* Jak jste reagovala na nabídku ze StarDance?
Poprvé mě oslovili před třemi lety. V té době jsem ale aktivně sportovala a po rozhovoru s Tomášem Dvořákem, který tancoval v první řadě, jsem došla k tomu, že bych nedokázala skloubit vrcholový sport s taneční soutěží. Když přišla nabídka podruhé, už jsem neodmítla.
* Baví vás tanec?
Vždycky se mi líbil, ale vyzkoušela jsem si ho jen v tanečních. Tam však šlo spíš o šlapanou. Stačilo jen pár tréninků s Honzou Onderem a začala jsem si tanec opravdu užívat. Zároveň zjišťuji, že mám svaly, o kterých jsem za celou dobu své sportovní kariéry ani nevěděla.
* Kdo vám jako první „naordinoval“ dietu?
Nenazvala bych to dietou, spíš jsem coby sportovkyně často konzultovala s výživovými poradci skladbu stravy. Zhruba dva roky nám sestavoval jídelníček Petr Havlíček, jenž nám radil i s doplňky, které tělo při velkém vytížení potřebuje. Postupně jsem sama došla k tomu, co si můžu a nemůžu dovolit.
* Co vy a vaření?
Když nemusím s přípravou jídla spěchat, vařím opravdu ráda a myslím, že i dobře. K vaření jsem se dostala v patnácti, kdy jsem začala pendlovat mezi Ostravou, kde jsem bydlela a studovala, a Prahou, kam jsem jezdila za trenérem. Bydlela jsem na internátu se dvěma holkami a společně jsme zkoušely recepty, které jsme měly od maminek. Dodnes si užívám, když se dobře najím. Sním vše, kromě koprovky a rajské.
* Měla jste někdy mindráky ze své postavy?
Ve dvaceti jsem si prošla obdobím, kdy jsem měla velké problémy se zažíváním. Snažila jsem se sportovat, ale moc to nešlo. Zároveň jsem se cítila oteklá a celkově mohutná. Přibrala jsem jen tři kila, ale ve skoku o tyči je znát každý gram. Po dvou letech se zjistilo, že mám sníženou funkci štítné žlázy.
* Kdy sport nejvíc bolí?
Na fyzickou bolest si člověk zvykne, horší je ta psychická. Ta přišla, když se objevilo zranění. Musela jsem hledat alternativu pohybu a současně jsem pořád věřila tomu, že se stihnu uzdravit do důležitých závodů. Těch je tak málo, a přitom výkon na nich rozhoduje o vaší budoucnosti.
* Dá se v takové atmosféře najít láska i jinde než na stadionu?
S manželem (výškař Tomáš Janků, pozn. redakce) jsme se potkali na diskotéce, takže dá. Je plno atletů, kteří se věnují jen sportu a odsunou školu i koníčky. Mezi ty jsem ale nikdy nepatřila. Vždycky jsem si uvědomovala, že sportovní kariéra je krátkodobá záležitost a může přijít jeden hloupý úraz a je konec. Což se mi před dvěma lety i stalo.
* Jak tělo reagovalo, když jste ukončila kariéru?
Skoro dvacet let jsem byla zvyklá hýbat se každý den. Když to najednou skončilo, cítila jsem, jak svaly povolily. Na jednu stranu to byla úleva, ale zároveň mi tělo dalo vědět, že už si na sport natolik zvyklo, že to bez něj nepůjde. Teď mám posilovnu díky roční Ellence, která mě nenechá jen tak v klidu.
Váš tip na extra zdravou ingredienci
„Jakmile mě začne bolet v krku, připravím si česnečku nebo česnekovou pomazánku.“
Váš tip na skvělý pohyb
„Baví mě sporty, během kterých se můžu kochat, takže ráda bruslím, plavu a jezdím na kole.“
Váš tip na super relax
„Naprosto ideální je wellness víkend a pak spánek, o kterém si teď můžu nechat jenom zdát.“
* Proč jste kývla na pozici šéftrenérky Dukly?
Díky tomu jsem mohla zůstat blízko sportu, a coby první žena v této funkci jsem to také brala jako výzvu.
* Jak jste slavila zisk medailí?
Většinou jsem se sbalila a unavená jela na další závody.
* Kdo vás dokáže rozesmát?
Na to je expert můj manžel. Když vidí, že je zle, začne dělat hlouposti.
* Láká vás adrenalin?
Čím jsem starší, tím míň.
* Co vás baví, když máte volno?
Sice nemám umělecký talent, ale stále ho pokouším, takže ráda kreslím nebo si sednu ke klávesám.
* Čím jste chtěla být jako malá?
Určitě ne vrcholovou sportovkyní. Ani mě nenapadlo, že to může být zaměstnání.