí za hodinu do předsálí, kde ležela na vozíku, přinesli bílý kafčo. Měla hroznou žízeň, ale pila pomalu, protože si tu dobrotu šetřila. Prý jí v životě nic nechutnalo tak, jako právě tohle nezapomenutelný kafe. Dveře na sál byly zavřené a tak jen tlumeně slyšela, že paní s níž pak ležela na pokoji přivedla na svět chlapečka.
To Kačenka, to bylo taky kafe. Ale jiný. Ta rodila v takový kójce, co je velká asi jako krabice od bot a ještě se tam musel kromě ní a pana doktora vejít i nastávající tatínek. Když se prudce otočil, málem Kačenku srazil z porodního lůžka. To by ještě tak scházelo….No a Kačenka povídala, že sotva byl kluk na světě, ulevilo se jí, ale byla jak v deliriu a nevěděla, jestli se jí to jen nezdálo a vlastně ještě nerodí. Všude kolem to bylo „au“ a „jauvajs“ a „auíííí“ a „já už nechci“ a „zabte toho neřáda, co mi tohle udělal!“
No a najednou jí sestřička přinesla na tácu karbanátek s kaší a okurkou. Ne, že by jí po tom výkonu nevyhládlo, ale jezte, když máte dojmů plnou hlavu a vpravo vedle vás křičí čerstvě narozený miminko a vlevo nastávající maminka. Vůně karboše se šířila porodním sálem…
No tak by podruhý přeci jen raději měla trochu toho soukromí a bez karbanátku. I když na druhou stranu – to dítě se nevstřebá a je mu fuk, jestli kolem voní karbanátky nebo svíčková. Třeba se pak nebude ofrňovat nad jídlem, kdo ví, Třeba to je nějaká novota, jako porodní vana a ripsle a míč. Ale co. Víte, že se přece říká: co se v mládí naučíš….
Vaše
Eni