KAROLÍNA (58): Vdávala jsem se v 57 letech, ráda bych měla rodinu

29. 7. 2018
KAROLÍNA (58): Vdávala jsem se v 57 letech, ráda bych měla rodinu
Karolína o svatbu nikdy příliš nestála a necítila se připravená ani na rodinu. Nakonec ji ale žádost o ruku potkala, jen s dítětem to není jednoduché…

Kdykoli sama sebe představím jako paní, zní mi to pořád ještě zvláštně. Více než padesát let jsem totiž byla „slečna“. Ale postupně... Když jsem ve dvaceti začínala kariéru, nekoukala jsem moc dopředu.

Předpokládala jsem, že stejně za pár let z práce odejdu, protože se vdám a založím rodinu. Kdybyste mi tenkrát řekli, že si na to počkám ještě pětatřicet let, vysmála bych se vám. Zpětně ale musím říct, že jsem na to nikdy nebyla opravdu připravená.

Pracovala jsem tvrdě a časem jsem se ze sekretářky „vyšvihla“ na producentku rádia, takže vztahy pro mě byly až na druhém místě. Přátelé mi říkali, že jsem sama, protože se až moc soustředím na zaměstnání.

Pro mě takový styl života představoval svobodu. Mohla jsem se zabývat jen sama sebou. Docela mi to vyhovovalo. Měla jsem chvíle, kdy jsem litovala, že nemám vedle sebe nikoho, o koho bych se mohla opřít, ale smířila jsem se s tím, že se pravděpodobně nikdy nevdám.

Jenže osud měl pro mě připravené překvapení. V šestačtyřiceti letech jsem na jedné konferenci v Brně potkala Richarda. Byl rozvedený a o šest let starší než já. Okamžitě jsme si padli do oka! Než jsem stihla postřehnout, co se vlastně děje, byla jsem do něj hluboce zamilovaná a o rok později jsme bydleli společně.

Najednou jsem neřešila práci ani nezávislost. Létala jsem v oblacích a užívala si pocity, které jsem do té doby vůbec nepoznala. Tehdy jsem začala přemýšlet i nad manželstvím, ale netlačila jsem na pilu. Naše láska byla to jediné, na čem opravdu záleželo, bez ohledu na to, jestli máme kroužek na prsteníku.

Bydleli jsme spolu už deset let, když mi jednou ráno Richard řekl, že má pro mě překvapení. Vyjeli jsme si na výlet do hor. Na vrcholu Sněžky pak vytáhl z batohu šampaňské i prstýnek, poklekl a řekl ta kouzelná slova: „Vezmeš si mě za muže?“

Najednou mi došlo, že to je právě ten okamžik, na který jsem celé roky čekala. Přesto jsem na vteřinu zaváhala. Hlavou mi najednou vířila spousta otázek. Co se pro mě změní? Přijdu o nezávislost? Chci vůbec měnit jméno? Nezničí to náš šťastný vztah? A pak jsem slyšela samu sebe, jak šeptám: „Ano.“

I když jsem to nikdy neměla v plánu, vrhla jsem se na organizování naší svatby, jako kdyby mi bylo dvacet. Zoufale jsem sháněla přesný odstín rtěnky, který by se mi hodil k šatům, a trápila se nad sestavováním seznamu hostů.

Přátelé vypadali, že mi to přejí, ale je pravda, že můj věk byl poněkud neobvyklý. Navrhovali mi malý komorní obřad. Ale proč? Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem si mohla užít roli nevěsty, takže jsem naplánovala svatbu snů s nádhernými svatebními šaty a dvěma sty padesáti hosty. Byl to opravdu zážitek na celý život a já jsem šťastná, že jsem ho mohla zažít.

Jak jsem si snadno zvykla na představu, že jsem se stala nevěstou, o to těžší bylo naučit se být manželkou. Dříve jsem byla jen „já“, a teď si najednou musím zvyknout, že jsme „my“. Učím se maličkostem, které můžou udělat manželství šťastnější. Netrávím v práci všechny večery, přestala jsem být posedlá svou váhou, děláme si drobná překvapení a každý den si nezapomeneme říct: „Miluju tě.“

Samozřejmě nic není dokonalé, ale když máme problém, uvědomím si, jak moc jsem šťastná. Vážím si svého muže i toho, co nás potkalo. Jen je mi někdy líto, že jsme se nepoznali dřív a nemůžeme spolu mít miminko. Přála bych si dítě adoptovat a mít skutečnou rodinu, manžel je ale zásadně proti. Někdy si říkám, aby tenhle náš jediný rozkol nebyl začátkem konce…

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Ani ve středu nic Štíry nepřekvapí, možná tak jejich nadbytek energie. Měli by se soustředit nejen na pracovní úkoly, ale také na lásku. Zadaní budou ve vztahu překvapovat dárečkem a…

Nejčtenější články

Doporučujeme