KÁŤA (28): Jsem po uši zamilovaná. Průšvih! Do svého bratrance

18. 3. 2018
KÁŤA (28): Jsem po uši zamilovaná. Průšvih! Do svého bratrance
Vyrůstali jsme spolu a vždycky jsme si rozuměli. Bratránek Marek je o tři roky starší, takže jsem pro něj byla dlouho prcek. Já mu říkala hromotluk. A i když čas trávil hlavně s mým bráchou, vždycky když jsme byly všechny děti dohromady, choval se ke mně moc hezky. Ale že se do něj zamiluju, až budu dospělá? Vůbec nevím, co mám dělat. Jediné, co vím, je, že ho miluju.

Když loni v srpnu přijel Marek na osmdesátiny našeho dědy, netušila jsem, že tahle oslava mi od základu změní život. Děda si přál dlouhou víkendovou oslavu, se všemi svými dětmi. A my mu to chtěli dopřát. Takže jsme se v srpnu všichni sjeli za ním na venkov. Náš táta je prostřední z dědečkových dětí. Nejmladší je teta Jana, nejstarší strejda Ota.

Teta Jana s manželem neměli žádné děti. My jsme s mým bráchou Ivanem dva a strejda Ota má taky syna a dceru, Marka a Kláru. Naše čtveřice byla vyhlášená, táta se strejdou chtěli, aby jejich děti měly dobrý vztah, a tak nás vždycky všechny čtyři poslali na kus prázdnin právě za dědou a babičkou.

Sestřenka Klára bývala skvělá na holčičí povídání, ale Marka jsme oba s bráchou obdivovali. Vždycky nás vysekal ze všech malérů. I když už je babička přes deset let mrtvá, vzpomínky na tyhle prázdniny nezmizí nikdy. Všichni jsme to tam zbožňovali.

Marka a Kláru jsem neviděla tak dávno, a tak jsme vzpomínali, smáli jsme se. Prošli jsme si všechny naše místečka, povalovali jsme se v dědově sadu. Klára je od nás o dva roky starší, Marek o tři. Klára bude mít v červnu svatbu. A Marek, ten potom, co skončil vysokou zemědělskou, zmizel do Ameriky, kde se různě protloukal po farmách a sbíral zkušenosti. Táta mi občas něco o Kláře a Markovi vyprávěl, když si telefonoval se strejdou Otou.

Já tomu ale nevěnovala moc velkou pozornost. Už na střední jsme se od sebe dost vzdálili, vídali se akorát táta a strejda Ota. A tak jsem se nestačila divit, že se už Marek za velkou louží tak dobře chytl, získal pracovní vízum, je v pohodě.

Dědečkova slavnost byla skvělá a tak veselá. Ale já měla už od prvního dne pocit, že je ve vzduchu ještě něco víc. Marek byl ohromně galantní, pořád se smál, což má asi z té Ameriky, a utahoval si ze mě, proč se tak mračím. A když jsem ho za to pošťuchování chtěla cvrnknout do nosu, jak jsem to dřív dělávala, chytil mi ruku, ale nezkroutil mi ji za záda, jako když jsme byli děti. „Jsi pořád stejná, prcku,“ zašeptal a objal mě. Pak mě od sebe odtáhl a dlouze se mi díval do očí.

Bylo to tak divné, elektrizující, krásné. Došlo mi, že se mi Marek straně líbí jako chlap. Dál jsme si užívali víkend s Markovým občasným objetím, úsměvy. Brácha s Klárou nám říkali, že si nějak rozumíme… V duchu jsem si zakazovala všechny myšlenky na Marka, vždyť je to bratranec! Ale neřešila jsem to, bylo mi fakt hezky. Po víkendu u dědy jsme se vrátili do Prahy a začalo něco neuvěřitelného.

Protože jsme si vyměnili všichni čísla, začali jsme si s Markem psát. Dávali jsme si srazy, lodičky, kina. Nic jsme si nevysvětlovali, ale náš vztah se prohluboval. Ovšem na úplně jiné úrovni než jako mezi příbuznými. Ještě před Markovým odletem jsme si naplánovali společný víkend i s mým bráchou v Krkonoších. Chtěli jsme si vyšlápnout na Sněžku a udělat túru.

Brácha to nakonec zrušil, že už má něco pracovního. A já, protože mi ještě nezačala škola, jsem mohla klidně vyrazit. Jeli jsme tedy jen my dva s Markem a už v autě nad námi visela nevyřčená otázka. Oběma bylo jasné, co se stane. A myslím, že oba jsme toužili po tom stejném. Milovali jsme se hned, jak jsme zavřeli dveře pokoje. Pro mě to byl ten nejkrásnější víkend.

Marek odletěl, ale skoro denně si voláme přes Skype. Vím, že on je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ale umírám strachy, co tomu řekne celá rodina. Toužím po něm, na Vánoce Marek sice nepřiletěl, ale teď stříhám metr, protože v červnu má Klára svatbu a to určitě přiletí. Marek bere náš vztah jako naprosto samozřejmou věc, vůbec o ničem nepochybuje. Nechápe, proč by nás měl někdo odsuzovat.

To já pořád strašně váhám, bojím se všeho. Co tomu řeknou naši, strejda s tetou, můj brácha, dědeček, Klára. Jestli nás podpoří a neodsoudí. Nechce se mi nikam utíkat. Bojím se taky, že bychom mohli mít nemocné děti. A já tak strašně toužím mít děti a právě s Markem. Nejsem si jistá ničím. Jenom tím, že ho miluju a on mě. Marek na mě netlačí, ale když budu chtít, je rozhodnutý vzít si mě hned na letišti, až přiletí. Kéž by to nebyl můj bratranec. Mám strach, ale každý den se těším, až se na Skypu zachechtá a řekne: „Usměj se, prcku. Miluju Tě a chci s Tebou být kdekoli na světě!“

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Často se říká, že na člověka nebezpečí číhá na každém kroku. A ona je to taky pravda. Dávejte si tedy velký pozor, kam šlapete, pro zlomeninu rozhodně nemusí člověk vyjet někam daleko.…

Nejčtenější články