Kateřina je nevidomá maminka dvou dětí, která se zabývá psychoterapií a k jejím četným koníčkům přibyl i fotomodeling. Sama říká, že jde spíš o „smělé pokusy“. Do svého života neúnavně vpouští další a další aktivity.
Jmenuji se Kateřina a narodila jsem se v Brně. Dva měsíce po mém narození mi byl lékaři zjištěn zelený zákal (glaukom), v jehož důsledku jsem o 3 roky později oslepla na jedno oko, navzdory četným operacím. V šesti letech jsem proto nastoupila do základní školy pro nevidomé v Brně. Ve třídě jsem byla jediná se zbytky zraku. Učila jsem se se spolužáky Braillovo písmo. Po celou dobu základní školy jsem se ve volném čase věnovala kreslení a malování, což mi můj zrak ještě dovoloval. Dalšími mými zálibami byly klavír, flétna a zpěv.
Na střední školu jsem se dostala bez přijímacích zkoušek jako dítě s dobrým prospěchem. Šlo o pražské Gymnázium pro zrakově postižené. Během gymnázia jsem se zajímala o filozofii, teorie vzniku světa a podobné. Tento zájem vyústil v konverzi ke křesťanství a ve vysokoškolské studium teologie na Katolické teologické fakultě UK. V průběhu studia na gymnáziu, přesněji ve svých 16 letech, jsem podstoupila těžkou oční operaci, ale bezprostředně po ní jsem celkově oslepla.
Po absolvování studia teologie v roce 2000 jsem se chtěla více věnovat psychologii. V následujících letech jsem prošla několika kratšími vzdělávacími nebo zážitkovými kurzy z této oblasti. Týkaly se hlavně krizové intervence, efektivní komunikace a poradenské práce s klientem v kontextu jeho rodinného prostředí. Nejdůležitější však byl dlouhodobý akreditovaný výcvik v rogeriánské psychoterapii (PCA).
Nastoupila jsem jej v roce 2001 a absolvovala v roce 2008. Ve zmíněných letech se můj život proměnil ještě ve dvou směrech. Provdala jsem se a narodila se mi dcera Dorotka a za tři roky syn Tobiáš. V roce 2005 jsem se na pozvání Pavly Kovaříkové, tehdy Francové, stala členkou týmu občanského sdružení Okamžik.
Naučila jsem se pod jejím vedením školit dobrovolníky pro práci s lidmi se zrakovým postižením. Pracovala jsem také jako konzultantka v poradně pro otázky samostatného života nevidomých, kterou Pavla založila.
V roce 2008 jsem nastoupila do Centra pro manželství a rodinu jako poradce a psychoterapeut. Ve volném čase ráda navštěvuji sama nebo s dětmi lezeckou stěnu, posilovnu či bazén. V teplých měsících jezdím na tandemovém kole a v zimě ráda bruslím, mám-li po ruce vidícího parťáka. Pokouším se pokročit ve svých oblíbených jazycích, jimiž jsou španělština a angličtina.
V loňském roce jsem byla členkou týmu výstavy Naše cesta, kterou organizovala Nadace Sirius. Důvodem mého angažmá byla moje chuť k osvětové činnosti a zájem o bližší poznání života lidí s jiným handicapem. Mým novým koníčkem se stal fotomodeling. Myšlenka na jeho vyzkoušení vznikla na módní přehlídce Nadačního fondu Mathilda, kterou pořádala v říjnu 2013 ve spolupráci s Europarkem Štěrboholy. Byla jsem jednou z deseti nevidomých, kteří vystoupili za doprovodu vidících žen a mužů pracujících v oblasti modelingu. Tato zkušenost pro mě byla veskrze pozitivní. V lednu letošního roku jsem spolu s uměleckou fotografkou Šárkou Kobryn nafotila sérii fotografií v ateliéru.
Kateřina absolvovala vysokoškolské studium s podporou Konta Bariéry. Toto stipendium není prospěchové - slouží k pokrytí nákladů, které mají studenti s postižením navíc. Mnohdy nemohou používat hromadnou dopravu, potřebují speciální skripta nebo počítačové programy. Každý rok takto díky pomoci Konta Bariéry studuje okolo 70 lidí. Stipendium je financováno prostřednictvím aukčních salonů výtvarníků. Od roku 1993 tak stovky českých umělců věnují svá díla Kontu Bariéry, které je každé dva roky vystaví a následně vydraží. Z výtěžku plyne podpora právě stipendistům. Poslední aukční salon se uskutečnil v prosinci 2014 a vynesl téměř 5 milionů korun.
Zdroj: youtube.com