Karolína (27): Kdy jde o vážný vztah? Evidentně to nejsem schopná poznat

Karolína (27): Kdy jde o vážný vztah? Evidentně to nejsem schopná poznat

Karolína se bojí, že má problém poznat vážný vztah. Oba její poslední rozchody vypadaly stejně – když se Karolína chtěla přesunout do společné domácnosti, partner se lekl a vše skončilo rozchodem.

Mám za sebou dva vážnější vztahy. Oba probíhaly skvěle a oba také na vlas stejně skončily. Richarda jsem poznala, když mi bylo dvaadvacet. Já jsem ještě studovala, on už pracoval – byl o čtyři roky starší. Poprvé jsme se viděli v jednom klubu, chvilku tancovali a nakonec jsme si vyměnili čísla.

Richard mi hned druhý den napsal a začali jsme se vídat. Chodili jsme do kina, na večeře, občas jsme u sebe přespali. Z mého pohledu jsme měli naprosto standardní vztah, akorát jsme spolu nebydleli.

Sice jsem nikdy nepoznala jeho rodiče, ale to mi nepřišlo nijak divné, protože žijí v zahraničí a s Richardem se příliš nestýkají. On se ale s mojí mamkou několikrát viděl a neměl s tím žádný problém.

Po asi roce a půl mi přišlo normální začít mluvit o společném bydlení. Navrhla jsem Richardovi, že si najdeme byt. Jeho reakci jsem se nestačila divit a dodnes jí nerozumím. Úplně zpanikařil! Říkal, že evidentně oba očekáváme něco jiného, a navrhl, ať se raději rozejdeme.

Když jsem se vztah snažila zachránit a chtěla stěhování do společného bytu odložit na neurčito, bylo už pozdě. Richard byl přesvědčený, že ve vztahu nechce pokračovat – prý to beru příliš vážně, což on neočekával a nechtěl.

Rozchod se mnou trochu zamával, ale po nějaké době jsem se dala dohromady. Brala jsem to tak, že chyba je na straně Richarda. Doteď si myslím, že jeho reakce nebyla adekvátní. Ve fázi vztahu v jaké jsme byli, je podle mě normální řešit společné bydlení.

Po pár měsících jsem začala chodit s Danem. Dan je můj spolužák ze střední. Vždycky jsme byli kamarádi a tak trochu po sobě pošilhávali, ale nikdy mezi námi nic nebylo.

Občas jsme si napsali nebo výjimečně zašli na kafe, ale potkávali jsme se spíš jen na společných akcích s ostatními kamarády. V tu dobu jsme byli oba single, a tak jsme spolu trávili víc času, až to přerostlo do vztahu.

Alespoň já tomu říkám vztah, pokud se s někým vidíte prakticky každý den, nespíte s nikým jiným, trávíte spolu většinu volného času a tak dále. Jak už jsem naznačila, po téměř dvou letech jsme se rozešli.

Důvod? Úplně stejný jako s Richardem! Já cítila, že je čas spolu začít bydlet, zatímco pro Dana to prý nikdy nepřipadalo v úvahu. Přemýšlím nad tím, jestli problém není ve mně. Kdy jde o vážný vztah? Skutečně to nejsem schopná poznat, nebo jsem jenom měla smůlu na dva chlapy?

Doporučujeme

Články odjinud