Na druhou stranu, Járovi je 39. Kdyby skutečně vážný vztah tak moc chtěl, už by ho dávno měl. Dneska se nepospíchá, beru to, ale přece jen je rozdíl, když se děcka batolí kolem třicetiletých a kolem padesátiletých, jak občas kolem sebe vidíme. Mám dva šedesátileté spolužáky, kteří nejsou bohaté ani známé osobnosti....obyčejní kluci to byli....mají docela malé děti. Předškolního věku. K těm původním dospělým, které si, patrně z mladické nerozvážnosti, pořídili s prvními partnerkami. Světe, koukni se, já na to mám! Jo. Teď. Ale za pět, deset let? Tady nechápu jejich protějšky. Brzy budou mít doma důchodce, který se pomalu bude měnit v další dítě. Navíc třeba jako chlap v sedmdesáti přemýšlet, zda z důchodu budu moci financovat svého školáka, středoškoláka, vysokoškoláka, musí být docela zásadní problém. V závěsu s poměrně mladou dosud atraktivní partnerkou, které s velkou pravděpodobností nebudu stačit. Ale jejich věc.Co v tom je, že ještě nepotkal někoho, kdo by s ním do toho všeho šel? Proč nežije ve svazku, jako asi většina jeho kolegů? Můžeme říct, že dosud neměl to štěstí na ženu, která by ho až tak zaujala. Nebo v tom je něco jiného? A sice to, že s ním žádná do toho vztahu nechtěla nebo z něj zavčasu vycouvala. A zase: proč? S vrstevnicemi, na které to asi zkoušel před nějakými deseti patnácti lety, to neklaplo. Asi ho včas prokoukly, jak tu někdo psal. Proto zaměřil pozornost o věkovou kategorii níž. Patrně nemá zájem o ženu, která už potomky má. Je tak opatrný, že nechce dotovat cizí děti? Proč by měla Katka brát přebrané zboží o 12 let starší, než je sama? Ano. Největší riziko tu je, že on chtít čekat nebude, až ona bude chtít vztah navážno. Protože čím déle bude on čekat, tím víc ji bude umlouvat a tím méně ona bude mít chuť s ním i ten nezávazný vztah bez sestěhování vůbec mít.... Pokud chtějí být ti dva jeden ke druhému fér, měli by si na rovinu říct: dej mi čas do třiceti na sestěhování a rodinu a počkám tedy se vztahem na vážno tři roky třeba. A měli by si tedy pořídit své společné bydlení a ne aby ona šla k němu. Pěkně začít načisto. Jako rovný s rovným.
Ono je to trochu jako s nemocemi. Na internetu i v lékařských knihách najdeme spoustu příznaků té či oné choroby a kde kdo pak umí 100% určit diagnozu. Až na lékaře. Ten musí pacienta pořádně vyšetřit a teprve na základě mnoha testů, rentgenů a laboratorních vyšetření teprve určit, o co jde. Já vím, že neumím hned poznat manipulátora, Ale přečetla jsem si toho na to téma dost, dost mě naučili i odborníci, které jsem o to požádala. A dnes vím jedno. Že i když jsem si na 100% jistá, že někdo je manipulátor, psychopat, či narcis na základě znalostí, pokud ho nevyšetří odborník, tak to vůbec nemusí být zlý člověk. A že se někdo může chovat skvěle a stejně to ten manipulátor, psychopat a narcis může být. Takže bych s primárním odsouzením kohokoliv byla opatrná. My nevíme, kdo, kdy a jaké vysílal signály a jak je ten druhý četl. Víme pouze to, co Katka napsala. A víme to, že pokud ona netouží vázat se a posunout vztah dál a on netouží po chození bez vyhlídky na brzké manželství, pak je slušné se rozejít a je to slušné oboustranně. Ona má právo si jen tak užívat, třeba celý život a netřeba ji za to odsuzovat, ale i on má stejné právo založit si rodinu a ani on by za to neměl být souzen. A proto je dobré si tyto věci ujasnit na počátku vztahu. Pokud jsou oba ve věku, v kterém jsou. Totiž ve věku, kdy už se lidé po vážném vztahu ohlížejí.
Podle mě se k sobě nehodí ti dva,on už je dost starý pro Katku. On by už chtěl asi hnízdit a ona jen s někým chodit a užít si to. Možná měla pánovi hned zpočátku méně jít na ruku,ale asi si netroufla ho více odbýt,když jí tak "pomáhal". Možná časem zjistí,že on už takhle "pomáhal" mnoha děvenkám před ní,ale zřejmě to nedopadlo...Na dovolenou možná měla jet za své,aby on neměl důvod jí vyčítat,kolik do ní vrazil a ona by teď neměla pocit,že je mu až příliš zavázána. Ze strany Katky se nejedná o bůhvíjakou lásku k němu,spíš více vděčnosti za jeho pomoc,a z toho plyne i její vnitřní rozpor a nechuť se k němu "uvázat" natrvalo.Měla by se s ním rozejít,i za cenu,že on se bude "zlobit" a může jí to dát ve firmě "vyžrat".
HELZO....JAK PÍŠEŠ.......Katka by příště měla v každém vztahu na počátku rovnou říct, že zatím vážný vztah nehledá a on by měl narovinu každé nové přítelkyni říct, že vážnou známost hledá....Takhle přece nelze začínat novou známost? Když ti dva naprosto nevědí, jaký ten druhý asi je, zda vůbec má zájem o známost nevážnou? Když někoho potkám, nevím přece vůbec nic. A když se domluvíme na setkání, snad se bavíme o tom, co nás baví, jak žijeme? Mě by třeba urazilo, kdyby mi ten druhý místo řečí o všem možném ihned naservíroval natvrdo - CHCI S TEBOU JEN SPÁT, NADĚJE NA COKOLI VÍC SI NEDĚLEJ a nebo - HLEDÁM HOSPODYNI, KUCHAŘKU, UKLÍZEČKU A TÍM PÁDEM STÁLOU PARTNERKU...POKUD MI BUDEŠ VYHOVOVAT. Když například žena komukoli řekne, že vážný vztah nehledá, ten druhý si o ní akorát tak pomyslí, kolik asi prolezla tahle dáma postelí. A když naopak žena ihned vybalí, chci mít co nejdřív rodinu a k někomu se nastěhovat, žiju v pronájmu a chci být zajištěná - pán se zvedne a je i po nevážné známosti....Takže se ptám, zda takhle je možné začínat známosti? Přece musí dojít k několika setkáním, aby se začalo mluvit takhle navážno? Mám pocit, že zde bylo myšleno striktní oznámení IHNED?
@SandraN: Když to napíšeš tak, jak jsi to napsala, pak to je logické. Ale Katka sama píše, že zatím nespěchá a do vážného vztahu se nehrne. Když si začne s mužem o 12 let starším.... mě by tedy trklo, že to může brát (ten muž) vážně a že chce založit brzy rodinu. A to by si měli na počátku vyjasnit. Jinak se navzájem tahají za nos. Oba. Není problém říct, že chci pouze nezávatný vztah a po čase změnit názor a posunout se dál. Ale nechávat někomu plané naděje se mi nelíbí. Já bych to neudělala.
Nevím jestli je přítel manipulátor nebo jestli prostě jen chce vztah posunout dál. Nicméně pisatelka se na jinou úroveň vztahu posunout nechce a měla by mu to na rovinu říct a ne ho tahat za nos. Takže v daném případě a dané okamžiku jejich vztahu se manipulativně chová spíš žena než muž.
@j66: Vždyť mu to Katka řekla. A proto se hádají, protože pán tu informaci odmítl a chce, aby bylo po jeho. Nevím, ale když někdo řekne "nastěhuj se ke mně", a já mu řeknu "díky, ale nechci", tak co jsem mu neřekla na rovinu? Mně to přijde jako dostatečně jasná odpověď. A kdyby se kvůli tomu nafrněl a začal se hádat, že se k němu nastěhovat musím, protože jinak ho dostatečně nemiluju a nemyslím to s ním vážně, tak to bych velice zpozorněla, takhle se domáhat potvrzení lásky je nesmysl.
@Elynor: Katka píše "Jára mi vyčítá, že se k němu nechci nastěhovat. Vyložil si to tak, že to s ním nemyslím vážně. To ale vůbec není pravda, opravdu ho miluju. Pomalý začátek vztahu přece neznamená, že s ním do budoucna nepočítám." A tady je nesrovnalost. Katka vlastně tvrdí, že jednou tento vztah posunout bude chtít. On ji nepředhazuje, že jej dostatečně nemiluje, pouze se obává, že to s ním nemyslí vážně. A to je to, čemu nerozumím. On se i dokonalý vztah dá "přechodit". A vzhledem k věku Katky i Járy by nebylo divné se sestěhovat. Katka si přeci může svůj byt ponechat a třeba ho i pronajout. Já vím, že vzhledem ke svému dětsví nejsem schopna intuitivně včas odhalit manipulanta, takže nemohu v tomto oponovat. Ale já mám pocit, že Katka neví, jestli někdy vůbec bude chtít jít dál, ať už s Járou, či kýmkoliv jiným. A že jde o to, že on by ve svém věku už chtěl založit rodinu - což Katkou zatím nemůže a ačkoliv ona mu slibuje, jak moc jej miluje, nedává mu žádnou jistotu, že někdy s ní rodinu založí. Ona by měla zkrátka vyložit karty i sama sobě - že zatím na rodinu nepomýšlí a dát mu svobodu. Já bych to neviděla tak, že on se nafrněl ... Protě se naštval, po roce zamilovanosti a nadějného vztahu zjistí, že ona nic posunout nechce. To ji měl jen tak poslad domů s tím, že si jde hledat někoho, kdo hledá vážný vztah? Bez toho, aby měla možnost se vyjádřit? Její řeči o tom, jak moc jej miluje, ale nechce s ním ... byť zatím, se dají brát taky jako manipulace i jako citové vydírání. Připadá mi to, jak když si žena nechá zaplatit drahou večeři, přijme drahé dárky, přijme pozvání na noc v hotelovém pokoji a poté odmítne jakýkoliv sex s tím, že je to na ni moc brzo.Myslím, že dnes už si to vyjasnili a nejspíš se rozešli. Katka by příště měla v každém vztahu na počátku rovnou říct, že zatím vážný vztah nehledá a on by měl narovinu každé nové přítelkyni říct, že vážnou známost hledá.
@helza: Heleď, a nechtěla bys toho trošku moc? ]:-D Rok je zatraceně krátká doba na to, aby člověk dostatečně poznal druhého. Nikdo ti nedá záruku na to, že tento vztah je od první minuty vážný a takový taky navždy zůstane - taky proč by měl? Copak to ví člověk dopředu, jestli jednou bude chtít založit rodinu a ještě k tomu s tímto konkrétním protějškem, který zatím prakticky nezná? Možná že jo, ale slíbit to už na počátku vztahu? Copak se to dá odhadnout? A je snad nějaká povinnost zakládat rodinu po roce chození s někým do divadla a na večeře? Jakože "investoval jsem do tebe rok času, fůru peněz, dovolenou jsem zaplatil, a ty se nechceš nastěhovat, to jsem si nezasloužil"? No to se směju nahlas. :-)) A jestli se ti z článku rozešli, tak je to jen dobře, pro oba. Však jsem to psala níže, že to slečně doporučuju.
@Elynor: Znám pár lidí včetně sebe co v podobném věku hledali vážný vztah k založení rodiny. Všichni poznali během pár měsíců chození, že přítel/přítelkyně to myslí vážně a chtějí mít spolu rodinu. V opačném případě se pár rozešel. Fakt na to poznání, že s dotyčným chceš mít rodinu nepotřebuješ roky!
@j66: Tak já teda jo. Teda potřebuju ty roky. Ve 27 letech jsem měla už syna v první třídě a druhého ve školce, takže možná mám zkreslený pohled. Ale u nás to nebylo plánované, my děti nechtěli takhle brzo, chtěli jsme studovat, cestovat, v těch dvaceti letech jsme měli úplně jiné plány, než zakládání rodiny, a podotýkám, že to bylo dávno před sametovou revolucí, takže jsme ani neměli ty možnosti, co mají lidi dnes. Ale naše společné plány se netýkaly rodiny ani vzdáleně. Chtěli jsme děti někdy v neurčité budoucnosti, zhruba kolem třicítky, ovšem osud nám to naservíroval jinak. Tak jsme se tedy vzali a pokusili se být nejlepšími rodiči, jak jsme dokázali, ale v okamžiku, kdy jsem říkala "ano", tak jsem nastávajícího znala 10 let, a z toho dva roky jsme spolu chodili. Takže jsem aspoň vzdáleně tušila, koho si beru. Kdybych ho v té době znala pouhý rok, pelášila jsem na přerušení těhotenství a ne "k oltáři". ]:-D
A zase jen a jen souhlasit můžu s Elynor. Obávala jsem se napsat to takhle natvrdo, jednou jsem totiž kdesi cosi napsala a byla jsem docela vypucována za to, že přece nemůžu vědět, jak to bude dál, když toho člověka vůbec neznám. Ono se dá spousta věcí ale z nezávislé pozice nestranného pozorovatele hodně odhadnout. Je nad slunce jasnější, že od začátku byla ta naše dáma vyhlédnuta a otestována. Byla shledána inteligentní, pohlednou, pro vztah vhodnou. Pod záminkou pomoci jí v nové práci byla dopředu pasována do mírně nevýhodné role. Do role vděčného člověka. On zpočátku ten vztah tutlal nikoli pro lidské řeči, ale proto, že ji zaprvé potřeboval dostat tam, kam chtěl a zadruhé eventuální ztrapnění ve firmě, když projeví zájem a bude odmítnut. Nová slečna ve firmě taky mohla mít známost, nemusela mít o chlapy zájem či mohla být svobodná matka atd. Říct natvrdo, že mě tou dovolenou testoval, si může dovolit skutečně někdo, od koho bych pelášila okamžitě. Samozřejmě že každé setkání, každá noc, každý výlet, každá dovča, je svým způsobem nepsaná nedomluvená zkouška. PRO OBA. Ne že jeden testuje a dělá si pomyslné plusy mínusy a potom řekne, OK, prošla jsi. A ona by mu štěstím měla za to padnout kolem krku? Za ty jeho testy? Za to, že on od počátku tahá za nitky? Popelka Šafránková říkala v naší úžasné pohádce cosi v tom smyslu, že by byla ale od ní troufalost na tu nabídnutou svatbu nekývnout. Myslím, že i Popelka má právo odmítnout prince, i ta Popelka má možnost výběru! A v případě našeho příběhu...možná by teď nevím...Katka? ....ta naše Katka byla mnohem šťastnější s obyčejným člověkem, na kterého natrefí při společném koníčku či v běžné každodenní situaci. Ten její partner totiž nedomyslel, že jako pár budou denně ve firmě na očích a že budou sledováni jako ty vlaky. Krk dám na to, že jakmile holka kývne, uklidí ji na mateřskou a další vydělávání jí rozmluví. Z vlastní zkušenosti vím, že jakákoli závislost ať citová či finanční, se zúročí a sakra při konečném součtu vymstí!
Podle mého názoru je tohle typický případ manipulátora. Slečnu si cíleně vyhlédl, sama píše, že je v novém prostředí zakřiknutá, mohla mu proto připadat vhodná. A rok dělal všechno pro to, aby ji dostal, kam chtěl. Všechno, co ona říká, tomu nasvědčuje, a je to dost průhledné, když žena není zamilovaná a čte to okem nezávislého pozorovatele. Na dovolené si ji vyzkoušel - to samo o sobě je na facku a odchod středem, a pak to zkusil. Ale neodhadl buď slečnu celkově, nebo správný okamžik. Myslím si, že ji chce dostat pod svou nadvládu se vším všudy. Až bude ona bydlet u něj, on bude chtít dítě, vybudovat její závislost na něm, a pak se děvče nebude stačit divit, jaká změna se s pánem najednou stala. Ale ono to tam je vždycky, už od začátku, jenom to přes ty růžové brejle řada žen nevidí. A pak dámy brečí a nevědí, jak z toho ven. Tadyhle slečně se včas rozsvítily červené kontrolky a ona i přes tu zamilovanost vnímá, že "něco" není v pořádku. Pustit ho jak horký brambor, to jí doporučuju. Jak píše někdo níže, jí vlak neujíždí.
No, pokud třeba dělala VŠ, skončila se studiem před třemi lety. Samostatné tedy asi začala bydlet nedávno. Kam by se ta holka měla hnát? Do vážného vztahu a ke každodenním starostem? Ano, jistě. Zázemí, láska,domov s partnerem. Proč ne, pokud to chtějí oba. On žije sám déle. Je na světě déle. Měl si tedy hledět takových nějakých pětatřicítek. Těm by soužití pouze nastínil, a už by se k němu hnaly. Možná. Možná taky nemá on na to, být rovnocenným partnerem úspěšně vrstevnice. Tam by neměl navrch. Tam by byly kompromisy na obou stranách. A to on asi neakceptuje.
@SandraN: V tom to právě je. Píšeš - "měl by si hledět takových nějakých pětatřicítek." Ale pokud chce založit rodinu, což je v jeho věku zcela přirozené, (navíc má na to rodinu zajistit), pak ... vím, že mě tady utlučete čepicemi. Ale gynekologové bijí na poplach, protože z biologického hlediska by měla žena mít první dítě do 25 let. U starších rodiček je spousta rizik jak pro dítě, tak pro matku. Tím nechci říct, že pokud Katka nechce, má se zapřít a jít. Spíš naopak, měla by mu nalít čistého vína a dát mu volnost a s ní i možnost najít si někoho, kdo po rodině touží taky. Ale myslím si, že kritériem by neměl být věk okolo pětatřiceti. Spíše by se měl ohlížet po mladé dívce, která touží po rodině. Já tady Sandro tak nějak oponuji. Ale to neznamená, že s mnohým nesouhlasím. Jenom si myslím, že chyba může být i jinde a nejspíš na obou stranách.
Já vám nevím, ale ona po roce a něco dost intenzivního vztahu, chce "pomalý začátek vztahu"? Já bych řekla, že po roce chození, společné dovolené, je tak nějak přirozené uvažovat co dál, plánování společné budoucnosti. V sedmadvaceti už taky není žádný pískle, že by se nemohla zamýšlet nad společným soužitím, dětmi, notabene když říká, že jim to klape. Asi to tak úplně nebude pravda, když má potřebu od něj odcházet k sobě, být sama když jí není nejlíp. Asi to s tou její láskou nebude tak horký. Vůbec v tom nevidím, že si jí on chce připoutat, on to možná na rozdíl od ní cítí, že by se mohli v tom vztahu dál posunout a být prostě spolu. Taky je o 12 let starší, chce asi mít i děti a nechce je mít na prahu padesátky, a já chápu, že už chce třeba rodinný život a ne takové randění jak v pětadvaceti. Na druhou stranu, jestli s ním ona do toho jít nechce, tak ať to nedělá. Asi se rozjedou, protože on bude hledat tu partnerku na soužití a mít ty děti a ona ať si najde někoho na randění. Třeba potká někoho, s kým nad tím nebude takto přemýšlet a bude to chtít sama.
@Mata69: Přesně tak to vidím i já.
Vždycky, když mě zaujme nějaký vztahový problém, snažím se číst mezi řádky. Většinou se věc podá z jednoho úhlu. Jak to je a kde je jádro pudla, by byla otázka pro psychologa. A i ten by potřeboval tuhle otázku probrat i s tím protějškem. Takže my, co si myslíme, že k tomu máme co říct, se pouze pokoušíme prezentovat svůj náhled a tím, že dotyčná, která hledá odpověď, si z toho něco třeba vezme, co jí usnadní rozhodování. Takže ten můj pohled - a netvrdím, že je trefou do černého. Je to pouze úvaha. Ještě než s ní začnu, velice se mi líbí názor Elynor. Tím směrem bych se v těch dedukcích vydala taky. Zaprvé proč vznikla ta iniciativa od něj. Proč si vyhlédl zrovna ji. Proč už ve svém věku nemá doma ženu a dva puberťáky. Věk by na to měl. Proč si ji tak oťukával přes pomoc začínající kolegyni, která de facto není ani kolegyně, ani spolupracovnice, ani přímá podřízená. Proč vztah ze začátku tak tutlal. Mě u něj napadá spousta těch proč. Člověk v práci na určité pozici, ne nemajetný, vůbec ne špatný, může mít i vztahový problém jako běžný obyčejný smrtelník. Třeba si nevěří /kolik měl známostí a jak skončily?/. Třeba je workoholik, který zapomněl žít. Třeba žil dlouho s rodiči. Třeba mu z jeho přílišné závislosti na partnerkách ztroskotaly všechny vztahy. Kdoví. Vůbec si nemyslím, že ten, kdo je dlouho single, nemá předpoklady pro to, s někým žít. To vůbec. Známe lidí, co žijí sami, nemají desítky kamarádů, známých, jsou spíš samotáři, kvalita člověka se jistě neměří podle počtu kontaktů. Takže ten pán fakt nemusí být špatný. Z celého popisu té situace mně ale, ať na to koukám, odkud na to koukám, pořád na povrch vyplývá jedno. A sice že ten vlak neujíždí jí, ale jemu. Proč se má ona nahonem rozhodovat, proč se do něčeho nutit? Kam pospíchat? Nabídl jí vůbec svatbu? Nechce si ji k sobě nastěhováním připoutat? Potom dítětem /máš mě přece ráda, už spolu i žijeme, na co bychom čekali?/ Zamilovaná holka kývne na všechno. Než se posune do nějaké té reality. Že vlastně ona fakt nemá kam spěchat. Že jí spolupracovnice řekne, chyť příležitost za pačesy? Že jí máma řekne, na co holka ještě čekáš? Že jí kámoška řekne, neblbni, koukej, já už čekám druhý? Co ona získá? Pocit, že mu vyhověla? Že udělala všechno, aby ho neztratila? Co ztratí? Samostatnost, nezávislost, volnost, dopředu omezí možnost rozhodování sama o sobě. Neboť v jeho bytě, na mateřské s jeho dítětem, bude patrně muset se podřídit dalším jeho přáním...třeba ihned dítě druhé a třeba i zůstat x let s nimi doma, protože já vás přece uživím a dělám to rád.....Jo, třeba se on za deset let nezblázní v těch svých padesáti do další třicítky, která k němu bude vzhlížet na pracovišti a bude si myslet, kdovíco on je za terno a partii. ...Třeba by s ním měla spokojený zajištěný život. Je tohle to, proč žijeme? Být zajištěni, nemuset do práce, mít děti? Stačí to nám všem, nebo jen někomu? Ona nedávno nastoupila do nové práce. Vykašle se na kariéru / nezaměňovat prosím s tím, jdu přes mrtvoly a má budoucí rodina pro mě nic neznamená/? Nevím, já bych tady, být jí, nedělala prostě vůbec nic. Ano, mám tě ráda, jsem s tebou ráda, počítám s tebou do budoucna jako s partnerem. Tečka. Ona ho taky do ničeho nenutí. Neargumentuje, že je mladá, že chce, aby nosil triko s flitry, vymetal s ní diskotéky, jel s ní pod stan na čundr. Ona mu nic nebere. On ji nutí a chce jí vzít ty jistoty, které si bez něj vybudovala. Neznám ho, nepřísluší mi o něm napsat, že on ji chce mít pod palcem. Podřízenou i doma. Protože by to bylo vůči němu nefér. Být jí bych se rozchodu nebála. Pokud on se k němu rozhodne na základě toho, že ona mu nevyhoví a neposlechne ho, je to jeho problém. Ona žádný problém nemá. Naopak. Získala cennou zkušenost. Klidně se pár let může věnovat nové práci, postupu, vybudování pozice, koníčkům. Nic jí neuteče. To my se vdávaly honem kolem dvacítky a hned čekaly děti. Považovalo se to za normální. Co je vlastně měřítkem normality? Co je to rok chození proti x letům manželství, kdy si jeden říká....neměla jsem ustoupit, měla jsem být rozhodnější, jsem na něm závislá, nebudu mít ani důchod, když jsem s dětmi pořád doma, jo, přišel pozdě včera, vypucoval mě za málo teplou večeři a nezajímá ho, zda mě baví denně vařit, předpokládá totiž, že mně nic jiného nezbývá.....opravdu je tohle cíl schopné samostatné mladé ženy....? Ona si ho nedrží, aby vůbec někoho měla....ona není za chytračku...kdyby byla, honem skočí po příležitosti oficiální partnerky ve společné domácnosti a potáhne ho na radnici. Proč má být špatná, že cítí něco jinak? Za mě říkám: nenechat se odvléct tam, kde nechci být. Je to můj život. Pokud on má pocit, že se ztrapní před světem, že ve čtyřiceti mu dala košem, jemu, vedoucímu, mladá holka, podřízená v jiné sekci, místo aby mu s jásotem padla kolem krku, je to zase jen a jen jeho problém. Jaký má ona problém krom toho, že má vlastní názor na vlastní život, který se jemu nelíbí? Elynor, jen souhlasím....
Elynor: naprostý souhlas! Navíc jakmile jsou mezi partnery neshody už při chození v manželství se znásobí. Mám osobní zkušenost a ne jen já.
Rok chození není nijak krátká doba, zvlášt když jí je 27 a jemu 39 let. Myslím, že pisatelka podvědomě hledá "někoho vhodnějšího" ale stávajícího přítele si nechává "pro jistotu". Pokud by ani on na nic nespěchal, tak proč ne? V opačném případě, by se s ním měla rozejít, je to vůči němu nefér.
Tak si to shrneme - on ji bral do kina, do divadla, a vzal ji na dovolenou. Ona spí u něj, on u ní zřejmě ne. On chce, aby se ona nastěhovala k němu, ne že si oba najdou společné bydlení. On je o 12 let starší a v práci je nadřízený. Myslím, že je naprosto jasné, kdo má v tomto vztahu navrch, a že to nikdy nebude jinak. Jsou ženy, kterým to vyhovuje, ale pokud slečna už teď cítí, že to není OK, a hádají se kvůli tomu, tak mezi takové ženy asi ona nepatří. Tedy by bylo dobré s tímto pánem přestat ztrácet čas. To nebude lepší, naopak, pokud se ona k němu nastěhuje, bude mít pán všechny trumfy v ruce. Teď, po roce, je ještě dost zamilovaná na to, aby mu to prošlo, za další rok už ona nebude mít ty růžové brýle, a už by ji k tomu nepřesvědčil, proto pán pospíchá. Chce ji mít "jistou" dřív, než ona pochopí, jak se věci mají, a kdo je tady šéf. Některé ženy jsou ochotné se smířit s celoživotní rolí podřízené, jen aby měly vůbec chlapa, a když to pán vyváží financemi nebo jinými benefity, může to snad i fungovat. Někdy. Ale ne tehdy, když už od začátku je jasno, že v tomto nepanuje shoda. Katce je 27 let, může mít tucty jiných mužů, bylo by naprosto neuvážené se tomuhle jednomu podřídit a šlapat, jak on píská.
@Elynor: Dovedeš skvěle argumentovat a svůj názor sformulovat dokonale věrohodně. Ona ale musí být nakonec v každém vztahu, i v tom zcela rovnoprávném, nějaká dělba povinností a šéfování. Pokud má vztah fungovat. Představa, že oba budou dělat všechno a oba budou ve všem rozhodovat, je utopie. Pokud já mám například poslední slovo v tom, co se bude vařit, muž v tom, jak strávíme volný čas, já v tom, jaké si koupíme auto a muž v tom, jakou pračku a podobně, jsme si pořád rovni. Prostě vždycky musí být někdo "vedoucím zájezdu". Jde o to, aby ten "vedoucí zájezdu měl odpovědnost, řešil problémy a měl cíl potěšit co nejvíc všechny "účastníky". A vyslechl jejich návrhy a přání ... Dělba práce je běžná i na pracovištích. Jestliže On ji zval atd. atd., ještě vůbec neznamená, že On má ve vztahu navrch. Občas se tady objeví diskuse na téma zodpovědnosti žen, majících dítě v pokročilejším věku. O tom, že plod může být poškozený, že žena už nemusí zvládnou péči o živějšího potomka, že ... Těch proti je mnoho. A ačkoliv se teď běžně věk prvorodiček posunul, příroda se obelstít nedá. Katka má 27 let, její přítel 39 let. Myslím, že na to, sestěhovat se, po čase se vzít a poté, co se "zadaří" i otěhotnět, má i ona nejvyšší čas. Pokud chce ještě jako mladá vypravit své dítě do světa a dočkat se ve zdraví a svěžesti vnoučat. Pokud uvažuje tak, jak uvažuje, může se ji sice vydařit život přeně podle jejich představ, ale taky může prožít život sama, případně jako postarší singl máma.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.