Kateřina (38) je přesvědčená, že její rakovinu nastartoval rozvod s manželem | Foto: iStock

Foto: iStock

Kateřina (38) je přesvědčená, že její rakovinu nastartoval rozvod s manželem

Za těžkým onemocněním mohou stát stres a nevyřešené vztahy. Alespoň je o tom přesvědčená Katka, která onemocněla rakovinou. Její názor souzní se zkušeností lékařky Miroslavy Skovajsové.

Slepá zamilovanost

Katka a Radim byli spolužáci ze střední. Jejich nejdřív platonické lásce nedával nikdo z okolí naděje, spolužačky našeptávaly, jaký je Radim proutník a že jim to nevydrží. „Měla jsem si tu pásku z očí tehdy odlepit, možná bych takhle nedopadla,“ myslí si dnes Katka. Jenže láska páska přerostla v manželství, jedno dítě, dvě auta a… „A bezpočet milenek, o kterých jsem neměla celou dobu manželství ani páru.“ Radim to měl skvěle promyšlené. Fiktivní známý Miloš, který stejně jako její muž rád lezl po skalách, a společně tak podnikali časté „výlety na skály“. O manželových avantýrách se Katka dozvěděla náhodou.

Musí být nevěra vždycky zabijákem vztahu? Podívejte se na video: 

Pokračování 2 / 5

Děti jsou upřímné

Jejich čtyřletá dcera, o které si její tatínek zřejmě myslel, že mamince nemůže nic říct, si pustila pusu na špacír. „Když mi pár týdnů po sobě oznámila, že tatínek při cestě ze školky mluvil s nějakou tetou a říkal jí, jak se na ni těší, jak další tetu vezli někam do města a ona mu poslala pusinku po ručičce, začala jsem tušit,“ vzpomíná Katka. Nechtěla po ničem pátrat na vlastní pěst, tak se Radima zeptala rovnou. „Nejdřív se smál, že má malá velkou fantazii, ale poznala jsem na něm hned, že lže.“ Místo aby se záletný manžel kál a dal věci do pořádku, začalo teprve to pravé peklo. „Válka Roseových je oproti tomu, co bylo mezi námi, romantická komedie,“ říká Katka. Každodenní slovní hádky a útoky vygradovaly ve fyzické napadání, ponižování a výsměchy. „To, jak se ke mně můj muž choval, byl daleko větší šok než to, že měl tolik milenek.“

Pokračování 3 / 5

Hádky se proměnily v rakovinu

Na rozvod nechtěl přistoupit, a jejich spory se tak táhly tři čtvrtě roku. „To, že mám rakovinu, mi lékař oznámil těsně před Vánoci. Šílenou únavu a bolesti zad jsem přikládala stresu, který jsem dennodenně zažívala. Jenže právě ten šílený stres a neuvěřitelná psychická bolest, to, že jsme spolu nebyli schopni mluvit, to, jak tím vším trpěla hlavně dcera, mělo za následek to, že u mě propukla leukémie,“ říká tiše Kateřina.
Následovala dlouhá a náročná léčba. Katčin muž se sice snažil jako táta fungovat, dokonce v nemocnici své ženě navrhl, že to zkusí společně ještě jednou. „Tuhle větu jsem si přála tolikrát slyšet, ale jak jsem tam tehdy ležela s tou holou hlavou, bez řas, obočí i iluzí, měla jsem pocit, že to celé dělá z pouhého soucitu. Tak jsem mu řekla, že naše cesty se rozešly už dávno, že chci nabrat sílu, abych to celé zvládla, pouze a jenom kvůli naší dceři.“

Pokračování 4 / 5

Nakonec jsou spolu

Katka boj s rakovinou sice zvládla, ale se zdravotními komplikacemi se potýká dodnes. „Bohužel to mám tak,  že sebemenší stres mi hned přivodí nějaké problémy, úplně cítím, jak tělo na všechno negativní reaguje až přecitlivěle. Naštěstí mám ale v sobě nějaký radar, hromosvod, který všechny stresy vždycky odpálí do vzduchoprázdna. To beru jako největší dar od Boha. Už nikdy nechci zažít to, čím jsem si prošla. Nechci tvrdit, že za mou nemoc může Radim, ale rozhodně to byl spouštěč všech těch hrůz. Nakonec jsme se dali dohromady. Je to sice hodně křehké, ale snažíme se. Ledacos jsem si na té nemocniční posteli uvědomila, měla jsem čas přemýšlet, co mu asi ve vztahu chybělo, a zjistila jsem, že i já jsem nadělala spoustu chyb. Už jsem mu odpustila, ale nezapomenu nikdy. Teď je mou jedinou prioritou být zdravá pro naši dceru.“ 

Pokračování 5 / 5

Názor lékaře

Co si myslí Miroslava Skovajsová, lékařka a pedagožka, která v České republice založila mammografický screening: 
„Když se pacientka vrací vyléčená na kontrolu, vždy se zeptám, zda ví, z čeho onemocněla. Každá má nějakou odpověď. Pokud dokáže svůj zatěžující vzorec myšlení a prociťování dobře identifikovat a uvědomit si, že ona sama mohla být spouštěčem své nemoci skrze chronickou nepohodu mysli, je na dobré cestě, že se její nemoc nevrátí. Mnohé ženy dokonce dělí svůj život na ten před nemocí a po nemoci. Nemoc je často osvobodí od zákazů, které si samy nakládaly na svá bedra. Paradoxně si říkají: Možná umřu, tak si život ještě před tím řádně užiju. A náhle jim připadají mnohé problémy zcela malicherné. Náhle jim i mnohé zákazy připadají zcela nesmyslné a nechápou, proč se jimi řídily. Krok za krokem se osvobozují od vzorců jim škodlivého myšlení. A my zdravotníci se nestačíme divit. Žena, nad kterou jsme v duchu lámali hůl, jen kvete a my se s ní setkáváme jako se zcela zdravou na kontrolách dodnes.“

Doporučujeme

Články odjinud