Když Karolíny manžel přišel o práci, myslela si, že to je jen dočasné a že při jeho schopnostech je jen otázkou času, než si najde novou. Jenže její muž si už zvykl na to, že je doma, a nic nehledá.
Všechno začalo před rokem. Michal přišel zničehonic o práci, prostě se snižovaly stavy. Šéf mu slíbil, že ho bude doporučovat na nějaké externí projekty, což se občas skutečně dělo, ale poslední půlrok je manžel v podstatě pořád doma. V první chvíli jsem byla samozřejmě zaskočená a strašně jsem se bála, že nevyjdeme s penězi.
Přibrala jsem si k práci placené uklízení, něco pokryly úspory, něco jeho příležitostné výpomoci. Zrušili jsme nadstandardní platby, například za pojistky nebo za kabelovku, naučili jsme se žít poměrně skromně. Hodně jsem zvažovala i co vařit za málo peněz.
Kristýna Witnerová
5. června 2018
Ale to vlastně není tak hrozné. Vadí mi spíš, že mi manžel vůbec nepomáhá a že se (z mého pohledu) nesnaží se svou situací něco udělat. Myslela jsem si, že když teď finanční zabezpečení rodiny leží především na mně, že on se zase postará o děti. Pravda, ze školy je vyzvedne, ale domácí úkoly a přípravu do školy s nimi stejně absolvuju já.
Stejně tak nákupy a vaření zůstaly na mně. Navíc doma začíná být velký nepořádek. Michal občas vyluxuje, rozhodně ale ne víckrát, než když byl normálně zaměstnaný. Vytírání, mytí koupelny, praní prádla, to všechno je prý moc „složité“ a to on nezvládá. Chvíli jsem zkoušela si těch věcí nevšímat. Třeba mu to dojde, třeba si toho všimne, když je celý den doma. Ale to se nestalo. Většinou to dopadlo tak, že jsem prostě nevydržela: A tak on sledoval celý večer televizi a já se věnovala úklidu, dokud jsem nepadla vyčerpáním.
Někdy mám pocit, že ho to doma vlastně baví. Snažila jsem se mu zaškrtávat inzeráty na práci, kterou by mohl vzít. K mému překvapení na ně ale ani neodpověděl! Většinou se mu ty nabídky zdály nevýhodné, prý moc práce za málo peněz. Podle mě jsou tedy lepší nějaké peníze než vůbec nic, ale v tomhle máme každý jiný názor. Řekl mi, ať se o něj nestarám, že si práci zařídí sám. Což se snažím respektovat.
Jenže jak jde čas, tak si na něm začínám všímat dalších věcí: Úplně ztrácí zájem o dění okolo sebe. Má svou televizi, internet, kde sleduje spoustu kravin, a to mu ke štěstí stačí. Je ochotný se bavit maximálně o tom, kdo vyhraje extraligu. Postupně přestal chodit ven s přáteli a když mu něco vyprávím já, většinou mě přeruší a odejde vedle do pokoje. A v oddělených pokojích trávíme vlastně skoro všechen čas, kdy jsme spolu doma.
Totéž platí i pro společné chvilky v ložnici. Já jsem za celý den dost unavená, tak chodím spát dřív než Michal. A on se mnou nikdy nejde, tvrdí, že ještě není ospalý. Už strašně dlouho sám nic nenavrhl, poslední sex jsme spolu měli před několika měsíci. Já vím, že se mi vyhýbá: Asi se bojí, že se ho začnu vyptávat, jestli něco dělal, jestli hledal práci, jestli se mu někdo ozval.
Ale přece to nemůže řešit takhle… Potřebuju vedle sebe chlapa. Bojím se, že jestli to takhle půjde dál, skočím do náruče prvnímu chlapovi, který se na mě podívá. A to by byl konec. Neumím lhát a nevěru by mi manžel nikdy neodpustil. Ale já své manželství nechci rozbít. Jen bych chtěla, aby si Michal našel práci a byl zase takový jako dřív.
Kristýna Witnerová
26. dubna 2018