Je to vůbec legální?
Začínám zcela vážně uvažovat o tom, že manžel není psychicky v pořádku, zjistila jsem totiž, že mě nechal sledovat! Přesněji šmírovat cizím chlapem, rádoby profesionálem, je to vůbec legální?! Když jsem na vše přišla, bylo mi hrozně. Ne snad protože bych prováděla cosi nekalého, ale z pocitu, že mě někdo neustále pozoruje, fotí, hlídá každý můj pohyb a pohled – jako bych byla opice za sklem v pražské ZOO.
Naštěstí byl můj „nájemný voyer“ břídil a neumětel, a tak jsem si ho velmi brzy všimla. Svou roli sehrála i má práce; není lehké sledovat někoho, kdo pracuje v otevřeném terénu. Jsem zeměměřička, s kolegou z bývalé práce provozujeme maličkou firmu. Vlastně se dá říct, že firma jsem já, on a nárazově pár brigádníků (studentů), kteří s námi dlouhodobě spolupracují. Kolegu manžel velmi dobře zná. Zná i jeho ženu a děti. Kolega je o hlavu menší, o třicet kilo lehčí a o šest let mladší než já. I v těch nejdivočejších snech bychom k sobě nepasovali. Nicméně je to prima společník a spolehlivý chlap, a také jediný při troše fantazie trochu pochopitelný důvod, proč by mě manžel mohl nechat sledovat, jiný jsem si fakt z prstu nevycucala!
Jak se vyvíjel Karlin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Myslela jsem, že mě někdo sleduje kvůli podnikání
Momentálně pracujeme pro tři stavební firmy, které „rozjíždějí“ několik projektů v nezastavěných částech poblíž Prahy. Tedy na místech, kde je „šmírování“ neuvěřitelně obtížné. Bílého auta s velmi zapamatovatelným řidičem a později červeného terénního vozu se stejným řidičem, avšak na jiném místě měření, jsme si všimli já i kolega. Nejdříve jsme mysleli, že jde o náhodu. Mezitím ale došlo k určitému incidentu na jedné z lokalit, na které jsme měřili; bývalý nájemce řešil neshody s novým vlastníkem, a tak jsme se domnívali, že nás z nějakého důvodu bývalý nájemce sleduje. Teorií jsme měli několik.
Doma jsem vše vyprávěla manželovi, kterého vše velmi zajímalo, a nabízel mi, že půjde měřit se mnou a s podivným chlápkem si vše vyříká (ve stavech nouze, kdy žádný brigádník nemohl, se mnou nebo s kolegou občas chodil). Někdy v tu dobu se však stalo, že jsme onoho muže s kolegou přestali zaznamenávat a já vše pustila na nějakou dobu z hlavy. Do toho jsem onemocněla a poležela si dva týdny s hnisavou angínou. Bohužel vše po nějaké době začalo nanovo.
Pokračování 3 / 4
Kolega zasahuje
Ten den jsme měřili kdesi v terénu, když jsme se vraceli do kanceláře a zaparkovali auto, všimli jsme si, že o blok dál parkuje známé terénní auto. „Hele, jdeme tam, tohle je fakt na facku. Jestli to bude ten chlap, voláme policajty!“ řekl mi kolega s dvacetiletým, skoro dvoumetrovým brigádníkem, který se celou situací náramně bavil. „Ok, ale dejte pozor!“ řekla jsem. Ukázalo se, že jde o stejného muže, který nás už několikrát sledoval. Kolegové měli štěstí, chlápek zaparkoval na zákaze a shodou okolností ho chytili městští policisté, ke kterým se zpočátku choval velice nevhodně. Do jejich hovoru vpadl kolega s tím, že nás tento muž z neznámých důvodů už několik týdnů sleduje.
Nevím, zda měl onen soukromý detektiv špatný den, nebo mu prostě ruply nervy, ale najednou nám začal vysvětlovat, jak se věci mají. Všichni včetně policistů jsme koukali jako opaření, nejvíc pochopitelně já. Mému manželovi prý vrátí peníze a vysvětlí, že jsem opravdu „čistá“. Zmohla jsem se jen na „Aha“, prostě mi došla řeč a kolega mě pak naprosto vykolejenou odvedl do kanceláře.
Pokračování 4 / 4
Stále netuším, proč to udělal
Všichni tři jsme si dali „panáka“(možná jich bylo i víc), po kterém jsem se sebrala a odešla pěšky domů. Chtěla jsem si celou událost po cestě promyslet. Manžel vše nejdřív popřel jako nesmysl, postupně ale roztával, až se nakonec přiznal. Jenže nebyl vůbec schopen vysvětlit, proč mě nechal sledovat. Spíš mi přišlo, že litoval, že si nenajal nějakou osvědčenou agenturu, ale jakéhosi levného a evidentně naprosto neschopného soukromého detektiva.
Z mužova trochu zmateného vyprávění bylo patrné, že mě nepodezíral z nevěry, ale pro co jiného by mě nechal sledovat? Vůbec tomu nerozumím, vše ukončil s tím, že se sice strašně omlouvá, ale že se o ničem nechce a nebude dál bavit. Uplynul měsíc a já stále čekám nějaké vysvětlení. Manžel je neprůstřelný a mě je úzko. Rozvádět se rozhodně nehodlám, ale dobře mi v našem vztahu není.