Komentáře k článku zpět na článek

Kateřina Etrychová 31. 1. 2019 | 21:26

@farah.farah: Dobrý večer, Blesk a Dáma jsou jedna mediální skupina. K přebírání témat a někdy i textů v rámci skupin často dochází. V zásadě v tom zas takový problém nevidím. Nechci je každopádně hájit ani hanit Navíc oficiálně je autor neznámý a žádná smlouva neexistuje. Tak to berme tak, že pokud měl někdo pocit, že to je slátanina, tak trochu je, protože to patlala v čase mezi učením a úkolama osmnáctiletá holka. Věřím, že vás to pobavilo přinejmenším tak jako mě Mějte se krásně!

farah.farah 31. 1. 2019 | 16:28
farah.farah 31. 1. 2019 | 16:26

@Kateřina Etrychová: čistě ze zájmu jsem si to dohledala a pokud nebyla uzavřena smlouva pak měl blest práva jen pro publikování tam kam jste to poslala tedy v té době v daném časopise, jakékoliv další puublikování jinde jimi nebo kýmkoliv jiným je porušení AP...........nepíšu to proto abyste žádaa náhradu jen pro ukázku solidnosti Dámy a způsobu jak vytváří své originální redakční příspěvky.

Kateřina Etrychová 30. 1. 2019 | 18:49

@farah.farah: Dobrý večer. Blesk to ode mě dostal tehdy coby anonym, respektive neuvedla jsem své pravé jméno. O práva mi vůbec nejde, mě opravdu jen neskutečně pobavilo, že takovou slátaninu někdo publikuje i po těch třinácti nebo čtrnácti letech A věřím, že jsem mezitím žurnalistice přispěla něčím hodnotnějším! Mějte se hezky, KE

farah.farah 30. 1. 2019 | 17:49

@Kateřina Etrychová: Tak toto pobavilo..............jinak mi ale přijde že Dáma mohla porušit autorská práva, pokud otiskuje vás text bez vašeho vědomí, leda byste se jich vzdala a plně je podstoupila Blesku včetně toho že Blesk to může dál poskytovat dalším stranám......

helza 30. 1. 2019 | 14:11
Kateřina Etrychová 29. 1. 2019 | 21:02

Dobrý den, jde o fiktivní text, který jsem napsala z legrace na střední škole (cca rok 2005) a kdysi ho poslala do jednoho časopisu. Myslím, že to byl Blesk pro ženy. Ten ho tehdy otiskl, mám to ještě schované doma u rodičů. Text jsem tehdy podepsala jen jako "Karolína". Připadá mi zajímavé, že redakce zpracovává 13 let staré materiály a vydává je za aktuál, docela mě to pobavilo. Pokud by se mi redakce chtěla ozvat, google cestu najde. Přeji šťastnější ruku při výběru textů. Srdečně, Katka Etrychová :)

Rambíša 29. 1. 2019 | 13:40

No celé je to slátanina....Už vidím,jak v r. 1976-1977 někdo si jen tak jednoduše vyjede na svatební cestu do Paříže! možná někdo z hodně položené komoušské rodiny! A ta že by měla jen tak příbuzné ve francii??? Tyhle příbuzenstva/emigranti a pod. se musely psát do kádrových dotazníků,a kdo to měl,tak si tedy nikam nevyjel! No a jak tehdy mladá paní poznala,že číšník mluví "lámaně" francouzky?? Ha?!,Není tam zmínka,že by ona uměla francouzky. No a nějaký úlet v cizině,co vlastně nestál ani za řeč, nazvat "osudovou" láskou, a vzpomínat na to ještě po 42 letech,chudák paní,asi už ve svém nudném životě neměla žádnou možnost romantického (???) zážitku....to je tedy něco!

helza 29. 1. 2019 | 10:48

@farah.farah: Taky jsem tak trochu z jazykospytného pohledu přemýšlela nad pojmem "osudová láska" a myslím, že to musí být láska, která změní osud člověka a vpodstatě je jedno jakým způsobem a jakým směrem. Nevím ale, zda a jaký je pak rozdíl mezi láskou "osudovou" a "osudnou"

Elynor 28. 1. 2019 | 20:48

Takovou letní lásku jako paní Karolína jsem prožila též. Bylo to moc krásné, žhavé léto... slunečnice kvetly, a vzduch voněl čímsi omamným... a pak přišlo září, a pán pravil "jedu na půl roku do Brazílie, pojeď se mnou". Jenže na to byla jen jedna odpověď - nemůžu, jsem vdaná, mám děti... Hezky se usmál, a nebylo ho více. Inu, románek. Na rozdíl od paní Karolíny znám jeho celé jméno i nějaké další údaje, a mohla bych ho najít a setkat se s ním. Ale radši si nechám tu voňavou vzpomínku. Někdy si jen tak cvičně představuju, jaké by to bylo odjet s ním do Brazílie - och, děti moje milované, vy mne nepoznáváte? já jsem vaše matička z Brazilie, pravlasti opic! Ale člověk prostě nemůže mít všecko. Non ne je regrette rien…

Ruth 28. 1. 2019 | 20:19

Potkáváme a během života potkáme spoustu lidí a někteří jsou prostě úžasní, známe to všichni. Tohle byl spíše prázdninový úlet, kdyby nešlo o svatební cestu. Proč novomanžel nebyl se svou ženou, přece by bylo úplně jasné, aby celou tu dobu byli jen spolu, proč se tam do toho pletl nějaký strýček či kdo ????? Neumím si to v reálu představit. A co mladá paní, novomanželka, proč ona se nesnažila být se svým mužem.

farah.farah 28. 1. 2019 | 17:37

jinak přemýšlím nad tou osudovou láskou.........myslím že né vždy to musí být ten co s ním žijete až do smrti.umím si představit pouužít slovo osudová láska i v případě kdy jde o takový ten typ člověka a vztahu co vás přiměje vše odhodit a následovat spálit mosty či začít žít úplně jinak zkrátka tkaové osud měnící setkání, kteér někdy může vzplát ohromnou silou ale nevyxdrží na celý život nicméně tou siu toho vztahu vás navždy změní, změní vaše postojek životu k sobě samému............třeba pro Malířku Fridu Kahlo lze myslím Diego Riveru považovat za její osudovou lásu přesto že vztah měli komplikovaný, nedokázal jí být věrný a nakonec se rozvedli. Ale jednak ten vztah jako takový jí pomohl k tomu aby byla viděna jako malířka a taky občas malovala obrazy kde je ona a Rivera, tak že byl v jejím životě hodně důležitý......... ten vztah nebyl šťastný, ale myslím že slovo osudový si zaslouží.

farah.farah 28. 1. 2019 | 17:32

Mno jako romantické púojednání je to celkem milé, o tom žádná, ale vřit tomu že cosi co se dá přirovnat letní lásce byla láska osudová i po tolika letech....ehmm............co na to říct, že.:) Za osudové bych to považovala kdyby zůstali to tom zásunu nadále v kontaktu byť třeba písemném po dlouhé roky a jakmile nastala možnosat dostat se za ním na hranice tak že se sebrala a šla a žili spolu šťasntě až do smrti...........osudová je pro mne osud měnící , což se zde nestalo, byl to příjemný prázdninový flirt, který si paní uchovala jako hřejivou vzpomínku a ke které se upínala dle všeho vždy když byl její bžný partnerský život přiliš šedivý - což byl asi vzhledem k výběru partnera témř pořád. Jako nevyčítám jí to ono každej druhej kdo není spokojenej sní o něčem co nemá ať už to spojí s něčím reálným co žažil jako ona a nebo je to fantazie od samého začátku .......jen mi přijde smutné pokud se nenaplněním takové fantazie čovk i po letech trápí. No snad se paní netrápí a jen dál s láskou udržuje onu iluzorní představu.

helza 28. 1. 2019 | 13:37

@Elynor: Přes tak. I já považuji za osudovou lásku toho, kdo mi podlomí kolena sotva ho poprvé uvidím a s kým stejně šťastně i sestárnu. Což v sedumdesáti mohu už doufám říct. A moc, moc bych ti přála takového potkat.

helza 28. 1. 2019 | 13:28
Elynor 28. 1. 2019 | 10:20

Dodatek - podle mého není výraz "osudová láska" synonymum pro "šťastná láska" nebo "celoživotní láska". A osudový muž nemusí být zároveň i nejlepším manželem a otcem dětí (osobně si myslím, že se to přímo vylučuje, ale to je čistě jen můj náhled). A myslím si, že těch osudových lásek může člověk klidně potkat víc. Tak dvě tři určitě. Ale pro dlouhodobé soužití je důležitý jeden fakt - jestli si umím představit, že právě s tímto člověkem společně zestárneme... a takového jsem ještě nepotkala, vedle kterého bych se nebála zestárnout. Tož tak.

Elynor 28. 1. 2019 | 10:08

Tak osudová láska... Onehdy prý vědci zkoumali, jak se taková láska projevuje. Cituji část článku: "Metoda výzkumu byla prostá: testovaným lidem (čerstvě zamilovaným i těm, co žili léta spolu), předložili vědci fotografie různých lidí a mezi nimi také obrázek jejich partnera nebo partnerky. Přitom měřili aktivitu v různých částech mozku. Ukázalo se, že pohled na milovanou osobu aktivizoval u krátkodobě i dlouhodobě zamilovaných to centrum v mozku, které má na starosti produkci hormonu dopaminu. Pro zajímavost, je to ta samá oblast, která reaguje na jídlo, alkohol a drogy (jako třeba kokain) a je zdrojem touhy po opakování libých prožitků. "Konec citátu. Tak tady to máme. prý láska, a vono je to dopamin.

helza 28. 1. 2019 | 09:43

@Karel: Proč s manželem zůstala, když jejich vztah byl jaký byl a proč nezůstala se svým českým Pařížanem, kdy to byla láska osudová, to jsem nepochopila taky.

Marki 27. 1. 2019 | 19:51
Karel 27. 1. 2019 | 15:57

@helza: U takového příběhu se to přímo nabízí. Mohla mu na líbánkách udělat hysterickou scénu, aby se věnoval jí. Ale ona si tím ospravedlnila vlastní nevěru a vlastně byla ráda, že má díky tomu na milence čas. To se neměli vůbec brát, když ona milovala manžela jen tak dlouho, než uviděla lepšího. Nepochopil jsem, proč pak s manželem zůstala. Bylo jasné, že jsou pár na nic.

mambule 27. 1. 2019 | 15:43

"K čertu!" to fakt řekl? To je jak z Rychlých šípů, tam jeden hoch, nevím už který, říkal "Himbajs!" K osudové lásce: ta podle mě trvá mnohem déle, respektive osudový může být spíš vztah. To co paní Karolína prožila bych nazvala prázdninovou láskou. Prázdninové lásky bývají krásné, a čím víc prázdnin (v pubertě nebo v rané dospělosti), tím více prázdninových lásek Pravda, manžel u nich obvykle (ještě) nebývá

helza 27. 1. 2019 | 14:23

@Karel: "Ludvíček se pak asi divil, když mu při tom omylem říkala Míšo, takže se nedivím, že se v zoufalství dal na dráhu zločinu a od své ženy a dítěte, které jistě vzhledem k okolnostem nepovažoval za své, utekl do zahraničí." Na mne příliš mnoho spekulace.

helza 27. 1. 2019 | 14:20

Za osudovou lásku jsem dosud považovala takovou, která člověka potká pouze jednou v životě. Tedy takovou, která zůstane. A nevím, zda ztah, který neprojde zkouškami života a času lze považovat za osudový. Takže ani nevím, jak to Karolína myslela. Možná tak, že na ni dodnes vzpomíná. Ale jak napsal Karel - neví jak by se vyvíjela, kdyby se po jejim rozvodu setkali a dál žili spolu. Já jsem svou osudovou lásku před 40. lety potkala a žijeme spolu v lásce dodnes. .....................................................................................................................................................Nicméně maminka život paní Karolíně pořádně zkomplikovala, její snoubenec se zachoval na líbánkách v Paříži zcela nelíbánkově a jeho strýc, který ho tahal po pánských jízdách jako naprostý hulvát. Jsem hodně splachovací, ale tohle bych nespláchla ani já. Ale jestli se okolí ke Karolíně chovalo tak, jak se chovalo, pak chápu, že musela i nepatrný projev laskavého chování cítit jako osudovou lásku. Je to moc smutné.

viola 27. 1. 2019 | 13:21

Potkat osudovou ,ale opravdu osudovou oboustrannou lasku musi byt super a fan tasticky ,me se to jeste nestalo ,i kdyz vztahy co jsem mela byly dost dlouhe a nebyly spatne ,kdyz jsme se rozesli ,zustali jsme kamaradi ,nemam rada nasili v rozchodu ,nejaky ten vztah si clovek udela s kym zije a casem se z toho stava zvyk ,ale laska osudova,kdo ji prozije tak to je lepsi nez vyhrat v loterii ,i kdyz prachy jsou moc dulezite a davaji vsem pocit svobody -laska ta prava laska se vsim v sudy je fakt moooccc dulezita pro kazdeho si myslim hezky den

Karel 27. 1. 2019 | 08:55

Doufám, že paní pěkně poděkovala své starostlivé mamince, že jí našla takového úžasného partnera, který se o svoji ženu nezajímal ani o líbánkách. I když paní byla také pěkné kvítko, takže za jeden nepovedený den s manželem se hned zakoukala do jiného, kterého si během pár dalších dní kompletně zidealizovala. Ludvíček se pak asi divil, když mu při tom omylem říkala Míšo, takže se nedivím, že se v zoufalství dal na dráhu zločinu a od své ženy a dítěte, které jistě vzhledem k okolnostem nepovažoval za své, utekl do zahraničí. A paní krásně strávila zbytek života ve snu, že ten číšník byl ten pravý osudový, i když ho vlastně vůbec neznala, jen jí tenkrát hlavu pobláznily hormony.

Přečtěte si také

Horoskopy

Ráno se vám nechce vytáhnout paty z domu a už vůbec ne pracovat, což u vás nebývá zvykem. Překonejte se…

Nejčtenější články

Doporučujeme