KAROLÍNA (39): Jak poznám, že mě chce požádat o ruku? Po svatbě tajně toužím

No jestli se muzu pridat do teto slozite diskuse tak by mohla sebrat odvahu a rict to rovnou! Chlapi jsou mentalne zabedneni ale urcite by par hodin premejslel a pak rekl:2no tak se vemem no"! Mohla by treba argumentovat,ze Karel Gott se taky ozenil!!! My teda mame oddaci listy tri-jeden svedsky,druhy cesky a treti turecky! Nejdriv jsme wse brali v mesite v Rakousku, pak oficialne ve svedsku, pak jsme si nechali vystavit oddaci list v Cesku a pak jeste v Turecku takze muj chudak manzel by si rozvod stokrat rozmyslel...no, muj nazor je takovy,ze by se lide meli brat, nicmene uz po mnoha letech zkusenosti nijak nesoudim ty,kteri ziji "bez papiru"! Docela chapu ty ,kteri pisou predmanzelskou smlouvu,ale ja bych to nedelala! Ja bych nemohla vstoupit do manzelstvi s nekym,komu neduveruji! Myslim ale,ze proste chlapum to nepali a ze by ta zena se ho mohla rovnou zeptat!

Poznámka k tomu "vysílání signálů" - lidi, nedělejte to. Když od někoho něco chcete, tak mu to proboha řekněte, nevysílejte signály. Ten člověk v 99% případů vůbec netuší, že by měl poznat nějaké signály. Jestli se někdo stydí nebo bojí, nebo neumí zformulovat myšlenku, tak ať si to předem připraví, napíše nanečisto, nebo napíše tomu druhému dopis, nebo se s někým poradí, jak to co nejlépe podat. Ale signály jsou leda na dvě věci, a nevedou k výsledku. Navíc když už tedy někdo pozná, že je mu cosi naznačováno, co by se měl domyslet, tak má problém - vyložil jsem si to správně? Opravdu je mi naznačováno právě tohle a nic jiného? A jak by mělo vypadat praktické provedení té věci, co když jsem to pochopil špatně a něco zvorám? Chce se mi to vůbec řešit, když mi to nemůže/nechce ten druhý říct na rovinu? Co já se tady mám pracně domýšlet a spekulovat? A tak různě podobně. A tím se může z původně nijak složité věci vyvinout komplikovaná, zbytečně.

Ano, Elynor, dá se s tím vším souhlasit. Je to ale takové... neuspořádané, nepraktické. Nevím. Taky jsem ze starší generace, která se vdávat musela. Hodně se nás vydávalo těhotných. Prostě to tak bylo. Jo, měla by být ráda za to, jak jim to funguje. Ne každým to tak klape. Jenomže ona změnila názor a má asi pocit, že to není vůči němu fér, tlačit ho do svatby, na které se domluvili dávno, že ji nepotřebují. Bohužel já i dcera jsme měly svatbu úplně obyčejnou zrovna ve velmi špatném rodinném i finančním období. Nerada na obě svatby vzpomínám, byly odbyté, ošizené a smutné. Když dneska vidím, jak to některé nevěsty dolaďují, jak si diktují detaily, loučí se se svobodou atd, tak si říkám, jak může jedna záležitost být tak diametrálně v různých dobách a rodinách odlišná. No, je. Pro mě by bylo pohodlnější se vůbec nevdat. Když se tak kouknu zpátky.

Dodatek - osobně jsem pro tradiční postup svatba a pak dítě. Ale když už se dva lidi jednou dohodli, že svatbu nepotřebují, tak argumentace "máme dítě, měli bychom se vzít" poněkud zavání citovým vydíráním. Svatba má být předpoklad založení rodiny, aby ty děti měly kvalitní zázemí, až jednou přijdou, ne opačně. Ano, dá se čekat odpověď typu dřív jsi svatbu nechtěla a teď najednou jo, čímpak to asi bude. Jenže tohle si zavařili už před lety, a celkem se dalo předpokládat, že když chtějí mít děti bez svatby, může nastat v budoucnu i tento problém. No a v neposlední řadě máme rovnoprávnost, i žena může požádat muže o ruku, nemusí to dělat jen chlap. ]:-D Ale pokud to jako emancipovaná žena udělá, musí být připravena i na možnost, že pán odmítne.

Za prvé - v dnešní době je naprosto běžné, že děti mají jiná příjmení než rodiče. Není neobvyklé, že v rodině jsou tři různá příjmení, a nikdo se nad tím dávno nepozastavuje. Stalo se běžnou praxí, že existují takové patchworkové rodiny. Ne že bych si myslela, že je to nějaká výhra, ale prostě to tak je. Čili jiné příjmení není důvod k ničemu, nikoho to nezajímá. Za druhé - signály nefungují. Náznaky taky ne. Jestli někdo něco chce, musí si o to říct. Pokud možno jasně, srozumitelně a konkrétně, aby nebylo pochyb, o co mu jde. Lidi neumějí číst myšlenky, a vysílat signály je zbytečnost, není to účelné ani účinné. Otevřít pusu a mluvit. Za třetí - Karolíně je skoro 40 let, a ona se takhle upejpá jak čerstvá sedmnáctka? Vždyť je to dávno dospělá žena, matka, copak takhle uvažují inteligentní svéprávné osoby? Za čtvrté - a co se tou svatbou změní? Karolína má muže, který ji zve na rande, na večeře, dělá pro ni romantická gesta, a furt je to málo? Co Karolína očekává, že bude po svatbě jiné, lepší? Chce si pána svatbou nějak pojistit? To taky nefunguje. 50% rozvodovost mluví za vše. Nebylo by lepší být ráda, že mám co mám a nevymejšlet?

Tak mi uz delsi dobu pripada, ze spousta zen nejsou jaksi inteligencne na urovni. Starsi "slecna" ma triletou dceru, je ji temer ctyricet let a nevadi ji, ze zije leta na hromadce s chlapem. Do vztahu vstoupila jako dnesni 'spravne orientovana' emancipovana zena, pro kterou je manzelstvi zastarala instituce.Ono je to v dnesni dobe moderni, ze? Najednou ji v hlave preskocilo a stydi se mu na rovinu rici, ze je preci jen nacase uzavrit manzelstvi uz kvuli dceri. Jedna jako pubertacka, ktera ceka od sveho obstarozniho prince, aby poklekl na zem a s prstenem ji cudne pozadal o ruku. No bude to pro ni rana, pokud ji na rovinu rekne, ze mu ten zpusob volneho souziti vyhovuje. :lol:

Co je docela zajímavé...kolikrát se chce ženit chlap, si s partnerkou dítě nemá nebo je už díky věku obou ani mít už nebudou....Karolína klidně může po svatbě toužit ještě x let. Mezitím může přijít další dítě...uvědomuje si Karolína, že i když s tím pánem bude žít půlku života, když se něco stane, dědit nebude? Představte si situaci, postaví si rodinka domek, dcera bude dospělá, s matkou si rozumět nebude ani ona, ani její muž, a táta odejde. A teď co.

Muži nemívají šestý smysl, je potřeba jim svoje pocity umět vyjádřit. Pokud dva mají mezi sebou pouto, které se nazývá společné dítě, je otázka svatby.tak nějak víc namístě. Aniž by člověk byl málo moderní a pokrokový, nechápe ten dnešní trend, žít pouze společně bez té svatby, jestliže jsou společní potomci. Ano, v případě bezdětných, proč by to tak být nemohlo. Ale když už je dítě na světě, za sebe musím říct, že by mě asi moc netěšilo starat se o společného potomka ve společné domácnosti, vařit, prát, uklízet atd s tím, že jsem otci svého dečka nestála za to, aby si mě vzal . Vím, že dneska je víc rozvodů, že jsou ženy rozhodnější, samostatnější, umějí se prosadit. A taky se umějí rychle rozejít. Nesouhlasím s tím, že dřív se kolikrát udržovalo nefunkční manželství kvůli dětem, lidem, majetku atd. Ať spolu lidi nejsou, když spolu být nechtějí. Ale pokud mají dítě a klape jim to...proč nemít svatbu. Bohužel si myslím, že Karolína promeškala tu nejoptimálnější dobu, aby partnera ke svatbě pobídla. Když dítě čekali, klidně se měla partnera zeptat, zda se vezmou před narozením potomka, nebo po něm. Myslím, že kdyby řekla, toleruji tvůj názor, že se zenit nechceš, ale v tom případě dítě má příjmení po mně a uvažuji nežít s tebou ve společné domácnosti , že by se rozhoupal rychleji. Co s tím dneska. Jedině...že ji bude trapné ve školce mít jiné příjmení, než má dítě. Jestli by tam tedy dceru vodil s ní pravidelně na střídačku i tatínek, aby bylo jasné, že malá vyrůstá v úplné rodině. A nebo mu říct....a víš, že to musí být fajn, svatba, mrzí mě, že já to nezažiju....

Souhlas s mambulí, bez rozhovoru to nepůjde, chlapík asi telepatii neovládá. Jen se pozastavím nad jednou takovou zdánlivou drobností - proč bylo samozřejmé, že bude mít dítě partnerovo příjmení? Když jsem se s tímhle trendem poprvé setkala, překvapilo mě to. Přijde mi naopak logické, že dítě dostane příjmení matky, která ho porodila a která kolem něj bude nejvíc lítat. Pokud se všichni jmenují stejně, není co řešit. Ale pokud ne, tak proč má být z rodinného týmu vyčleněna zrovna matka?

Ještě bych dodala, že podle mého názoru, pokud vztah funguje, by se rodiče dítěte měli vzít. Pak nemůže dojít k situaci, že kvůli nějaké banalitě neskončí společný život tím, že ze dne na den jeden druhému strčí kufry za dveře a vymění zámek, nýbrž se rozchod (rozvod) musí řešit uvážlivěji, s chladnou hlavou - což je v zájmu dítěte. Naopak pokud vztah nefunguje, bylo by uzavření sňatku zbytečnou komplikací.

Božíčku, normálně bych vysvětlila situaci - že jsem změnila názor na manželství, a zeptala bych se, zda svatba bude či nic. Ale když máte tříleté dítě, možná by v případě Vašeho ostychu bylo dobré ještě chvíli vydržet: zvídavá holčička, jakmile půjde do školky, zjistí, že táta má stejné příjmení jako ona, kdežto máma má jiné. A bude se ptát - tudíž nastane vhodná příležitost příjmení sjednotit :-) Aspoň u mých dětí to tak s dotazem bylo - přestože jsem vdaná, nechala jsem si svoje původní příjmení a děti se jmenují po manželovi. Žádné větší problémy s tím nikdy nebyly, jenom krátkodobě měla dcera podezření, že nejsem její skutečná maminka :-) Jinak ale příjmení se dá změnit i zápisem na matrice bez svatby (měla to tak třeba Monika Babišová, než si ji Babiš vzal). Jestli Vám jde teda jenom o to společné příjmení.