Kateřina se po mateřské do práce těšila a nový kolektiv si nemohla vynachválit. Pak se o svém šéfovi dozvěděla šokující novinku. Jak se s tím vyrovnala?
Hned po skončení mateřské jsem hledala novou práci. Manžel měl sice skvělé místo, ale já nechtěla zůstat doma a pak, kvůli němu jsme se přestěhovali do Prahy, která nabízela spoustu možností. A tak jsem přijala nabídku práce, která vypadala, že mě bude bavit.
V práci mě okamžitě zaujal nový šéf, bylo mu kolem čtyřiceti. Nezdál se mi ani příliš vysoký, ale měl pěkné zelené oči a líbilo se mi i jeho věčně upravené strniště. „To je teda fešák,“ pomyslela jsem si, když procházel kolem a o něčem zapáleně diskutoval s kolegyní.
Laura Poláková
21. června 2019
Už po prvních dnech v novém zaměstnání jsem byla štěstím bez sebe, že můžu dělat to, co mě baví, a ještě pracuji v klidné a pohodové atmosféře. Moje kolegyně byly moc milé a taky jsem hned zjistila, že ani s naším sympatickým šéfem nebudu mít problém vyjít. Právě naopak, zdál se mi velmi přívětivý.
Asi po dvou týdnech v práci se mi udělalo zle. Vzala jsem si prášek, jenže nevolnost vůbec nepřestávala. Když se mi ještě k tomu po hodině spustila krev z nosu, rozhodla jsem se říct šéfovi, že potřebuji odejít. Cítila jsem se trapně. On ale ochotně svolil, pustil mě domů a vůbec na nic se neptal.
Laura Poláková
18. června 2020
Ještě před odchodem jsem se svěřila kolegyni, jak mě jeho empatie překvapila. Tenkrát mi na to odpověděla: „On nám ženám rozumí, i když máme své dny a je nám zle. Protože si to sám zažil.“ „Prosím?“ zaskočeně jsem se na ni otočila. Vůbec jsem nechápala, o čem to mluví.
„No ano, copak ty nevíš, že byl kdysi ženou? Ještě před šesti lety, kdy jsem sem nastoupila já, tu pracoval jako žena – šéfová. Jmenovala se Daniela, dnes si říká Daniel. Ale už tenkrát připomínala chlapa. Nosila dlouhá trička, byla nakrátko ostříhaná a ani prsa moc neměla. Když jsem přišla po třech letech z mateřské, už byla přeoperovaná – ze ženy na muže.“
Laura Poláková
11. června 2020
To zjištění mě šokovalo. Pěkný chlap, do kterého by se po chvilce zamilovala každá žena, a on skrývá takové tajemství! To by mě teda ani ve snu nenapadlo… Navíc jsem se nikdy předtím s něčím takovým nesetkala.
Od té doby jsem si ho začala všímat víc. A opravdu – měl malé nohy, ženské ruce a chyběl mu ohryzek, typický pro každého muže. Aby mu rostlo tolik chlupů na rukou a vousy, musí doživotně užívat hormonální léky.
Laura Poláková
7. června 2020
Později mi kolegyně převyprávěly celý jeho příběh. Když se rozhodl nechat se v zahraničí přeoperovat, rodiče to nechápali a už ho nechtěli vidět. Jeho sestra s ním pracuje ve firmě a přijala ho takového, jaký je. V práci si našel i lásku, se kterou je dnes už ženatý.
Samozřejmě jí hned na začátku řekl celou pravdu, i tak by se to dříve nebo později dozvěděla od někoho jiného. Lidé o takových věcech rádi klábosí. Vzala si ho a adoptovali dvě děti z dětského domova. Ty mají díky nim lepší život. Možná proto, že on rodičovskou lásku nikdy pořádně nepoznal, se dnes sám snaží být tím nejlepším otcem.
Laura Poláková
2. června 2020
Byl to můj první kontakt s přeoperovaným člověkem. Je mi jasné, že jeho sen stát se mužem ho stál mnoho bolesti, operací a léků, ale nakonec je tak asi šťastný. Je obdivuhodné, jak se dokázal vypořádat se všemi problémy. Je to velmi milý člověk a já mu přeji, ať se mu v životě daří…