Kateřina (43): Osmnáct let žiju tajně se ženatým mužem

To je situace. No, ve 43 letech je na dítě prostě pozdě. Nicméně jestli si tedy ta paní přece jenom dělá nějaké naděje, tak bych doporučovala prvně dojít na gyndu a nechat si udělat fůru vyšetření, jestli to má vůbec smysl uvažovat o možnosti mít v tomto věku vlastní dítě. Aby v tomto bylo jasno. Může se stát, že výsledek bude takový, že další úvahy budou bezpředmětné. Ale já bych na místě té paní ani nikam nechodila, protože pořídit si dítě proto, že mám pocit ujíždějícího vlaku a že jsem jaksi něco zmeškala, to je poněkud sobecké a hloupé. A nezodpovědné jak vůči tomu dítěti, tak i jeho možnému otci. Ono tedy upřímně - už vidím ty zástupy zájemců, co budou ochotni se stát nahonem tatínky. Že by byl takový blázen ten současný milenec, o tom ani neuvažuju, ten by si tím jedině krutě zkomplikoval život. Ale měl by si chlapec dát pozor, aby náhodou nečekaně "neselhala antikoncepce". Možnost by byla pustit současného pána k vodě, a najít si jiného třeba s dětmi. Při troše štěstí může potkat na seznamkách nějakého vhodného rozvedeného nebo vdovce, co má děti u sebe nebo ve střídavé péči. A tam si realizovat ty náhlé mateřské pudy. Pokud se stane, že ji to po čase přestane bavit, a zjistí, že děti nejsou taková zábava, jak si myslela, tak se vždycky může rozejít a vrátit se k původnímu stylu života :-) Ale osobně si myslím, že je to spíš takový rozmar, než že by to paní myslela vážně. Že má po těch letech samostatného života asi idealizovanou představu o rodině a manželství. Ono úplně změnit způsob života s ohledem na děti je těžké i v těch pětadvaceti, natož ve 43. Nemálo mladých matek to nese těžce a na mateřské pak brečí, že si to takhle nepředstavovaly. Jak již zde zaznělo, člověk holt nemůže mít v životě všechno. Moralizovat ohledně milence nebudu, sama mám jednoho fešáka už dvanáct let, a taky je ženatý :-) jenže jsem si ho pořídila právě až po čtyřicítce, když už jsem měla děti dospělé. Tudíž je to naprosto jiná situace :-)